Až má cesta skončí, skálou chci se stát,
Jaroslav Skála byl silnou, tvořivou, složitou a mnohorozměrnou osobností, která prošlapala mnoho cest a zanechala mnoho stop. Mnoho následovníků často různého zaměření se němu hlásí jako ke svému velkému učiteli a životnímu vzoru. Mít takového učitele a takový vzor bylo pro ně štěstím i výzvou. Štěstím i výzvou byl i jako zakladatelská osobnost a patriarcha české adiktologie a psychoterapie. Výzvou zůstává jeho energie, vytrvalost, předvídavost, naslouchání potřebám praxe a směřování vždy o kus dál nad tuto aktuální potřebu, hluboká lidskost (i když často ve stylu „drsné lásky“), čestnost postojů, konsistence názorů i schopnost se stále učit – v neposlední řadě zůstává výzvou i jeho styl stárnutí a stáří.
Přejme Jaroslavu Skálovi důstojný odchod z vrchovatě naplněného života a při úctě k jeho památce a oživování stop, které v nás zanechal, nezapomeňme na jeho celoživotní družku paní Arnoštku Maťovou, na její podíl na tom, čím pro nás byl, a buďme s ní v této těžké chvíli jejího života.
napsal MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc. (psáno pro weby drogy-info.cz a adiktologie.cz)
Filmový portrét Jaroslava Skály s titulem
Nebylo to marný natočila a v roce 2006 uvedla Helena Třeštíková. Dokumentární film byl natočen v rámci cyklu Paměť 20. století.
Záznam pořadu Nebylo to marný
, odvysílaného Českou televizí dne 25.5.2007, je možno si spustit ze stránek internetového vysílání ČT.
O Jaroslavu Skálovi
Jaroslav Skála se narodil r. 1916 v Plzni. Maturoval na plzeňském gymnáziu v r. 1935, pak studoval na lékařské fakultě UK v Praze a zároveň na Institutu pro tělesnou výchovu a sport UK v Praze, který ukončil v r.1939. Po uzavření českých vysokých škol v r. 1939 byl profesorem tělocviku v Plzni, studoval také na německých univerzitách v Könnigsbergu (dnešní Kaliningrad) a v Göttingen. Lékařskou fakultu UK v Praze dokončil až po II. světové válce. Habilitoval se v r. 1969, titul docenta řádně uznán v r. 1990.
Po promoci v r. 1946 nastoupil na psychiatrickou kliniku dnešní 1. lékařské fakulty UK v Praze. Při ní v r. 1948 založil oddělení pro léčbu závislostí (Apolinář), které vedl do r. 1982. Jím vytvořený systém protialkoholní léčby je v celosvětovém měřítku originální a průkopnickou aplikací principů terapeutické komunity v oblasti závislostí. V roce 1951 inicioval založení záchytné stanice - prvního zařízení svého druhu na světě. V r. 1956 zakládal a do osmdesátých let vedl sekci pro alkoholismus a toxikomanie Psychiatrické společnosti České lékařské společnost J. E. Purkyně. V této roli prosazoval vytváření sítě lůžkových i ambulantních zařízení pro léčbu alkoholismu, od r. 1966 s rozšířenou působností na jiné (nealkoholové) toxikomanie. Při Apolináři zřídil v r. 1967 středisko pro děti, mládež a rodinu a v r. 1971 středisko pro drogové závislosti. V r. 1969 zde byl započat první výzkum efektivity protialkoholní ústavní léčby vedený PhDr. L. Kubičkou. Skálova péče o vzdělávání v oboru vedla v r. 1980 k vytvoření nástavbové lékařské specializace v léčení alkoholismu a jiných toxikomanií.
Od konce 60. let se Jaroslav Skála prosazuje rovněž jako jedna z vůdčích osobností československé psychoterapie. Pro jeho působení v oboru psychoterapie je důležitý rok 1967, kdy spolu s E. Urbanem a J. Rubešem zakládá první výcvikovou komunitu později značně rozšířeného a dodnes působícího systému SUR (zkratka podle iniciál jmen Skála – Urban – Rubeš). V letech 1982-1994 byl předsedou sekce a později samostatné Společnosti pro psychoterapii a rodinnou terapii. Rovněž založil (v r. 1978) a vedl Kabinet pro vzdělávání v psychoterapii při psychiatrické klinice dnešní 1.LF, podílel se na vytvoření a práci Pražského psychoterapeutického institutu a Pražské psychoterapeutické fakulty (obojí 1991) a Vysoké školy psychologicko-sociální.
Jaroslav Skála spolupracoval s řadou mezinárodních institucí, např. s WHO a ICAA (International Council for Alcoholism and Addictions), přednášel na mnoha mezinárodních kongresech po celém světě. V oboru léčby závislostí a psychoterapie publikoval řadu knih (některé přeloženy v zahraničí) a množství článků v ČR a v dalších 18 zemích.
Do pokročilého věku Jaroslav Skála byl aktivním účastníkem odborného života, podílel se zejména na psychoterapeutickém výcviku a supervizi programech vzdělávání v psychoterapii. Ještě v r. 2001 ukončil výcvik v supervizi pod záštitou European Association of Supervision.
Jaroslav Skála obdržel čestné členství České lékařské společnosti, medaili J. E. Purkyně, cenu Augusta Forela a další odborné pocty. Jeho jméno nese výroční cena Společnosti pro návykové nemoci (udělována od r. 2001) a vzdělávací Skálův institut. V r. 2002 ho prezident republiky vyznamenal medailí Za zásluhy. V r. 2006 se stal spolu s PhDr. L. Kubičkou prvním nositelem Ceny adiktologie za přínos oboru.
(MUDr. PhDr. Kamil Kalina, CSc., psáno pro weby drogy-info.cz a adiktologie.cz)
Docent Skála je - kromě mnoha jiných odborných prací - spoluautorem sedmé kapitoly v unikátní české učebnici
Drogy a drogové závislosti - Mezioborový přístup; část 7/1 s názvem
Historie léčby závislostí v ČR
(stahuje se celá kapitola Systém péče - obecné otázky, 424 kB) si můžete přečíst na tomto webu.
Odkazy
Každoročně v květnu je v rámci AT konference - konference Společnosti pro návykové nemoci udílena Cena Jaroslava Skály. Na portálu drogy-info.cz byly v minulých letech publikovány tyto zprávy z udílení Ceny Jaroslava Skály, doprovázené fotografiemi: