Úvod

Problémové hráčství je poměrně úspěšně léčitelné, ke zlepšení dochází u 70-85 % problémových hráčů v horizontu 12 měsíců a v dlouhodobém horizontu vykazuje významné zlepšení polovina problémových hráčů. Dominantní přístup k léčbě je kognitivně-behaviorální intervence, dobré výsledky vykazují rovněž např. systemická terapie, psychodynamické přístupy, ale také např. krátká intervence nebo programy typu mindfulness.1 Pokud jde o farmakologickou léčbu, v přehledu randomizovaných kontrolovaných studií se v léčbě patologického hráčství a snížení bažení a rizika relapsu ukázala účinnost naltrexonu, stabilizátorů nálady (např. karbamazepinu a topiramátu) nebo antidepresiv typu inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu.

Důležitý prvek v systému léčby a resocializace problémových hráčů představují svépomocné skupiny (Anonymní gambleři), ale také další svépomocné intervence (svépomocné manuály, informační materiály, audio a videonahrávky atd.). Různé svépomocné intervence rovněž pomáhají hráčům překonat bariéry a vstoupit do kontaktu s pomáhajícími službami.

Vzhledem k vysokému výskytu psychiatrické komorbidity u patologického hráčství (nejčastěji poruchy spojené s užíváním návykových látek a závislostí, afektivní a úzkostné poruchy) je často nutná také léčba duálních diagnóz. Velmi časté jsou u patologických hráčů sebevražedné představy, tendence a pokusy, což je rovněž potřeba zohlednit v léčbě (Mravčík et al., 2015e).

Často se u patologických hráčů vyskytují také psychosomatické poruchy a patologické hráčství může komplikovat klinický obraz různých akutních nebo chronických onemocnění nebo může být příčinou somatoformních potíží2.

I přes negativní dopady spojené s patologickým hráčstvím je však podíl osob v léčbě nízký. Vstup do léčby je komplikován řadou faktorů, jako jsou odhodlání řešit problém bez odborné pomoci, pocity studu, rozpaků či obavy ze společenské stigmatizace, popírání problému, spoléhání se na druhé při řešení problémů, nedostatek informací o možnosti léčby a o praktických otázkách léčby.

Z analýz provedených do r. 2014 vyplývalo, že v ČR je 10-20 léčebných a poradenských zařízení specializovaných na poskytování služeb problémovým hráčům a v l. 2012-2014 se dostupnost služeb pro problémové hráče nezvýšila. Péče je poskytována zejména v adiktologických a psychiatrických zařízeních. Mezi významné služby pro patologické hráče patří dluhové a finanční poradenství, jehož dostupnost či intenzita je však v adiktologických službách nízká. Nabídka odborné pomoci prostřednictvím telefonu nebo internetu byla v ČR rovněž dosud velmi nízká až nulová, svépomocné aktivity byly výjimečné. Přehled informací o účinnosti léčebných intervencí zaměřených na problémové hráčství a o bariérách a faktorech podává článek publikovaný v speciálním čísle Adiktologie, který se rovněž zabývá popisem sítě služeb pro problémové hráče v ČR (Mravčík et al., 2015d).

Kazuistika

Petr, 44 let, vyhledal pomoc po roce a půl on-line kurzového live sázení na sport. Nejintenzivněji hrál v posledních 5 měsících, kdy prohrál většinu peněz (výplaty, rodinné úspory), byl zadlužen ve výši 100 000 Kč. V posledním období před vyhledáním pomoci hrál velmi intenzivně, 8-15 hodin denně, a to v průběhu pracovní doby i přes noc. Při hře více riskoval, aby dohnal ztráty (loss chasing). On-line sázení se stalo hlavní náplní jeho času. Upřednostňoval live sázky, protože informace o výhře/prohře následovaly v krátkém časovém horizontu. On-line sázení zvolil kvůli snadné dostupnosti a zároveň kvůli lepší možnosti tajit své hazardní chování před blízkými osobami.

Zpětně si uvědomil, že začal hrát ve chvíli, kdy se objevily problémy v rodině, zejména v partnerském vztahu, a prohloubily se onemocněním manželky. Sázení pro Petra znamenalo únik před nutností být s problémy konfrontován, zároveň pro něj představovalo velkou dávku vzrušení a adrenalinu. Hazardní hraní se stalo jeho zvládacím mechanismem a lékem na jeho situaci. Iluze kontroly se projevovala jednak přesvědčením, že sázení je možnost získání peněz, jednak vědomím vlastních schopností (self-efficacy).

Po první léčbě kompenzoval hazardní hraní aktivní cyklistikou. Sport jako náhradní aktivita se v léčbě problémových hráčů osvědčuje. Pracoval méně než před léčbou, avšak stále až 240 hodin měsíčně. Prioritou bylo splatit dluhy. Vysoké pracovní nasazení je pro problémové hráče typické, ale rizikové. Měl podporu rodiny, jak manželky, tak dospělých dětí.

Petr se rozhodl účastnit skupinové terapie, účast trvala 2 měsíce. Po 4 měsících vyhledal pomoc znovu kvůli relapsu a následnému zvýšení dluhu. Na společné sezení přišel s partnerkou. Cílem bylo obnovení důvěry ve vztahu a zvládnutí situace. Partneři se rozhodli pro individuální konzultace. Pro Petra byla hlavním tématem jeho spiritualita a otázka, zda je mu vztah oporou či nikoli. Hazardní hraní považoval za vedlejší problém, pociťoval pouze potřebu držet ho pod kontrolou. Rozhodl se, že v terapii nebude pokračovat, a to ani v párové. Jeho manželka pociťovala jako nejpalčivější to, že by se o Petrově hraní dozvědělo okolí.

Terapeutický tým zpětně vyhodnotil, že by bylo pravděpodobně vhodnější před vstupem do skupiny pracovat s Petrem individuálně. Petr se domníval, že stačí, když přestane hrát a co nejdříve splatí dluhy. Petr v podstatě zachoval předchozí způsob života, svůj čas pouze místo do sázení investoval do práce, aby splatil své dluhy co nejdříve. Toto není u problémových hazardních hráčů neobvyklé. Je to však velmi nestabilní řešení, které vede často k relapsu jako u Petra. Jako efektivnější se ukazuje, když hráč své chování zásadně změní, ne pouze nahradí jiným stresem, útěkem apod. Potom teprve je možné klienta připravit na zvládání rizikových situací (např. bažení). Skupinová terapie je vhodný způsob, jak podpořit klienta v nastartovaném léčebném procesu, nenabízí však možnosti, které má terapie individuální a rodinná. Při skupinové terapii se stává, že jsou skrývány např. rodinné problémy ať vědomě či nevědomě. Při první léčbě tedy měla být u Petra zvolena spíše rodinná terapie.

Zdroj: Licehammerová (2016a), redakčně kráceno

 


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

TOPlist