Rezidenční služby

Detoxifikace od návykových látek byla v r. 2015 poskytována ve 47 lůžkových zařízeních (49 v r. 2014), z toho v 6 fakultních nemocnicích, 28 nemocnicích akutní péče a 13 psychiatrických nemocnicích. Jediným krajem bez možnosti detoxifikace byl stejně jako v minulých letech Karlovarský kraj. Vyčleněná lůžka k detoxifikaci byla hlášena v celkovém počtu 182 v 15 lůžkových zařízeních (183 v 16 zařízeních v r. 2014). V dalších 32 lůžkových zařízeních (33 v r. 2014) detoxifikovali pacienty na různých odděleních bez vyčleněných lůžek pro tyto účely (Ústav zdravotnických informací a statistiky, 2016h). Detoxifikace je dostupná také ve věznicích - viz kapitolu Prevence a léčba užívání drog ve vězení (str. 256).

Rezidenční abstinenčně orientovanou léčbu pacientům závislým na návykových látkách poskytují v ČR převážně psychiatrické nemocnice a psychiatrická oddělení nemocnic. Zejména v psychiatrických nemocnicích je léčba organizována na speciálních odděleních pro léčbu závislostí. Počet psychiatrických lůžkových zařízení se v r. 2015 nezměnil - v ČR bylo 18 psychiatrických nemocnic pro dospělé a 3 pro děti, 30 psychiatrických oddělení nemocnic a 2 psychiatrická oddělení v ostatních lůžkových zařízeních. Počet lůžek na psychiatrických odděleních nemocnic se nepatrně zvýšil (z 1274 v r. 2014 na 1308 v r. 2015), ale došlo k úbytku lůžek v psychiatrických nemocnicích pro dospělé (z 8582 v r. 2014 na 8364 v r. 2015).

Sekce terapeutických komunit A.N.O. dlouhodobě sdružuje celkem 14 zařízení1 v 10 krajích (terapeutická komunita pro závislé neexistuje v Praze, krajích Karlovarském, Královéhradeckém, Pardubickém, Zlínském a Vysočina). Počet terapeutických komunit, které mají certifikát odborné způsobilosti, je dlouhodobě 10. V Registru poskytovatelů sociálních služeb MPSV2 je vedeno 12 terapeutických komunit poskytujících služby osobám ohroženým závislostí nebo závislým na návykových látkách. V r. 2013 bylo sjednocením všech 3 výše uvedených zdrojů identifikováno 16 jedinečných programů (blíže viz VZ 2013), ve Sčítání adiktologických služeb v r. 2014 odpovědělo 17 terapeutických komunit a kraje za r. 2015 hlásí rovněž 17 zařízení.

Do resortu školství spadá systém náhradní výchovné péče o ohrožené děti ve školských zařízeních pro výkon ústavní výchovy nebo ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči, kam patří diagnostické ústavy pro děti a pro mládež, dětské domovy se školou, výchovné ústavy, dětské domovy a střediska výchovné péče - celkem to v r. 2015 bylo 242 zařízení (238 v r. 2014). Součástí 6 zařízení jsou oddělení specializovaná na léčbu dětí ohrožených drogovou závislostí3 - celková kapacita těchto speciálních oddělení byla v r. 2016 stejně jako v roce předchozím 84 míst a pobyt v nich absolvovalo 179 dětí (200 v r. 2014). Počet a kapacitu programů lůžkových léčebných zařízení v r. 2015 ukazuje tabulka 5 -34.

tabulka 5-34: Síť adiktologických lůžkových léčebných zařízení v r. 2015

Typ zařízení

Počet programů

Kapacita (lůžka)

Charakteristika

Detoxifikace

  • lůžková zdravotnická zařízení

 15 (47*)

182

Zdravotnická služba, jejímž účelem je obvykle na začátku léčby minimalizovat odvykací příznaky

  • věznice

4

n. a.

