Národní konference Alkohol a jeho společenské dopady 2017 (výstupy)

Během národní konference zazněly příspěvky o sociálních, zdravotních a ekonomických dopadech konzumace alkoholu dětmi i dospělými. Národní protidrogový koordinátor ČR Jindřich Vobořil představil opatření ke snížení negativních dopadů užívání alkoholu a zaměřil se na spojitost mezi konzumací alkoholu a domácím násilím, na kriminalitu a společenské náklady.

Z Generálního ředitelství pro závislosti (SICAD) v Portugalsku vystoupil Manuel Cardoso s příspěvkem o integrované politice a srovnáním situace v Portugalsku a u nás.

Na konferenci odborníci představili preventivní a léčebné intervence u nás a jejich dostupnost. O zkušenosti z pohledu pacienta se podělili také zástupci společnosti Anonymní alkoholici ČR.

Fotografie z konference: Flickr @drogy-info.cz

Zápis z průběhu konference

Zahájení konference

Národní koordinátor pro protidrogovou politiku J. Vobořil přivítal přítomné hosty a zvlášť uvítal zástupce generálního ředitele Generálního ředitelství pro pro závislosti v Portugalsku Manuela Cardosa. Podotkl, že host z Portugalska byl pozván z toho důvodu, že otázka protidrogové politiky je tam řešena na podobné bázi jako u nás. Zároveň je to jedna z 12 zemí v Evropské unii, která stejně jako Česká republika integrovala politiky v oblasti závislostí (nelegální drogy, tabák, alkohol, hazard). Ocenil některé zajímavé kroky, které Portugalsko v historii v kontextu protidrogové politiky zavedlo, např. dekriminalizaci držení nelegálních drog pro vlastní potřebu.

Zástupkyně sRVKPP L. Kiššová dále doplnila, že cílem konference je otevřít veřejnou diskuzi o alkoholu a jeho dopadech a hovořit o možnostech řešení této problematiky.

ALKOHOL A DOPADY

Opatření ke snížení negativních dopadů užívání alkoholu

Jindřich Vobořil, národní koordinátor pro protidrogovou politiku, sekretariát Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky

Národní koordinátor pro protidrogovou politiku J. Vobořil uvedl svůj příspěvek vyčíslením některých statistických ukazatelů. V roce 2015 činily výdaje ze zdravotního pojištění na léčbu poruch spojených s užíváním návykových látek 1 707 mil Kč. Z toho na léčbu poruch způsobených alkoholem bylo vydáno 1 145 mil. Kč. V dospělé populaci ČR přibližně 110-120 tisíc osob konzumuje nadměrné dávky alkoholu denně, tj. pět nebo více sklenic alkoholu. Odhad lékařů o počtu alkoholiků dosáhl přibližně 190-250 tisíc osob, z toho alarmující počet 16-20 tisíc mladistvých do 18 let.

Užívání alkoholu je spojeno s mnoha sociálními následky jak pro samotného uživatele, tak pro jeho blízké okolí i společnost obecně. Výrazně propojena je konzumace alkoholu s agresivním chováním, společensky velmi závažné je násilí páchané pod vlivem alkoholu na dětech, které se nejčastěji projevuje trestným činem pohlavního zneužití. Světová zdravotnická organizace WHO uvádí, že počet sexuálních zneužití spáchaných rodinnými příslušníky se zvyšuje. Nápadně častý je incest v rodinách alkoholiků a alkoholiček. Čísla z Německa ukazují, že ve 32 % fatálních případů zneužití dítěte byl agresor podnapilý, v Kanadě bylo vyšetřováno nadměrné pití alkoholu u 37 % rodin s dohledem OSPOD. Přítomnost alkoholu je známa i u 2/3 všech případů trestného činu domácího násilí. Ženy, které uvedly, že jejich partner se opije jedenkrát až dvakrát týdně či častěji, měly zkušenost s násilím z jeho strany v 65 % až 73 % případů, zatímco ty, jejichž partner (téměř) nepije alkohol anebo se neopije nikdy či jen výjimečně, pouze v cca 10 % případů.

Z výzkumu realizovaného v USA (Institute of Alcohol Studies) vyplynulo, že zvýšení cen alkoholu snižuje pravděpodobnost těžkého násilí vůči ženám. Studie taktéž uvádí, že zvýšení ceny alkoholu o 1 % je spojeno s 5% snížením rizika stát se obětí domácího násilí.

Alkohol je, s ohledem na působení na psychiku člověka, zahrnující uvolnění zábran a zdůraznění negativních rysů osobnosti včetně agresivních projevů, považován za významný kriminogenní faktor. Podíl trestné činnosti spáchané pod vlivem alkoholu se stabilně pohybuje v rozmezí 10-13 %. Násilná kriminalita byla podle policejních statistik páchána v posledních letech v 15-18 % pod vlivem alkoholu (o 5 % vyšší podíl než u celkové kriminality).

