Další aktuální informace o drogové léčbě

Byla publikována práce zaměřená na léčbu pacientek závislých na pervitinu zaměřená na typologii léčených uživatelek pervitinu a léčebné intervence (Hetzerová & Gabrhelík, 2014). Byly provedeny polostrukturované rozhovory s 5 pracovníky ženského odd. Kliniky adiktologie
U Apolináře doplněné analýzou dokumentace a zúčastněným pozorováním. V r. 2012 bylo na sledované oddělení přijato 7 žen závislých na pervitinu. Podle pracovníků jsou pacientky na pervitinu mladé, nezralé, kreativní, impulzivní, s vnější motivací a disociálním chováním, dokáží být destruktivní, agresivní, bezohledné, neznají pravidla a hranice slušného chování. V případě udržení v léčbě mají dobré předpoklady k úzdravě. Intervence se v zásadě neliší od intervencí u jiných pacientek. Uživatelky pervitinu mohou mít vyšší míru podpory v následné péči, např. v pomoci při nástupu do terapeutické komunity, prodloužení léčby nebo při hledání zaměstnání.

V rámci diplomové práce oboru adiktologie byl proveden kvalitativní výzkum, jehož cílem bylo popsat společné a rozdílné charakteristiky pacientů s diagnózou patologického hráčství a pacientů
s jinou závislostí z hlediska klinického obrazu, potřeb, průběhu léčby a zjistit zkušenosti se společnou léčbou a související postoje (Solfronková, 2014). Byly osloveny všechny psychiatrické nemocnice (léčebny), ve kterých probíhá léčba obou skupin závislých společně, výsledný soubor tvořilo 21 pacientů ze 4 zařízení. Data byla získána pomocí polostrukturovaných rozhovorů v období duben-červen 2014. Hráči hazardních her tvořili v zařízeních výraznou menšinu. Hráči pohlíží na uživatele drog s despektem, což přináší komplikace v procesu léčby. Více než polovina hráčů by zvolila léčbu specializovanou. Uživatelé drog by většinou volili léčbu společnou. Jako vhodná se jeví společná léčba s některými oddělenými prvky léčby podle typu závislosti. Hráči by byli léčeni pouze v těch zařízeních, která by takové rozdělení umožňovala a měla specializované programy, tudíž by se nestávalo, že v zařízení je jeden hráč. Překážkou je omezená kapacita léčebných zařízení. Ukázala se také nízká míra informovanosti hráčů o možnostech adiktologické péče.

Pracovníci Kanceláře veřejného ochránce práv v rámci systematických návštěv zařízení, v nichž dochází k omezení svobody osob, v r. 2013 a 2014 navštívili celkem 6 protialkoholních záchytných stanic z celkového počtu 18 v ČR (Veřejný ochránce práv, 2014). Bylo zjištěno, že personál většiny stanic neví o tom, že o umístění na záchytce rozhoduje poskytovatel zdravotních služeb (nikoliv policie), a ne vždy je patrné naplnění zákonných podmínek pro umístění na stanici. Není plněna povinnost vyrozumět praktického lékaře umístěných osob. Byl zjištěn podstav pracovníků, převaha ženského personálu či absence školení ve zvládání agresivních osob, což snižuje bezpečnost umístěných osob i personálu stanice. Na pokojích žádné ze stanic nebyla instalována signalizace, pomocí níž by umístěné osoby mohly v případě potřeby přivolat personál. Pro zvládání agresivních osob jsou na stanicích používány omezovací prostředky (zejména kurtování a sedativa). Na některých stanicích personál nebyl dostatečně obeznámen s podmínkami použití omezovacích prostředků, někde také chyběl vnitřní předpis, který by použití omezení upravoval, což vedlo
k závažným nedostatkům v používání omezovacích prostředků a jeho dokumentaci. Na polovině navštívených stanic byly zjištěny případy, kdy omezení (přikurtování) trvalo několik hodin, aniž by bylo zřejmé, zda důvod omezení stále trval. Z celkem 23 náhodně zmapovaných případů trvala
v 10 případech kurtace déle než 3 hodiny (43 %), z toho v 6 případech byla delší než 6 hodin (26 %). Na většině navštívených stanic nebývá lékař přítomen po celou provozní dobu, na pěti stanicích je vždy dostupný alespoň na zavolání, na jedné stanici není po vymezenou denní dobu lékař dostupný vůbec, a to i přesto, že o přijetí, propuštění nebo aplikaci omezovacích prostředků může podle zákona rozhodnout pouze lékař. Na žádné z navštívených stanic nebylo dostatečně zajištěno soukromí při používání toalety, soukromí nebývá vždy zajištěno ani při příjmové proceduře. Pobyt na stanici je hrazen přímou úhradou, přičemž výše úhrady se mezi stanicemi výrazně lišila od 600 do 4300 Kč. Přitom klienty záchytných stanic tvoří převážně osoby sociálně slabé a přímá úhrada standardní zdravotní péče představuje rozpor s ústavně garantovaným právem na bezplatnou zdravotní péči. Podle ombudsmanky není systém hrazení záchytné služby v ČR vhodně nastaven, představuje pro provozovatele i zřizovatele velkou finanční zátěž a je problematický také s ohledem na ochranu práv umístěných osob. Bylo doporučeno, aby MZ stanovilo právním předpisem minimální požadavky na personální a materiálně-technické vybavení záchytných stanic. Řada doporučení se dále týkala zákonného zpřísnění a dodržování podmínek pro umístění osob na záchytné stanici a pro dokumentaci indikace k tomuto umístění, použití omezovacích prostředků
a jeho dokumentace, vyrozumění registrujícího praktického lékaře, vyjasnění a narovnání výše platby za pobyt na záchytné stanici, dostatečného a vhodného personálního a materiálně-technického zajištění nebo dodržování soukromí a bezpečnosti zachycených (Veřejný ochránce práv, 2014).

