Substituce a udržovací programy

Metodicky je substituční léčba v ČR definována ve Standardu substituční léčby, který poprvé vydalo Ministerstvo zdravotnictví ČR v r. 2001 jako Metodické opatření MZ ČR č. 4/2001. V r. 2008 byl ve Věstníku MZ publikován nový Standard substituční léčby (částka 3/2008), který je možno si stáhnout ve formátu PDF ze stránek Ministerstva zdravotnictví v sekci Legislativa a právo .

Na základě novely zákona č. 379/2005 Sb., o opatřeních k ochraně před škodami způsobenými tabákovými výrobky, alkoholem a jinými návykovými látkami, která nabyla účinnost dnem 1. ledna 2006, jsou lékaři povinni hlásit pacienty podstupující substituční léčbu do Národního registru uživatelů lékařsky indikovaných substituční látek , který spravuje Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS). Tím by se mělo zabránit vícenásobné preskripci; hlásná povinnost je stanovena bez ohledu na odbornou specializaci lékaře.

Zařízení poskytující substituční léčbu je možno si vyhledat v Mapě pomoci na těchto stránkách.

V r. 2006 bylo v ČR registrováno 12 substitučních center, z toho 4 v Praze. Podrobnější údaje najdete ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v ČR v r. 2006 , v kapitole 5.3 (str. 34 a dále).

Subutex může předepisovat každý lékař bez ohledu na specializaci - kromě substitučních center je tedy předepisován v ambulancích zejména praktických lékařů a psychiatrů. Lékaři jsou povinni pacienty hlásit do Národního registru uživatelů lékařsky indikovaných substitučních látek. Podle údajů Státního ústavu pro kontrolu léčiv dochází v ČR k růstu spotřeby Subutexu, část však je zřejmě zneužívána k prodeji na nelegálním trhu. Více informací najdete ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v ČR v r. 2006 , v kapitole 5.3.1.2 (str. 35 a dále).