Omezení konzumace alkoholických nápojů a snížení rozsahu trestné činnosti a negativních sociálních a zdravotních dopadů lze dosáhnout postupy doporučenými WHO, které spočívají ve snížení dostupnosti a poptávky po alkoholických nápojích, v ovlivňování cenotvorby a v neposlední řadě v provádění léčebných intervencí. Mezi další možná opatření ke snižování negativních dopadů alkoholu lze uvést odpovídající a stabilní financování protidrogové politiky například formou státního fondu, dlouhodobé a plošné celostátní informační kampaně zaměřené na podporu veřejnosti v abstinenci, příp. v konzumaci alkoholu s akceptovatelnou mírou rizika, zvýšení regulace a zdanění alkoholických výrobků, posílení společné „zdravotní lobby" u politické reprezentace k podpoře principů integrované protidrogové politiky a zvýšení aktivity státních orgánů v postihu nalévání a prodeje alkoholu osobám mladším 18 let.

Integrovaná protidrogová politika v Portugalsku

Manuel Cardoso, zástupce generálního ředitele, Generální ředitelství pro
závislosti (SICAD), Portugalsko

V úvodu M. Cardoso poděkoval za pozvání a představil SICAD. Tato státní instituce slouží k realizaci intervencí v oblasti látkových i nelátkových závislostí. Po představení charakteristik užívání drog v jednotlivých regionech Portugalska, se věnoval veřejné sítí léčebných služeb. Portugalsko nabízí 22 tzv. integrovaných center, které se zabývají nejen léčbou a harm reduction, ale i prevencí a reintegrací klientů. Koordinační orgány protidrogové politiky v Portugalsku tvoří meziresortní rada, které předsedá premiér, pod ní spadá technická komise, která je zapojena do tvorby národních plánů a předsedá jí národní protidrogový koordinátor a je zastoupena i představiteli jednotlivých ministerstev. Schází se dvakrát ročně.

První portugalská národní strategie protidrogové politiky vznikla v roce 1999 a byla založena nově na principu humanismu a pragmatismu a jejím hlavním cílem bylo snížení poptávky po návykových látkách. Cardoso dále stručně představil strukturu současného národního plánu (PNRCAD 2013-2020) a principy jeho hodnocení. Zásadní strukturální opatření tohoto národního plánu řeší i Národní alkoholové fórum, což je diskuzní platforma, kde se mj. řeší otázky snižování škod působených alkoholem. Součástí tohoto fóra je široká škála nejrůznějších neziskových organizací, veřejné správy, univerzit, průmyslu apod. Všechny tyto strany se zavázaly dosáhnout stejného cíle, a to konkrétně snížit, či zcela eliminovat konzumaci alkoholu mladistvých, lidí za volantem a těhotných a kojících matek. Národní alkoholové a zdravotní fórum má 74 členů, kteří se zavázali postupně plnit celkem 85 závazků.

Na závěr hovořil v souvislosti s dekriminalizací o tzv. modelu odrazování, v rámci kterého fungují cílené intervence na uživatele drog, které poskytují příležitost pro včasnou spolupráci s klientem. Probíhají nejčastěji prostřednictvím komise pro odrazování od drogové závislosti (Commissions for the Dissuasion of Drug Use). Komise provádí koordinační aktivity mezi službami a orgány zodpovědnými v této oblasti. Každý, kdo je zadržen na ulici v souvislosti s držením či užíváním drogy je automaticky k této komisi poslán (18 jednotek po celé zemi). V komisi působí právní experti, psychologové a sociální pracovníci. Pokud se dotyčný nedostaví, může být pokutován, poslán na povinné léčení nebo jinak sankcionován. Ve vážných případech komise doporučí poslat závislého do léčebného centra. Dle Cardosa 75 % uživatelů drog, kteří přišli do styku s touto komisí, posléze změní své chování.

Alkohol a jeho dopady na druhé

Ladislav Csémy, vedoucí výzkumného programu, Národní ústav duševního
zdraví

Csémy na úvod svého příspěvku uvedl, že prezentace nebude zaměřena pouze na zdravotní a sociální dopady alkoholu, ale bude propojena i s pohledem na alkohol v české společnosti. Na začátku připomenul některá již známá fakta, související s úmrtností populace v důsledku nemocí, které alkohol způsobuje. Tyto nemoci a jejich důsledky tvoří necelá 3 % roční celosvětové mortality, v České republice, kde je spotřeba alkoholu o něco vyšší, je vyšší i úmrtnost, činí přibližně 5 %, v absolutních číslech lze alkoholu přiřadit asi 5 až 6 tisíc úmrtí ročně. S alkoholem jsou spojeny ztráty potencionálních let života, v celosvětovém měřítku je to zhruba 52 milionů let.

Nedávná studie v České republice ukázala, že jenom u osob, které se léčily se závislostí na alkoholu, jsou v průběhu 20 let ztráty kolem půl milionu let potencionálního života.