Na český trh byl v r. 2013 uveden přípravek Selincro®, obsahující nalmefen, modulátor opioidních receptorů. Používá se při léčbě závislosti, snižuje bažení po alkoholu a jeho spotřebu. Selincro® je indikován u dospělých pacientů, u kterých přetrvává vysoké riziko pití i po konzultaci s lékařem
a kteří nevyžadují bezprostřední detoxifikaci. Musí být předepisován pouze v kombinaci
s psychosociální podporou zaměřenou na snižování spotřeby alkoholu. Je užíván podle potřeby - když si pacient uvědomuje riziko pití alkoholu, má být užita jedna tableta, pokud možno 1-2 hodiny před předpokládaným pitím (Šulcová & Popov, 2013, Lundbeck, 2013).

SANANIM provozuje internetové stránky koncimshulenim.cz1, které jsou určeny uživatelům konopných látek. Nabízí informace o konopných drogách a rizicích jejich užívání a rady, jak užívání omezit nebo s ním skončit. Stránky také nabízí možnost provedení sebehodnotícího testu zaměřeného na zjištění míry problémového užívání konopí a léčebný on-line program v délce 4-6 týdnů, první svého druhu v ČR. Viz také kapitolu Mediální a informační kampaně.

Od r. 2012 provozuje Klinika adiktologie on-line adiktologickou poradnu2, která nabízí informace, sebetestování a pomoc ve 4 oblastech: alkohol, závislost na internetu, prokrastinace a ostatní závislosti. V části týkající se závislosti na internetu, prokrastinace a alkoholu může návštěvník navíc využít možnosti svépomocného intervenčního programu, program je rozdělen do tří na sebe navazujících částí: motivační fáze, fáze změny a fáze prevence relapsu.

Od r. 2012 se některé, zejména nízkoprahové, programy zaměřují na problematiku nových drog. Např. v Plzni se věnují při poradenství problematice fentanylu, neboť mezi jejich klienty se lokálně zneužívání fentanylu z náplastí vyskytlo - viz také VZ 2012. Pražský SANANIM se problematice nových drog průběžně věnuje při poradenství a poskytování informací klientům - v časopise pro uživatele drog Dekontaminace a na webových stránkách eDekontaminace3. Kromě těchto aktivit nízkoprahových zařízení speciální program pro uživatele nových syntetických drog není.

 


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

Upozorňujeme širokou veřejnost na dotazník Víš co hulíš?, v rámci stejnojmenného výzkumného projektu. 

TOPlist