Rodičovská role uživatelů drog

Konečná (2014) se zabývala rodičovskou rolí problémových uživatelů drog. Kvalitativní výzkum měl za cíl zmapovat překážky, kterým musí uživatelé čelit, a podporu, které se jim dostává ve vztahu k jejich rodičovské roli (Konečná, 2014). Respondenty bylo 7 injekčních uživatelů pervitinu z Jihomoravského kraje (2 muži, 5 žen) a s jednou výjimkou šlo o klienty kontaktních center. Všichni dotazovaní alespoň část života strávili se svým nezletilým dítětem ve společné domácnosti. Vliv na rodičovskou roli měl podle autorky aktuální životní styl, vzorce užívání drog i náhled rodiče - uživatele drog na jeho životní situaci včetně užívání drog. Rodičovství se může stát impulzem ke změně vzorců užívání pervitinu tak, aby rodič - uživatel drog mohl péči o dítě a domácnost vykonávat. Respondenti si uvědomovali, že užívání drog nepatří do zdravého rodinného fungování, ale jejich závislost jim neumožňovala drogu opustit.

Křížová (2015) uskutečnila kvalitativní výzkum za použití polostrukturovaných hloubkových rozhovorů, v němž se zaměřila na budoucí rodičovské plány respondentů a na jejich představy o výchově dětí. Respondenty bylo 9 dospělých dlouhodobých uživatelů nelegálních drog ve věku 22-29 let (5 mužů, 4 ženy), kteří užívali převážně pervitin, popř. kokain a jiné stimulanty. S plánováním rodičovství podle autorky souvisí tendence omezovat konzumaci drog. Respondenti obecně hodnotili rodiče, kteří konzumují drogy, spíše negativně a uvědomovali si, že je důležité s drogami přestat kvůli dítěti. Respondenti, kteří stupňovali užívání drog nebo nechtěli přestat, měli tendenci rodičovství odkládat. Jako nejnutnější podmínku pro rodičovství hodnotili finanční zabezpečení. Další zmiňované podmínky byly psychická vyspělost a pocit osobní připravenosti, abstinence od drog (kromě konopných drog) a vhodný partner. Respondenti byli vzhledem k vlastním zkušenostem poměrně tolerantní k případným drogovým experimentům svých dětí a k užívání konopných drog. Rodiče, kteří zjistí, že jejich dítě užívá drogy, jsou podle nich v této oblasti bezmocní. Jedinou možnou prevencí je přátelský vztah k dítěti s vysokou mírou vzájemné důvěry. V případech, kdy dítě začne užívat drogy, by jednali s relativním klidem a pokusili by se otevřeně promluvit s dítětem o důvodech, které jej k užívání drog vedou. V případě, že by to nepomohlo, by s dětmi sdíleli vlastní drogové zkušenosti a vyhledali pomoc odborníka. Jako škodlivé či neúčinné hodnotili výčitky, zákazy, tresty, kontrolování a odstrašování. Respondenti se cítili kompetentní v řešení problémů plynoucích z případného užívání drog jejich dětmi. Přestože si nepřejí, aby jejich budoucí děti užívaly drogy, jsou poměrně tolerantní ke konzumaci konopných drog a jednorázovým drogovým experimentům.

Šubrtová (2015) se ve své práci zaměřila na specifika práce orgánu sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) s matkami užívajícími návykové látky (pervitin; opiátové drogy - Subutex®/Suboxone®, heroin; alkohol) ve Středočeském kraji. Respondenty průzkumu bylo 13 pracovníků OSPOD (12 žen a 1 muž) a 3 matky užívající návykové látky (2 matky byly klientkami nízkoprahových zařízení, 1 matka byla klientkou azylového domu). Vzhledem k tomu, že postupy pracovníků OSPOD jsou dány metodikou MPSV a souvisejícími zákony, neliší se postupy práce s matkami závislými na návykových látkách od postupů práce s matkami neužívajícími návykové látky. Po oznámení případu, které přichází většinou ze strany blízkého okolí, PČR, pedagogů, jsou pracovníci OSPOD pověřeni daný případ prověřit, nejčastěji do 3 dnů od oznámení. Pokud se v rodině nachází dítě, jdou rodinu navštívit ještě tentýž či příští den. Sociální pracovníci se často setkávají s popíráním užívání návykových látek matkami, které je dáno strachem matek z odebrání dítěte. Po prokázání užívání návykových látek pracovníci vyžadují od matky docházení do adiktologického zařízení. Při šetřeních, jejichž frekvence se odvíjí od aktuální situace rodiny, pracovníci posuzují situaci rodiny podle hodnoticího formuláře, na jehož základě pak vytvářejí individuální plán pro každé dítě. K posuzování případu slouží pracovníkům intervizní a supervizní setkání, v případě spolupráce s dalšími organizacemi i případová setkání. Případné odebírání dítěte z péče je dlouhodobý proces, na kterém se podílí celá řada faktorů, ne pouze fakt, že je matka/rodič uživatelem drog. Odebrání většinou souvisí s odmítáním spolupráce ze strany matky, která nedodržuje pravidla stanovená pracovníkem OSPOD (léčba, ukončení užívání alkoholu/drog, péče o domácnost, docházení k dětskému lékaři apod.). Za největší problémy jsou pracovnicemi OSPOD považovány popírání možných problémů vyplývajících z užívání návykových látek, malý zájem o dítě a nízká motivace klientek k léčbě. Součástí výzkumu byly i rozhovory se 3 matkami užívajícími návykové látky, které mají zkušenost s pracovnicemi OSPOD. Matky se o pracovnicích OSPOD vyjadřovaly pozitivně, přičemž jejich přístup k matkám uživatelkám se individuálně lišil.