Psychiatrická lůžková péče

  • psychiatrické nemocnice (léčebny) pro dospělé

18

8 364

Abstinenčně orientovaná zdravotnická léčba závislostí v lůžkových zařízeních oboru psychiatrie, využívající farmakologické i psychoterapeutické přístupy, určená pro všechny závislostní poruchy

  • psychiatrické nemocnice (léčebny) pro děti

3

250

  • psychiatrická oddělení nemocnic

30

1 308

  • ostatní lůžková zařízení s psychiatrickým oddělením

2

66

Terapeutické komunity

17

291**

Rezidenční péče na principu terapeutické komunity, jejíž cílovou skupinou jsou především uživatelé nelegálních drog

Zařízení speciálního školství

6

84

Specializovaná oddělení pro děti ohrožené drogovou závislostí
v pobytových školských zařízeních

Chráněné bydlení

12***

139

Ubytování pro klienty programu následné péče, jejichž cílovou skupinou jsou především uživatelé nelegálních drog

Pozn.: * včetně zařízení s nevyčleněnými lůžky, ** odhadem 291, protože 10 programů podporovaných v dotačním řízení RVKPP má kapacitu 171 míst, *** programy podpořené v rámci dotačního řízení RVKPP v r. 2015

Zdroj: Ústav zdravotnických informací a statistiky (2016h), Ústav zdravotnických informací a statistiky (2016c), MŠMT (2016)

V rámci rigorózní práce na Univerzitě Palackého v Olomouci provedl Man (2015) výzkum účinků pravidelného vytrvalostního běhu na životní spokojenost klientů terapeutických komunit pro léčbu závislosti v Psychiatrické nemocnici Marianny Oranžské v Bílé Vodě v okrese Jeseník. V souboru bylo 19 klientů léčby závislosti, kteří po dobu 1 měsíce pravidelně vytrvalostně běhali pod odborným dohledem. Výzkum byl realizován prostřednictvím standardizovaných dotazníků týkajících se životní spokojenosti a pomocí strukturovaných rozhovorů. Významný rozdíl mezi „celkovou životní spokojeností" před a po ukončení výzkumu zjištěn nebyl, byl však zjištěn významný rozdíl v oblastech psychického i fyzického zdraví, vztahu k sobě samému a vztahů k ostatním lidem. Zároveň bylo zjištěno, že pravidelný vytrvalostní běh může klientům pomoci při práci s cravingem, resp. jako prevence relapsu.

Výzkum střednědobé rezidenční léčby závislosti na stimulanciích

Byla provedena studie, která zkoumala jednotlivé aspekty střednědobé léčby závislosti na stimulanciích realizovaná v psychiatrických zařízeních v ČR (Krtičková, 2016). V l. 2014-2015 byly provedeny strukturované rozhovory a vyplněny dotazníky s vedoucími lékaři či primáři oddělení pro léčbu závislostí lůžkových psychiatrických zařízení, kde se léčí pacienti s problémy vyvolanými nealkoholovými drogami. Informace jsou založeny částečně na evidenci oddělení, částečně na expertních odhadech. Zkoumanými aspekty střednědobé léčby závislosti na stimulanciích byly délka léčby, uplatnění principů terapeutické komunity, psychoterapie, pracovní a jiné podpůrné terapie a edukace, zastoupení uživatelů stimulancií, používání rituálů, systém sankcí a odměn, členění léčby do fází, práce s rodinou, zajištění bezpečného prostředí pro léčbu, následná péče po propuštění. Bylo osloveno 16 lůžkových psychiatrických zařízení, z nichž 3 neprováděla standardní střednědobou léčbu závislosti na nealkoholových drogách nebo ji prováděla výjimečně. Soubor tedy tvoří 14 programů ve 13 zařízeních (v jednom zařízení jsou zastoupeny 2 primariáty s poněkud odlišným konceptem léčby). Údaje se týkají léčby pacientů s hlavní diagnózou F15.2 - duševní poruchy a poruchy chování vyvolané požíváním jiných stimulancií - syndrom závislosti (na dotazovaných odděleních šlo výhradně o uživatele pervitinu). I když se výzkum týká léčby uživatelů stimulancií, upozorňuje autorka na to, že zjištěná data jsou v zásadě platná pro léčbu závislosti na nealkoholových drogách obecně.

Samotné léčbě předchází detoxifikace trvající obvykle 6-7 dní. Délka standardní střednědobé léčby se pohybuje v rozmezí 3-6 měsíců, v průměru 3,5 měsíce, nejčastěji 3 měsíce; 8 zařízení umožňuje rovněž delší léčbu než standardní (maximum 11 měsíců v psychiatrickém zařízení, které provozuje program terapeutické komunity). Některá oddělení mají i kratší rehabilitační typ léčby pro komorbidní či méně motivované pacienty.