V předním lékařském žurnálu Lancet nedávno vyšla zpráva o dopadech nadměrné spotřeby alkoholu, mimo jiné poukazovala na nejčastější rizikové faktory, podílející se na celkové úmrtnosti, v České republice se tak, jako v mnoha dalších zemích na první příčce objevuje vysoký krevní tlak, dále je to kouření a na 7. místě právě alkohol. Světový atlas (viz http://www.worldatlas.com/articles/who-drinks-the-most-alcohol-consumption-by-country.html) ukazuje dle statistik v ČR velmi vysokou spotřebu alkoholu na obyvatele, naše země se umisťuje každoročně do 10. místa na světě, přičemž spotřeba činí přibližně 13 litrů čistého lihu na dospělého člověka, v čemž je zahrnutý také tzv. odhad neregistrované spotřeby. Trendy registrované spotřeby ukazují, že v posledních letech spíše můžeme hovořit o stagnaci. K proměně naopak dochází ve vzorci samotné spotřeby, poslední dobou sledujeme spíše mírný pokles spotřeby piva a růst obliby konzumace vína.

Zmíněné statistiky nehovoří o rozvrstvení spotřeby v různých segmentech populace. Je důležité tento fakt zkoumat, jelikož studie, které na toto téma již byly provedeny, ukazují, že až 80 % všech zdravotních a socioekonomických problémů je působeno právě segmentem populace, který má nejvyšší spotřebu. Dále zdůraznil, že pakliže mají být zavedena účinná opatření, je nutné vědět, které segmenty populace jsou z hlediska alkoholu nejvíce rizikové a ohrožené.

V České republice se za poslední roky nemění míra abstinence, která je zde tradičně na velmi nízké úrovni. Palčivým a sledovaným jevem je především pití nadměrných dávek alkoholu (binge drinking), které je definované spotřebou 60 a více gramů alkoholu při jedné konzumní epizodě, tímto způsobem s frekvencí týdně a častěji pije 1/5 dospělých českých mužů a 5 % žen.

Na základě zjištěné frekvence a množství vypitého alkoholu byla vytvořena jakási pyramida konzumentů alkoholu, kdy její základ tvoří přibližně třetina populace, která buď zcela abstinuje, nebo se skládá z velmi umírněných konzumentů, kteří společnosti, ani sami sobě nepůsobí žádné problémy. Další patro pyramidy stojí za pozornost z hlediska prevence, neboť ho tvoří necelá polovina populace, která konzumuje alkohol s nižším rizikem. A pozornosti nesmí uniknout předposlední část této pyramidy, kterou tvoří 13 % osob s vysokým rizikem, což jsou obvykle lidé, kteří konzumují alkohol již škodlivým způsobem a mohou způsobovat zdravotní a sociální škody. Na samém vrcholu se objevuje přibližně 7 % problémových konzumentů, mezi nimiž se objevují lidé na alkoholu závislí a ti, kteří potřebují odbornou pomoc. Dále se Csémy zabýval společenskými škodami, které alkohol působí. Velikost těchto škod závisí na tom, jaký je vzorec konzumu alkoholu a míra spotřeby. Nejvíce se tyto škody projevují v oblasti zdraví, rodiny, sociálních a pracovních vztahů a v neposlední řadě s nimi souvisí i návaznost na kriminalitu. Zásadním problémem České republiky je, že zde neexistuje možnost oblast dopadů alkoholu na druhé komplexně vyhodnotit, jelikož data jsou sledována jen v některých oblastech (např. data o kriminalitě pod vlivem alkoholu). Nedostatečné je také množství reprezentativních dotazníkových šetření, která by se touto oblastí zabývala.

V neposlední řadě Csémy uvedl některá konkrétní statistická čísla. V roce 2015 se například stalo 4 373 nehod, kde u viníka dopravní nehody bylo zjištěno požití alkoholu. Při těchto nehodách došlo k usmrcení 52 osob. 2691 z těchto nehod zavinili řidiči s koncentrací alkoholu v krvi 1,5 promile a vyšším. Podíl alkoholu na celkové kriminalitě byl 11,5 %, na násilné 17 %. Na závěr se zmínil o ireverzibilní vrozené vadě vyvolané působením alkoholu na plod v průběhu těhotenství, nazvané fetální alkoholový syndrom.

Diskuze

Na konci bloku padl dotaz na M. Cardosa, jak přesně funguje diskuzní platforma výše zmíněného Alkoholového fóra. K působnosti doplnil, že v Portugalsku jsou součástí této platformy i industrie
a i přesto, že jsou často v rozporu s orgány veřejné moci, nahlíží na problematiku závislostí především optikou následků nebo dopadů, tudíž mají ve finále obě strany stejný cíl.

