Glosář pojmů

PORUCHY CHOVÁNÍ (BEHAVIORAL DISTURBANCES)

Můžeme je rozdělit podle věku na 2 hlavní kategorie. Mohou se vyskytovat jednak v dětství, kam patří zvláště poruchy chování a pozornosti, v užším slova smyslu se jedná o hyperkinetickou poruchu. Je charakterizovaná ranným začátkem, obyčejně v prvních 5 letech života. Hlavními symptomem je neschopnost vytrvat u jedné činnosti, děti přecházejí od jedné činnosti k druhé, ztrácejí pozornost v jednom úkolu a jejich pozornost se obrací na úkol jiný. Porucha vede obyčejně ke značným problémům v průběhu výukového procesu, lékem volby jsou psychostimulancia, která děti paradoxně zklidní a umožní jim se soustředit na jeden úkol. Riziko vzniku závislosti je malé. V dospělosti se poruchy chování projevují jednak jako poruchy osobnosti kdy se jedná o hluboce zakořeněné vzorce chování které se objevují jako stereotypní odpověď na široký rozsah osobních a sociálních situací a jsou výrazně odchylné od způsobů běžných v dané kultuře. Mohou se objevovat jako vývojové stavy, nebo získané poruchy jako následek těžkých stresových událostí, nebo následek psychiatrických poruch. Ve starších učebnicích jsou poruchy osobnosti shrnuty pod pojmem psychopatie. Mezi poruchy chování v širším smyslu řadíme i poruchy příjmu potravy a jiné impulsivní poruchy jako patologické hráčství nebo dipsománii – recidivující impulsivní opíjení se bez přítomnosti závislosti. Abusus psychotropních látek může vyvolat zvýšení nebo snížení tempa chování, podle toho, zda jde o stimulující nebo tlumivé látky. Dlouhodobý abusus OPL vede také k osobnostním poruchám podobně jako jiná psychiatrická onemocnění.