Tři programy přijímají převážně závislé na nealkoholových drogách, z toho tvoří 90 % závislí na metamfetaminu. Ostatní léčí závislé na alkoholu a nealkoholových drogách společně, podíl závislých na stimulanciích se pohyboval v rozmezí 10-40 %. Společná léčba závislých na alkoholu a nealkoholových drogách přináší více skupinové a komunitní dynamiky, mezigenerační přenosy (širší věkové spektrum), vzájemné obohacení obou skupin závislých, učení se respektu k druhým, ale také konflikty (přezíravost, odsuzování), které vyplývají z různých potřeb obou skupin. Pokud je podíl závislých na nealkoholových drogách nízký, je prostor pro zpracování specifických problémů nedostatečný.

Léčba se ve 12 ze 14 dotazovaných programů dělí na několik fází, nejčastěji na 3 fáze, jejichž smyslem je podpořit a strukturovat proces změny a dosáhnout dílčích cílů v léčbě. V nulté (počáteční) fázi dochází k výraznému omezení komunikace s okolím, v některých případech i izolaci od ostatních klientů. Při přechodu mezi fázemi je často nutné splnit dílčí úkoly (zpracovat téma pro setkání skupiny, zformulovat cíle, projít rituály). Některá zařízení mají fáze definovány pouze délkou trvání. Na rozhodování o přechodu do vyšší fáze se spolupodílí komunita, je možný i návrat zpět do nižší fáze. V poslední fázi probíhá příprava na propuštění, pacient má více svobody a odpovědnosti.

Všechny programy vymáhají dodržování režimu a používají sankční systém. Některá zařízení používají bodovací systém (plusové i minusové body), které podmiňují získání benefitu (např. dovolenky) nebo uložení sankce (např. řezání dřeva, příprava programu pro ostatní) nebo mohou vést v krajním případě k vyloučení z léčby.

Nějakou formu rituálu do procesu léčby zařazuje 11 ze 14 dotazovaných programů, jejichž důležitost se mezi programy různí. Někde jde pouze o uvítací rituál při vstupu do léčby a závěrečný rituál při odchodu z léčby (dotyčný dostává diplom, medaili), časté jsou rituály při přechodu mezi fázemi. Jinde probíhá více rituálů s hlubším významem (v přírodě, s využitím ohně, zpěvu apod.).

Souhrnný čas věnovaný strukturovanému terapeutickému programu, kdy je přítomen terapeut, dosahuje 21,5-48,5 hodiny týdně, průměrně 33,3 hodiny týdně. Strukturovaný program zahrnuje komunitní setkání, psychoterapii a další podpůrnou terapii, edukační programy, pracovní terapii, organizované volnočasové aktivity, sport. Druh a míru využívání různých léčebných a podpůrných metod v programu shrnují tabulka 5 -35 a tabulka 5 -36.

tabulka 5-35: Léčebné metody používané v psychiatrických lůžkových zařízeních při léčbě uživatelů stimulancií (pervitinu)

Metody

Popis

Principy terapeutické komunity (TK)

  • Všechny programy využívají různou měrou principů TK.

  • Přibližně polovina využívá formální rámec (pouze komunitní setkání).

  • Přibližně polovina plně využívá potenciál TK (pacienti se výrazně podílí na rozhodování a zajištění chodu celé komunity).

  • Setkání komunity 1-2krát denně, celkový čas 40-140 minut denně, průměrně 78 minut denně.

Skupinová psychoterapie

  • Jsou zastoupeny různé psychoterapeutické směry.

  • Probíhá 3-5krát týdně, celkový čas 4,5-8 hodin týdně, průměrně 5,6 hodiny týdně.

  • Počet pacientů ve skupině 10-15.

Individuální psychoterapie

  • Většina programů nabízí pouze omezeně a v indikovaných případech.

  • 6 ze 14 programů má ve standardním programu 1-3krát během léčby individuální pohovor (často ke konci první fáze léčby) - jde spíše o motivační rozhovor než psychoterapii.

Farmakoterapie

  • Medikamentózní léčba se zaměřuje především na řešení přidružených psychických problémů (depresivní, úzkostné a psychotické projevy či výraznější osobnostní patologie).

Zdroj: Krtičková (2016)

tabulka 5-36: Podpůrné terapeutické metody používané v psychiatrických lůžkových zařízeních při léčbě uživatelů stimulancií (pervitinu)

Metoda

Popis

Edukace

  • Nejčastější témata: vznik, rozvoj a jednotlivé stupně závislosti, spouštěče, rizikové chování, bažení a strategie jeho zvládání, prevence relapsu, přechody mezi různými druhy závislosti.