PREVENTIVNÍ A LÉČEBNÉ INTERVENCE A JEJICH DOSTUPNOST

Dostupnost péče pro pacienty závislé na alkoholu v ČR

Petr Popov, primář Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

V úvodu se Popov krátce zmínil o novém zákoně o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek, u kterého kvitoval fakt, že se v něm objevuje přímá definice krátké intervence. Oproti staré legislativě hovoří nový zákon o tom, že je vhodné provést orientační diagnostiku u osob, které mají zdravotní problémy vyvolané konzumací alkoholu a v souvislosti s tím jim doporučit odbornou péči. Poukázal na skutečnost, že právě odkázání pacienta do příslušné péče činí lékařům mnohdy problém, který se musí do budoucna vyřešit.  Minusem nového zákona č. 65/2017 Sb. je absence definice typů péče tak, jak byly definovány v zákoně předchozím. 

Mluvil o typech péče poskytované uživatelům návykových látek. Prvním typem poskytované služby je akutní lůžková péče nebo také protialkoholní záchytná péče. Novinkou je skutečnost, že se nyní definuje striktně jako zdravotnická služba, jejíž přesnou definici nalezneme v zákoně o specifických zdravotních službách. Zajímavým faktem je skutečnost, že záchytné stanice provozují v dnešní době už pouze dvě země, a to Česká republika a Polsko. V České republice v současnosti existuje 18 zařízení tohoto typu, které nabízejí 171 lůžek, což oproti dobám minulým představuje značný nedostatek. Dnešní charakter tohoto zařízení již ovšem neodpovídá původní formě či myšlence, ve které byly záchytné stanice zakládány, tedy takové, že se mělo jednat o zdravotnické zařízení, které zároveň mělo mít preventivní charakter a mělo sloužit jako prostředek včasné intervence. Výkony v záchytných stanicích nejsou hrazeny zdravotním pojištěním. Dopravu, vyšetření, ošetření a následný pobyt financuje ošetřená osoba sama, pokud se přítomnost návykové látky neprokáže, náklady nese osoba, která k vyšetření vyzvala. Přetrvávajícím problémem této služby je finanční stránka. Délka hospitalizace se pohybuje průměrně kolem 10 až 18 hodin, záleží na stavu intoxikace a rychlosti detoxifikace. Záchytné stanice nemají bohužel návaznost na žádnou další následnou péči, což se jeví být jako zásadní nevýhoda a nedostatek. Zákon nařizuje, že záchyt musí být hlášen registrujícímu lékaři. Záznam o tom, že člověk byl na záchytné stanici opakovaně ve stavu intoxikace, by měl sloužit jako podnět k navazujícím činnostem, např. rozhodnutí o zákazu řízení (v případě, že má člověk diagnózu závislosti). Problémem je fakt, že registrující lékař se v naprosté většině případů o pobytu pacienta v tomto zařízení nedozví, jelikož člověk přijatý do záchytné stanice svého praktického lékaře velmi zřídka uvede. Další službou je detoxifikace, jejímž cílem má být nejen zbavit organismus návykové látky, ale i stabilizovat pacientův tělesný a psychický stav. Péče při detoxifikaci mu pomáhá především zvládnout odvykací stav, který konkrétně u alkoholu bývá závažný a může být i život ohrožující. Doba pobytu není striktně stanovena, odvíjí se od míry a charakteru závislosti.

V závěru Popov hovořil o ambulantní adiktologické péči. Česká republika v současnosti nenabízí dostatečné množství komplexní ambulantní péče pro lidi s touto poruchou. Dá se říct, že statistiky ukazují, že u nás existuje pouze 17 ordinací, které by se daly označit jako ordinace pro alkoholismus. Nejčastěji v tomto přehledu společně s ordinacemi praktických lékařů figurují psychiatrické ambulance, které pouze výjimečně poskytují služby v komplexním rozsahu (tak jako dříve AT ordinace). V nedávné době došlo k aktualizaci zákonů a vyhlášek, souvisejících s postgraduálním vzděláváním zdravotníků, což přineslo zlepšení v oblasti odborné přípravy psychiatrů. Na závěr shrnul, že nejslabším místem systému péče o pacienty závislé na alkoholu je dostupnost ambulantní léčby. Bez jejího posílení je zlepšení dostupnosti péče nereálné.

Včasná intervence a diagnostika v oblasti alkoholu

Michal Miovský, přednosta Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Miovský navázal s tématem své prezentace na předchozí příspěvek, v úvodu kvitoval legislativní ukotvení povinnosti provádění krátkých intervencí v novém zákoně o ochraně před škodlivými účinky návykových látek. Jelikož ovšem ani minulý ani současný zákon neprovází žádná vyhláška, stále chybí specifičtější popis a jakýsi návod k provádění krátkých intervencí. V současnosti neexistuje žádný kontrolní ani motivační nástroj, který by zdravotnický personál přiměl k zavedení krátkých intervencí do běžného procesu. Praxe dnes nenabízí zdravotníkům možnost se s tímto nástrojem dostatečně seznámit a zahrnout ho do svého curricula, ať už na úrovni pregraduálního nebo postgraduálního vzdělávání. Skutečnost, že krátké intervence nejsou doposud zavedeným nástrojem, ovlivňuje i nadměrná administrativní zátěž zdravotnického sektoru. Časná diagnostika a krátká intervence nesouvisí pouze se zdravotní sférou, ale i s oblastí sociální, preventivní a s oblastí harm reduction. Nejedná se tedy o nástroj, který je specificky vázán pouze na zdravotnictví. Jednou z hraničních oblastí této problematiky je nepochybně prevence. Krátké intervence jsou nejčastěji aplikovány na jedince, na které cílí konkrétně sféra indikované prevence.

