Etická komise Národního monitorovacího střediska pro drogy a drogové závislosti

Národní monitorovací středisko tímto reagovalo na potřebu zohlednit etické aspekty v konkrétních adiktologických výzkumných projektech, ale i diskutovat etické otázky prováděných výzkumů se skupinou odborníků a poskytnout tím pro etická dilemata adiktologického výzkumu diskusní platformu.. Výzkumník by samozřejmě měl být seznámen nejen s profesními etickými pravidly a odpovídajícími zákony, ale také by jeho etická rozhodnutí měla být založená na úvaze, zda to, co dělá, je v kontextu konkrétní situace dobré a správné. Výzkumník se často setkává s etickými tématy, které se vynořují v jeho každodenní výzkumné praxi a která nejsou obsažena v pravidlech různých etických komisí. Výzkumník potom musí tato témata řešit v průběhu jeho práce, a často bez možné diskuse s dalšími odborníky.
Pro výzkum v oblasti lékařských věd, ve kterém je předmětem výzkumu především klinické hodnocení léčiv, existují jasné etické principy (World Medical Association, 1964). V sociálním výzkumu sice etické principy existují, ale situace je zde méně jasná a přehledná, zejména co se týče různého výkladu a chápání hranic některých citlivých etických témat (Miovský et al., 2004). Ochrana osobních údajů a záruka důvěrnosti je popsána v Úmluvě Rady Evropy (Council of Europe, 1981) a v materiálu Evropské unie z roku 1995 (European Union, 1995). Etickými principy se také zabývá Světová zdravotnická organizace, jedná se o Ottawa Charter for Health Promotion (WHO, 1986), jež vychází z materiálu Universal Declaration of Human Rights (UN, 1948), European convention of Human Rights (Council of Europe, 1959) a Social Charter of the Council of Europe (Council of Europe, 1961). V těchto materiálech se hovoří zejména o lidských právech, svobodě a ochraně zdraví jedince i veřejného zdraví. Světová lékařská asociace v roce 2000 přijala novelizovanou verzi Helsinské deklarace (World Medical Association, 2000), která obsahuje doporučení pro lékaře zabývající se medicínským výzkumem na člověku. Co se týče psychologického a sociálního výzkumu, publikace EMCDDA (Greenwood, Robertson, 2000) přinesla praktické ukázky nejrůznějších terénních výzkumů realizovaných v zemích EU, včetně ukázek řešení etických problémů. Shrnutí obecných etických pravidel pro provádění terénního výzkumu s uživateli drog poskytuje Hartnoll (2003) a nověji Miovský et al. (2004). Většinou se jedná o obecné návody a pravidla, nebo o konkrétní příklady, které nejsou využitelné pro postižení a řešení všech možných etických aspektů výzkumné práce.

Literatura
Council of Europe (1959). Convention for the protection of Human Rights and Fundamental Freedoms. Strassbourg: Council of Europe.
Council of Europe (1961). European Social Charter. Strassbourg: Council of Europe.
Council of Europe (1981). Convention for the Protection of Individuals with regard to Automatic Processing of Personal Data. Strasbourg: Council of Europe.
European Union (1995). Directive 95/46/EC of the European Parliament and of the Council of 24 October 1995 on the Protection of Individuals with Regard to the Processing of Personal Data and on the Free Movement of Such Data.
Greenwood, G. & Robertson, K. (Eds.) (2000). Understanding and Responding to Drug Use: The Role of Qualitative Research. Lisabon: EMCDDA.
Hartnoll, R. (Ed.) (2003). Výběr vzorku metodou sněhové koule: Snowball Sampling. Praha: Úřad vlády ČR.
Miovský, M., Miovská, L. & Gajdošíková, H. (2004). Některé etické aspekty terénního výzkumu uživatelů nelegálních drog. Biograf, 35, 33-52.
UN (1948). Universal Declaration of Human Rights. Geneva: Office of the High Commissioner for Human Rights.
WHO (1986). Ottawa Charter on Health Promotion. Geneva: WHO.
World Medical Association (1964). Declaration of Helsinki on ethical principles for medical research involving human rights. Helsinki.
World Medical Association (2000). Declaration of Helsinki on ethical principles for medical research involving human rights. Helsinki.

Pro podrobnější informace kontaktujte MUDr. Viktora Mravčíka .