Další studie se zabývala možnostmi a limity účinné pomoci těhotným a matkám - uživatelkám drog v systému pomáhajících i kontrolních institucí (Trunečková, 2015). V l. 2013-2014 byla provedena analýza dokumentace 12 těhotných uživatelek drog a polostrukturované rozhovory se 4 ženami matkami, které mají ve své anamnéze problémové užívání drog, a se 4 pracovnicemi OSPOD. Jako zásadní pozitivní faktor byl identifikován bezpečný vztah s pomáhajícím pracovníkem. Postoj pracovnic OSPOD k matkám uživatelkám drog osciloval mezi pohledem na závislost jako nemoc a jako morální selhání. Jejich činnost je často ovlivněna zaběhlou praxí OSPOD. Byly popsány nevhodné postupy a problematické momenty v práci OSPOD, jako je spojenectví s matkami uživatelek drog proti zájmům samotných klientek ve jménu zájmu dítěte, neodůvodněná kriminalizace pro užívání návykových látek v těhotenství, tlak na okamžité vysazení drogy v těhotenství, odebírání dětí matkám stabilizovaným v substituční léčbě nebo na základě jednorázového relapsu. Pozitivně byla klientkami hodnocena spolupráce adiktologických služeb s dalšími službami, ale klientky mnohdy narážely na špatnou místní i časovou dostupnost služeb, vysoké finanční náklady na dojíždění do léčby nebo problémy s hlídáním dětí po dobu návštěvy léčebného centra. Pozitivní dopad měly zejména služby poskytované v adiktologických a psychiatrických službách - vhodná medikace, zahájení substituční léčby, služby zvolené podle fáze motivace ke změně, ve které se klientka nacházela. Jako nevhodné nebo škodlivé byly identifikovány intervence, které šly proti sociálnímu fungování klientek, zejména ty, které byly spojeny se ztrátou bydlení a zvyšováním dluhů (např. umístění dítěte do kojeneckého ústavu, kdy matka, aby byla s dítětem, musí za pobyt v něm platit, nemůže si dovolit hradit náklady na byt, o který následně přichází). Problematické bylo často soužití s otci dítěte - uživateli drog, kterým mají matky povinnost zprostředkovat kontakt s dítětem a kteří často přispívají k relapsu klientek. Pokud jde o práci OSPOD, klientkám chyběly informace o tom, jakým způsobem a jak dlouho bude jejich péče o dítě monitorována.

Po novelizaci zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, která od 1. 1. 2013 zavedla institut pěstounské péče na přechodnou dobu, se zvýšila míra umísťování novorozenců narozených uživatelkám návykových látek do pěstounské nebo dočasné pěstounské péče, nikoli tedy již do ústavní péče, jak tomu bylo před novelou. Tato změna významně komplikuje motivaci matek k léčbě či jejich udržení v ní, což je často první podmínkou návratu dítěte do biologické rodiny, neboť spolupráce matky s pěstounskou rodinou je oboustranně komplikovaná.1

Další informace na téma těhotenství uživatelek drog uvádí kapitola Těhotenství a návykové látky (str. 189).


Prosíme odborníky o spolupráci v rámci systému včasného varování před novými drogami - NOVÉ DROGY - JAK POSTUPOVAT.

Upozorňujeme širokou veřejnost na dotazník Víš co hulíš?, v rámci stejnojmenného výzkumného projektu. 

TOPlist