Miovský nastínil některé profesní skupiny, jejichž představitelé tento nástroj lehce diferencovaným způsobem taktéž využívají. Jedná se o pedagogické a sociální pracovníky, ale i pracovníky z některých specifických segmentů, jako je např. výkon trestu odnětí svobody. Doplnil, že v oblasti prevence se tuto část podařilo ukotvit a nabídl přítomným možnost prohlédnout si veškeré k tomu materiály na svém Researchgate profilu (viz https://www.researchgate.net/profile/Michal_Miovsky).

V další části zmínil některé klady a zápory krátké intervence. Výhodou je jistě fakt, že se jedná o velmi jednoduchý prostředek, který nevyžaduje žádné dramatické zaškolování personálu, jeho samotná aplikace trvá velmi krátkou dobu a nástroje jsou dostupné zdarma hned v několika variantách. Nicméně, minusem se jeví skutečnost, že krátká intervence není nic, co by směřovalo do hloubky poznání nebo co by zachytávalo širší kontext konkrétního problému. Na druhou stranu tento nástroj má sloužit především k pojmenování toho, co je již za hranicí, k čemuž mnohdy postačí jedna nebo dvě otázky. Dále přítomným připomenul, jaká míra spotřeby alkoholu spadá již do skupiny vysoce rizikového pití, tedy na které osoby má být krátká intervence cílena. Tato hranice u žen činí 40g alkoholu, u mužů 60g na den.

Z konkrétních nástrojů zjišťování míry rizikové konzumace a pomoci zmínil například dotazník CRAFFT (ten postihuje všechny typy návykových látek i závislosti nelátkové), AUDIT-C a známou metodu „čtyř A". Ta má za cíl pomocí jednoduchých dotazů a posouzení stavu na základě screeningového dotazníku nebo diagnostického rozhovoru, podat pacientovi formou motivačního rozhovoru jednoduchou radu nebo doporučení a případně dojednat další schůzku nebo nabídnout jinou formu pomoci, pakliže je to nutné. Závěrem připomenul, že krátká intervence není intervence ve vzduchoprázdnu, klíčové je v tomto případě opakování, to znamená, že člověk, u kterého chceme docílit změny, musí slyšet, že něco není v pořádku všude tam, kam ve zdravotnictví přijde. 

Harm reduction v oblasti alkoholu

Jaroslav Vacek, vysokoškolský pedagog, Klinika adiktologie 1. lékařské fakulty UK v Praze a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze

Svou prezentaci Vacek otevřel představením schématu, které je výsledkem práce komise ze Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Schéma ukazuje škody způsobené užíváním drog a je rozdělené do dvou největších skupin - celkové poškození, které působí uživatelům a společnosti.  Dostupná data ukazují, že alkohol, umisťující se v žebříčku škodlivosti na prvním místě, působí celkové škody dvojnásobně vyšší než heroin.

Dále hovořil o samotném rizikovém chování, které vede k poškození. Díky přístupům harm reduction lze docílit celkového poškození nižšího a děje se tak především prostřednictvím snižování rizika. Je třeba zdůraznit, že rizikové chování se vyskytuje v kontinuu od chování s minimálním rizikem až po chování s extrémním rizikem poškození. Přístup harm reduction se primárně zaměřuje na vzorce užívání návykových látek a snaží se dosáhnout toho, aby uživatelé užívali co nejméně rizikově, a tím docílit snížení možných zdravotních či sociálních poškození. Následně stručně představil základní principy harm reduction, mezi něž patří přijetí faktu, že legální i ilegální drogy jsou (a budou) součástí našeho světa, a to navzdory veškerým snahám o omezování nabídky a poptávky. Princip harm reduction samozřejmě operuje se skutečností, že některé způsoby užívání jsou bezpečnější než jiné a že úplná abstinence nemusí být v dané chvíli tím nejvhodnějším cílem. Jakákoliv změna v chování směrem k bezpečnějšímu užívání je žádoucí, protože prevence dalšího poškození z užívání je snazší a méně nákladná než následná léčba.

