Úvod

Výzkum i klinické poznatky ukazují, že problémové hráčství je léčitelné. Studie hodnotící účinnost různých intervencí ukazují, že léčbou dochází ke zlepšení u 70–85 % problémových hráčů v horizontu 12 měsíců a v dlouhodobém horizontu vykazuje významné zlepšení polovina problémových hráčů (Volberg and Williams, 2014).

Byla prokázána účinnost kognitivně-behaviorální terapie (KBT), svépomocných intervencí, averzivní terapie, intervencí typu Anonymní gambleři, imaginativní desenzitizace a relaxace (Stea and Hodgins, 2011, Pallesen et al., 2005, Cowlishaw et al., 2012, Gooding and Tarrier, 2009, Frouzová, 2003). Programy typu mindfulness, řízených osobních změn (guided self-change), motivačních rozhovorů, krátkých intervencí, systemické a rodinné terapie se také ukazují jako slibné. Individuální či skupinová KBT přitom představuje převažující přístup v léčbě patologického hráčství.

Patologického hráče je možno charakterizovat jako osobu, která opakovaně činí chybná rozhodnutí na základě kognitivních distorzí (chybných předpokladů a představ o hře) a nutkání a vzrušení vyplývajících z deficitu v systému odměny. Léčba by měla cílit na změny jak v oblasti kognitivních distorzí, tak na redukci a kontrolu bažení v kontextu zlepšení sociálního fungování a sociální podpory (Volberg and Williams, 2014, Smith et al., 2013).

Míra vstupu patologických hráčů do léčby je však všeobecně nízká. Důvodem je sklon k řešení problému svépomocí, stud, rozpaky, neochota přiznat si problém a často také nedostupnost léčby nebo nedostatek informací o léčbě a o možnosti léčby (Suurvali et al., 2009, Gainsbury et al., 2013).

 


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

Upozorňujeme širokou veřejnost na dotazník Víš co hulíš?, v rámci stejnojmenného výzkumného projektu. 

TOPlist