Kvalitativní výzkumy problémových hráčů

Na Olomoucku proběhla v r. 2011 studie na souboru 15 hráčů hazardních her rekrutovaných metodou sněhové koule, kteří „měli nebo mají opakované zkušenosti s hazardními hrami, prohráli větší částky a svůj současný nebo minulý stav považují za nevyhovující“ (Křížek, 2011). Sběr dat proběhl pomocí polostrukturovaného rozhovoru. Typickou „startovací hrou“ bylo EHZ, vyzkoušeli ji všichni respondenti, přičemž první zkušenost s hrou o peníze byly u 9 respondentů sázky na sportovní výsledky. Za svou primární problémovou hru označilo EHZ 12 respondentů (80 %), z toho 9 respondentů spíše VHP nebo VLT a 3 elektronickou ruletu, poker byl primární problémovou hrou pro 3 respondenty (20 %). Pro některé hráče na EHZ bylo problematické označit konkrétní typ EHZ, který preferovali. Za svou hráčskou kariéru respondenti prohráli nejčastěji 50–200 tis. Kč, prohrané částky dvou respondentů dosáhly výše kolem 500 tis. Kč a 1 mil. Kč. Ukázalo se, že k prvotnímu kontaktu s hazardním hraním došlo vždy v přítomnosti blízkých osob – kamarádů nebo partnerů – a prvotní hraní nebylo plánované. Rozvoj patologického hraní trval od první hry řádově měsíce až roky, hraní bylo často spojeno s konzumací alkoholu. Respondenti často uváděli, že nevěděli, kde hledat odbornou pomoc, a že se často pokoušeli řešit svůj problém svépomocí.

V r. 2014 byl proveden v rámci diplomové práce kvalitativní výzkum formou strukturovaných rozhovorů s 11 problémovými hráči (z toho 2 ženy) ve věku 19–65 let (Ostrovský, 2014). U 6 hráčů byly dominantní hazardní hrou EHZ, u 4 hráčů kurzové sázky, pro 1 respondenta byly dominantní hry v kasinu. Tři hráči měli duální diagnózu – kromě patologického hráčství i látkovou závislost. Jako hlavní důvod hraní bylo kromě možnosti výhry uváděno také naplňování volného času, vzrušení ze hry či příslušnost ke skupině. K rozvoji hazardního hraní přispívaly počáteční výhry, časem však rostly ztráty hráčů. Tyto ztráty a s nimi spojené zadlužení přispívaly k intenzitě hraní a v důsledku toho k dalšímu růstu zadlužení. Hra začala mít nutkavý charakter, většina hráčů svému chování nerozuměla, styděla se za něj a považovala ho za vlastní selhání. Velkou část svého času hráči věnovali hře a myšlenkám na hru. Primárním zájmem respondentů bylo vyřešit zadlužení, které vzniklo jako důsledek hraní. Respondenti byli přesvědčeni o dočasnosti tohoto stavu a o tom, že tento problém vyřeší (výhradně) prostřednictvím velké výhry. Řada z nich hovořila o porušování morálních zásad při shánění finančních prostředků na hru. Uváděli lhaní za účelem získání prostředků, ve většině případů od blízkých či přátel. Přiznali i krádež peněz blízkým či zpronevěru svěřených prostředků. Někteří byli přesvědčeni, že peníze vrátí, jakmile vyhrají v hazardní hře. Často respondenti uváděli, že kvůli hraní nebyli schopni ovládat své jednání. Hráčská kariéra byla provázena duševním napětím spojeným především s finančními ztrátami a problémy ve vztazích s blízkými. Napětí se u hráčů projevovalo i psychosomaticky v podobě nadměrného pocení, nespavosti, roztržitosti, nechuti k jídlu či zvracení. Pro zvládání napětí si respondenti vybudovali strategie – někteří se s ním vyrovnávali ve společnosti blízkých, jiní užívali alkohol a jiné návykové látky; většina hráčů pro redukci napětí však volila opět hazardní hraní. Důležitý byl moment, kdy respondenti posoudili svoji situaci jako neúnosnou. Tento moment nastal u většiny respondentů a vedl k pokusu o sebevraždu, nástupu do léčby či k přiznání hazardního hraní blízkým a prosbě o pomoc. Výsledky týkající se vztahů s blízkými jsou uvedeny v kapitole Souvislost hazardního hraní se sociálně negativními jevy na úrovni jednotlivců, str. 93.

 


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

Upozorňujeme širokou veřejnost na dotazník Víš co hulíš?, v rámci stejnojmenného výzkumného projektu. 

TOPlist