  • Některá zařízení nabízejí v rámci edukace i obecná témata týkající se mezilidské komunikace, asertivity, zacházení s agresí atd.

  • Znalosti jsou v 5 programech písemně ověřovány (testy, písemné referáty).

  • Celková délka 45-345 minut týdně, průměrně 130 minut týdně.

  • Při plném využití principů terapeutické komunity probíhá edukace napříč celým program, časové vymezení je obtížné.

Pracovní terapie

  • Pracovní terapie je nedílnou součástí programů ve všech dotazovaných zařízeních, náplň se podstatně liší podle jednotlivých zařízení podle možností.

  • Výjimečně existuje možnost doplnění učňovského vzdělání.

Art-kreativní (umělecká, expresivní) terapie

  • Arteterapie: 11 ze 14 programů (79 %).

  • Dramaterapie: 4 ze 14 programů (28 %).

  • Muzikoterapie, taneční terapie, imaginace: 3 ze 14 programů (21 %).

Sportovní, kulturní a jiné aktivity

  • Sportovní programy několikrát za týden nabízí všechny programy.

  • Výlety: 8 ze 14 programů (57 %).

  • Zátěžové sportovní aktivity: 3 ze 14 programů (21 %).

  • Relaxace: 8 ze 14 programů (57 %).

Méně zastoupené metody*

  • Jóga, biblioterapie, canisterapie, hippoterapie,* lekce tance, tvořivé kurzy pro ženy apod.

Pozn.: * biblioterapie - psychoterapeutická metoda využívající léčebných účinků četby, canisterapie - metoda využívající terapeutického působení psa, hippoterapie - metoda využívající terapeutického působení koně

Zdroj: Krtičková (2016)

Liší se míra zapojení rodiny do terapeutického procesu v jednotlivých programech. Většina provádí alespoň jednou za léčbu delší rozhovor s rodinným příslušníkem, z toho minimálně 4 programy opakovaně. V 6 zařízeních nabízí několikadenní pobyt člena rodiny na oddělení, 2 zařízení organizují pravidelné edukativní skupiny či semináře pro příbuzné, 1 zařízení nabízí možnost rodinné terapie po ukončení léčby.

V 7 programech probíhá léčba mužů a žen společně, avšak vytváření partnerských dvojic mezi pacienty je ve většině zařízení zakázáno. Mezi výhody společné léčby byly uvedeny prostředí blízké realitě, prostor pro řešení mužsko-ženských otázek na skupině, pozitivní vliv na celkové vystupování a vzhled mužů i žen. Při oddělené léčbě je zase nižší riziko vzniku párů mezi pacienty, větší bezpečí při otevření ohrožujících témat na skupině (platí zejména pro ženy) a větší soustředění se na samotnou léčbu.

Ve všech programech platí zákaz užívání alkoholu a jiných návykových látek - porušení zákazu vede velmi často k okamžitému propuštění z léčby. Kouření je vymezeno jasnými pravidly (čas, místo), existuje všeobecná snaha o redukci kouření. Jsou prováděny namátkové kontroly přítomnosti drog v moči (průměrná frekvence je jednou za 6 dní). Testy na alkohol se provádějí namátkově a zpravidla po návratu z vycházky či dovolenky. Samostatné vycházky jsou umožňovány po 2 dnech od zahájení léčby, nejpozději po 8 týdnech, průměrně po 4 týdnech léčby, víkendové dovolenky v průměru po 5 týdnech. V 8 zařízeních pacienti po detoxifikaci mají možnost mít mobilní telefon u sebe, přičemž mají vymezené hodiny, kdy jej mohou používat; v 6 zařízeních pacienti mobilní telefon u sebe nemají.

Řádně dokončí léčbu v průměru 47 % pacientů (25-65 %), 12 ze 14 programů nabízí běžně po propuštění stabilizační léčbu v případě rizika relapsu (většinou v délce 1-2 týdny a rovněž opakovaně v průběhu roku). Obecně existuje snaha směřovat absolventy léčby do nezdravotnických doléčovacích programů. Devět programů organizuje klub abstinentů nebo stabilizační skupinu. Bývají rovněž organizovány rekondiční pobyty pro absolventy léčby, výroční srazy absolventů a existuje možnost účasti na zátěžových akcích.


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

Upozorňujeme širokou veřejnost na dotazník Víš co hulíš?, v rámci stejnojmenného výzkumného projektu. 

TOPlist