Glosář pojmů

Mezioborový glosář pojmů z oblasti drog a drogových závislostí (Kalina, K. a kol.). © Úřad vlády České republiky. Publikaci vydalo o.s. Filia Nova pro Radu vlády ČR - Meziresortní protidrogovou komisi, 2001. ISBN 80-238-8014-4.

MODELY ZÁVISLOSTI

Modely závislostí slouží ke koncepční představě etiologie vzniku závislosti s adekvátní intervencí na ni. K nejstarším patří model deficitní, který má představu o nemožné napravitelnosti poruchy a jejím podrobnějším pochopení a snaží se pouze o sociální řešení na komunitní úrovni. Taktéž starý medicínský model vychází z představy o vrozené vadě, jejíž ošetření spočívá spíše v symptomatické či krizové péči. Nový medicínský model se opírá o „zatím nevyzkoumanou poruchu“, kde abstinence pomáhá zapouzdření poruchy, a zaměřuje se na psychoterapeutické vedení při přechodu jedince na abstinentní životní styl. Psychodynamický směr vychází z představy, že závislost souvisí s dosud neprokázanou psychickou poruchou na intrapersonální či interpersonální úrovni a že její terapie odstraní i ji. Adekvátní intervencí se zde jeví individuální, případně partnerská psychoterapie. Humanistický přístup se snaží k psychodynamickému směru přidat důraz na respektování svobody rozhodnutí jedince žít svůj život i s drogou a někdy se v tomto modelu setkáváme až s představou stále běžnějšího moderního životního stylu, kde bychom neměl aplikovat psychoterapii, jestliže jedinec žádnou změnu nechce. Dle modelu rodinného je závislost symptomem špatného fungování rodinného systému a vychází z představy častého výskytu při změnách rodinného systému, jako např. při odchodu dospívajících z domova. Adekvátní intervencí je rodinná terapie, všichni členové by se jí měli účastnit, popř. se snažit i o úpravu svých intrapsychických problémů, které do rodinného systému mohou zasahovat a tím jej narušovat. Behaviorální modely naopak vycházejí z teorie naučeného špatného chování a snaží se v terapii toto chování přeučit. Sociální modely považují závislost za projev sociální či komunitní poruchy a snaží se řešit problém sociálními intervencemi; velmi pak záleží na samotném postoji společnosti k droze. Morální model považuje závislého za „hříšníka“, který by se měl „napravit“ v nápravném zařízení. Bio-psycho-sociální model závislosti integruje faktory individuální (somatické i psychické), sociální a specifické faktory potencující závislost.


TOPlist