Zaměření intervencí v souvislosti s harm reduction lze rozdělit na tři úrovně vlivu - strukturální, komunitní a individuální. Do strukturálních opatření patří kontrola výroby a zdanění; časové, místní či věkové omezení prodeje; situační omezení konzumace alkoholu a omezení reklamy a propagace. Opatření na komunitní úrovni jsou prováděna prostřednictvím místního omezování prodeje a konzumace alkoholu, tedy nejčastěji vydáváním obecně závazných vyhlášek. Jako efektivní se jeví vymáhání dodržování situačního omezení konzumace a dostupnosti alkoholu. Naopak menší efekt vykazují opatření, ovlivňující prostředí (např. výcvik personálu, bezpečné bary apod.). Individuální opatření cílí na to, aby konzument znal zásady bezpečnější konzumace, která neubližuje jemu ani ostatním. Ukazuje se, že kampaně, které se snaží tato individuální opatření rozšiřovat, mohou být efektivní pouze v případě, že obsahují motivační složku. Do této poslední skupiny nepochybně patří i již výše zmíněné krátké intervence.

Na závěr vyjmenoval šest doporučení na základě srovnání nákladové efektivity. Jedná se o zavedení spotřební daně proporcionální vzhledem k obsahu alkoholu v nápoji a její zvyšování v závislosti na inflaci, zavedení maximálního přípustného množství alkoholu v krvi řidiče (0,5 nebo 0,2 ‰) a jeho viditelné náhodné i systematické kontroly, zpřístupnění jednoduchých intervencí v zařízeních primární péče a zajištění návazné péče pro konzumenty užívající rizikově a škodlivě, zavedení státního monopolu pro maloobchodní prodej alkoholu a zároveň minimálního věku pro jeho nákup v rozmezí 18-21 let, zákaz veškeré přímé i nepřímé propagace alkoholu a posledním doporučením je zaměřit vzdělávací programy na posílení povědomí o problémech způsobených alkoholem a připravující půdu pro specifické intervence a politické změny. Poslední tři zmíněná doporučení v České republice doposud zavedena nejsou.

Diskuze

Diskuzní prostor na konci bloku vyplnil krátký dialog o tom, co by si přednášející přáli, aby se
do budoucna v oboru adiktologie stalo či změnilo. Výsledkem byla přání, aby dostupnost péče byla zajišťována těmi, kteří za to mají zodpovědnost a aby v dostatečné míře fungovaly kontrolní mechanismy. Další přání směřovalo k tomu, aby podmínky pro obor adiktologie byla nastaveny stejným způsobem jako pro jiné obory, čímž by došlo k výraznému zlepšení pracovního prostředí. V neposlední řadě zaznělo přání, aby byla v budoucnu otázka alkoholu u nás jakýmsi způsobem denormalizována. Mělo by se stát něco podobného jako se v současnosti děje v souvislosti s tabákem, kdy dnes již existuje postoj, že normální a zdravé je nekouřit, tzn. mělo by být normální a zdravé nepít. Na úplném závěru byly krátce doplněny některé postřehy k probíhající reformě psychiatrické péče a jejímu vztahu k oboru adiktologie.

ALKOHOL A VEŘEJNOST

Akční plán k omezení škod působených alkoholem a jeho implementace

Jarmila Vedralová, vrchní ministerský rada, Oddělení zdravotních programů, Odbor zdravotních služeb Ministerstva zdravotnictví ČR

Úvodem se Vedralová krátce zmínila o historickém vývoji Akčního plánu k omezení škod působených alkoholem (dále jen „AP alkohol"), jehož přípravná fáze končila v roce 2014, kdy Ministerstvo zdravotnictví vypracovalo AP alkohol pro období 2015 až 2018. Tento strategický dokument se stal součástí strategie Zdraví 2020, takže některé jeho aktivity mají přesah až do roku 2020. AP alkohol je realizační nástroj strategie Zdraví 2020 a také Národní strategie protidrogové politiky 2010-2018.

K samotnému obsahu akčního plánu vysvětlila přítomným, že se jedná o první strategický dokument, který obsahuje komplexní návrh aktivit za účelem snížení vysoce alarmující spotřeby alkoholu v obecné populaci České republiky. AP alkohol byl předložen vládě pro informaci dne 20. srpna 2015. Podporu akčnímu plánu vyslovil také Výbor pro zdravotnictví Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR (usnesení č. 99 ze dne 2. září 2015). Akční plán zohledňuje výstupy, které jsou publikované na úrovni mezinárodních organizací a institucí a staví na prioritách Světové zdravotnické organizace (WHO) k snížení škod působených alkoholem. Jedná se o priority a opatření představené především v Globální strategii pro omezování škodlivého užívání alkoholu a v její evropské komponentě Evropský akční plán pro snížení škodlivého užívání alkoholu 2012 - 2020. AP alkohol reaguje také na směřování v dané oblasti na úrovni Evropské unie (EU). V tomto smyslu se zaměřuje na nadužívání alkoholu a jeho škodlivé následky, spíše než na užívání alkoholu jako takové. AP alkohol svým obsahem zohledňuje čtyři základní mezinárodní dokumenty a to Strategii EU na podporu členských států při snižování škod souvisejících s alkoholem (2006) a související závěry Rady (2007, 2009), Globální strategii pro snižování škodlivého užívání alkoholu (2010), Evropský Akční plán k snižování škodlivého užívání alkoholu (2011) a akční plán WHO Global action plan (GAP/NCD) for the prevention and control of noncommunicable diseases (NCDs) 2013-2020.

Hlavním cílem akčního plánu je snížení spotřeby alkoholu v populaci ČR a škod působených alkoholem. Z hlavního cíle akčního plánu vyplývá, že očekávaným a zásadním výstupem je změna vysoce tolerantního postoje populace ČR k užívání alkoholu a s tím uvedené související snížení spotřeby alkoholu a jeho negativních dopadů. Pro potřeby akčního plánu musely být vydefinovány i indikátory, kterými se bude měřit úspěšnost zavedených opatření. Aktivity AP alkohol jsou zaměřené nejen na dospělou populaci, ale i na mladistvé. Mezi tři dílčí cíle patří snížení spotřeby alkoholických nápojů v dospělé populaci o 3,5 % spotřeby čistého lihu na osobu do roku 2018 a o 5 % spotřeby čistého lihu na osobu do roku 2020, snížení prevalence užívání alkoholu u osob mladších 18 let o 3,5% do roku 2018 a o 5 % do roku 2020 a posunutí věkové hranice první zkušenosti s alkoholem o tři roky do roku 2020 a třetím cílem je snižování rizik vyplývajících z užívání alkoholických nápojů.

Akční plán obsahuje 19 dílčích výstupů a 54 aktivit, na nichž se podílí všechny dotčené resorty. Aktivity jsou zaměřené do třech okruhů opatření k dosažení dílčích cílů. Jedná se o zvýšení informovanosti veřejnosti o účincích alkoholu a posílení primární prevence zejména u dětí, snížení dostupnosti alkoholických nápojů, a to jak z pohledu místní, časové tak i cenové dostupnosti a v neposlední řadě zajištění dostupnosti zdravotních a sociálních služeb pro osoby užívající rizikově nebo se závislostí na alkoholu. V souvislosti s implementací AP alkohol Vedralová informovala přítomné o zřízení Meziresortní pracovní skupiny pro snižování škod působených alkoholem (MPS SPA), jejíž členové jsou zástupci všech dotčených resortů, ale i odborné veřejnosti. Tato pracovní skupina je pro danou problematiku poradním orgánem ministra zdravotnictví a Rady vlády pro koordinaci protidrogové politiky. V rámci tohoto orgánu se schází i její podskupina pro problematiku reklamy na alkoholické nápoje. Na závěr Vedralová popsala přípravu návrhu zákona č. 65/2017 Sb. a průběh legislativního procesu.

Informační kampaň o závislostech v ČR

Helena Fialová, metodik Asociace nestátních organizací Michaela Čejková, manažerka Bílý Medvěd Public Relations

Prezentaci Fialová uvedla konstatováním, že zastrašování v prevenci nefunguje, který podpořila zobrazením výčtu odborných materiálů a organizací, jež tuto skutečnost potvrzují. Pokračovala krátkým diskursem do oblasti zahraničních kampaní k zvýšení povědomí o rizicích spojených s užíváním alkoholu. Zmínila kampaně z Velké Británie, které jsou ve velké míře zaměřené především na harm reduction, nicméně pracují často se zastrašováním. Takové kampaně nejen, že dle Fialové nejsou efektivní, ale mohou mnohdy působit na mladé lidi opačným efektem, u některých vyvolávají touhu zkusit to, před čím se je kampaň snaží odstrašit. Německo má kromě odstrašujících kampaní i takové, které jsou pozitivně laděné, snažící se apelovat na přátelství mezi vrstevníky. Při jejich vytváření bylo využito feedbacku přímo od cílové skupiny mladých. Dále ocenila americkou kampaň s názvem Above the Influence, která je zaměřená na celou škálu rizikového chování, nejen návykové látky. Využívá formy pozitivní inspirace, peer to peer přístupu, apeluje na mladé lidi, kteří chtějí být nezávislí a soběstační. Podle průzkumu z roku 2010 znalo kampaň až 85 % mladých teenagerů. Dle American Journal of Public Health kampaň přispěla ke značnému poklesu v užívání marihuany u teenagerů, kteří již užívali.

Odpovědí na otázku, kam tedy směřuje prevence, je skutečnost, že jde v podstatě o výzvu, která spočívá v zaměření se na pozitivní změnu chování, postojů, hodnot a životní styl dětí a mladistvých. Samotná preventivní kampaň Asociace nestátních organizace se jmenuje Zůstaň nad vlivem a je pozitivně laděná, orientuje se především na podporu mladistvých ve volbě vlastních zásad.

V podrobnějším popisu kampaně dále pokračovala manažerka Bílého Medvěda Public Relations Čejková. Kampaň vznikla díky podpoře RVKPP a je realizována ve spolupráci A.N.O., Bílého medvěda Public Relations a kreativní skupiny Makato. V České republice se jedná o pilotní projekt, kampaně podobného typu v ČR nemají doposud žádnou stopu, i z tohoto důvodu se tým zaměřil důkladně na přípravnou fázi, kdy probíhaly nejen rozhovory a diskuze s odborníky, ale i přímo s cílovou skupinou (tedy ZŠ, SŠ a gymnázia). Na základě rozhovorů přímo s teenagery se začala formovat samotná podoba kampaně. Základní sdělení, která se budou průřezově celou kampaní objevovat, nabízejí mladým nejen motivační informace, ale i otázky k zamyšlení.

Hlavním cílem je tedy přimět mladé k přemýšlení nad svou další cestou, směřováním, a jelikož život dospívajícího člověka provází více otázek nežli odpovědí, kampaň jim má nabídnout i možné řešení jejich situace. Toho chce kampaň dosáhnout ne jinak, než prostřednictvím opět mladých lidí, kteří sami něco dokázali, kteří se rozhodli být nějakým způsobem jiní a nenechali se ovlivnit. Jako zástupce těchto ambasadorů byl zvolen například vrcholový sportovec, hudebník, ale i youtuber, jejichž vliv na mladé lidi v dnešní době je nesporný. Kampaň by měla docílit toho, aby se ambasadorem stal každý z cílové skupiny, aby si navzájem mezi sebou předávali získané informace apod. Kampaň bude s mladými komunikovat online prostředím, bude probíhat tedy především na sociálních sítích (YouTube a Facebook). Dalším komunikačním kanálem budou média, tato forma podpoří zásah sekundární cílové skupiny, jako jsou rodiče a dospělá část populace. Po skončení kampaně by mělo proběhnout vyhodnocení cílovou skupinou a odborníky. Kampaň by měla být spuštěna v blízké dohledné době.

Co to jsou Anonymní alkoholici a jak ovlivnili naše životy

Komise pro kontakt s veřejností, Anonymní alkoholici ČR

O fungování a rozsahu působení skupiny Anonymních alkoholiků (AA) začal hovořit člen AA Tomáš, který je zároveň zástupcem Komise pro kontakt s veřejností. Společenství AA má více než 80letou tradici, vzniklo v USA a představují jej skupiny AA, které jsou zcela autonomní a soběstačné. Služební organizace, která umožňuje existenci a činnost AA v rámci české legislativy se v současné době nazývá Sdružení pro všeobecné služby anonymním alkoholikům pro Českou republiku, z.s.. Organizační složky dále zahrnují Komisi pro literaturu, Finanční a Kontrolní komisi, Radu a nejvyšším orgánem je tzv. Konference služeb (členská schůze). Činnost AA se řídí programem 12 kroků vedoucích k uzdravení, které shrnují zásady plynoucí z dlouhodobých zkušeností. AA jsou plně soběstační a nepřijímají žádné dary zvenčí. Jedinou podmínkou pro členství je touha přestat pít, jiná omezení ani doporučení v této skupině neexistují. Bližší popis 12 kroků lze nalézt v tzv. Modré knize, kde je kromě nich popsáno 15 současných příběhů alkoholiků z České republiky. V dnešní době funguje v České republice 67 skupin ve 40 městech. Například v Praze je během 7 kalendářních dnů k dispozici 38 meetingů ve 3 jazycích, celkem na 5 místech. Skupiny se scházejí na denní či týdenní bázi v prostorách, které si v naprosté většině případů sami pronajímají. Ač se meetingy svoji formou mohou blížit skupinové terapii, na setkáních není nikdy přítomen terapeut. Scházejí se zde pouze lidé se stejným problémem, účelem je sdílet své zkušenosti, členové na sebe vzájemně nereagují, neradí si, vše vychází pouze z vlastní zkušenosti.

Do řad AA přicházejí v různých fázích své závislosti lidé ze všech společenských a sociálních vrstev. Nejedná se o náboženskou organizaci, výraz Bůh či vyšší moc používají členové jako prvek, který spojuje všechny. Princip spolupráce dlouhodobě nepijícího a začínajícího, případně stále pijícího člena AA je nenahraditelný.

Komise pro kontakt s veřejností pořádá infomeetingy, spolupracuje v současnosti s 32 léčebnami a zdravotnickými organizacemi. Tato spolupráce je vedena například formou informačních meetingů pro pacienty zdravotnických zařízení a léčeben, případně pro klienty komunit. Při organizaci práce s veřejností využívají i zkušenosti ze zahraničí, zejména z Polska a Slovenska. Mimo jiné ve spolupráci s kolegy z Polska začali čeští AA pořádat i meetingy ve věznicích (prozatím v Heřmanicích a Vinařicích). Třetím rokem jsou AA oficiálními účastníky každoročně pořádané AT konference.

Na úvodní představení fungování tohoto společenství navázal dále člen AA Michal vyprávěním svého životního příběhu, provázeného alkoholismem, skrz který se úspěšně díky programu AA probojoval až do současného stavu střízlivosti. 

Zpracoval: sekretariát RVKPP