Drogy 5.12.
Název: "Systematická prevence nefunguje,"
Podtitulek: říká vedoucí K-centra Martina Mezírková
Pracovníci a občas i klienti K-centra navštěvují školy a při
besedách hovoří s mládeží o
drogách
. Zeptali jsme se vedoucí
K-centra Martiny Mezírkové, jak hodnotí
protidrogovou
prevenci
na školách.
Na školách besedujete s mládeží na téma
drogy
. Jaký to má význam?
"Nedělám si iluze, že kvůli nahodilé besedě mládež nebude brát
drogy
. Snažíme se hlavně dětem předat informaci jak funguje
systém pomoci a že kromě rodičů a učitelů existuje i další
možnost, jak se na někoho obrátit s dotazem nebo s
problémem. Žáci, kterých se
drogy
nějak týkají, většinou
vnímají učitele jako nepřátelské nebo lhostejné. Učitelé,
kterým byla přidělena funkce
protidrogového
koordinátora,
bývají chápáni jako autorita a ne jako důvěrník. Obávám se,
že na školách zatím systematická
protidrogová
prevence
příliš
nefunguje."
Kdo by se měl na školách věnovat
protidrogové
prevenci
systematicky? Učitelé si podle vás těžko získají důvěru a
Káčko bylo zřízeno především pro ty, kteří už
drogy
užívají.
"Líbí se mi model takzvaných peer aktivistů, který například
zkouší pedagogicko psychologická poradna v Bruntále. Vychází z
principu, že nejblíže k žákům mají jejich vrstevníci. Na
středních školách, většinou na gymnáziu, jsou osloveni
studenti s vynikajícím prospěchem a sociálním cítěním, kteří
se v budoucnu chtějí věnovat práci s mládeží. Vybraní
studenti pak projdou týdenním školením na téma sekty,
drogy
, kriminalita, rasismus, šikanování a podobné sociálně
patologické jevy. Proškolený dobrovolník pak převezme
patronát nad konkrétní šestou třídou základní školy a bude v ní
hrát roli důvěrníka v následujících čtyřech letech.
Samozřejmě pracuje pod metodickým vedením erudovaného
psychologa a za souhlasu školy."
Co vlastně pojmem prevence znamená?
"Primární prevence má oslovit bezproblémovou populaci a odradit
ji od budoucích experimentů s
drogami
, dát jí pozitivní vzory.
Sekundární prevence se snaží u lidí, kteří už
drogu
vyzkoušeli, minimalizovat rizika, která jsou s tím spojená.
Terciální prevence je určena lidem, u kterých vypukly
drogové
problémy naplno. Jde o výměnu
stříkaček
, pomoc v sociální
oblasti a nabídku léčení. Všechno se to prolíná, když v jedné
třídě vedle sebe sedí žák, který nikdy
drogu
nevyzkoušel,
experimentátor začátečník a ten, který už
drogy
konzumuje
soustavně."
FIDEL KUBA
-----
Název: Mládež z internátu má už informace o drogách
Autor: frk
MĚSTO ALBRECHTICE (frk) - Víte, které
drogy
jsou u nás
nejrozšířenější? To byl první dotaz, který 25. prosince položila
Martina Mezírková z krnovského K-centra mládeži na úvod besedy
na internátě v Městě Albrechticích.
Přestože mnozí typovali
marihuanu
, toluen nebo
pervitin
, správná
odpověď je
alkohol
a
tabák
. "Při položení této otázky se mi vždy
potvrdí, jak mladí lidé zapomínají, že i
alkohol
a
tabák
patří
mezi
drogy
. Mají tendenci u nich podceňovat nebezpečí
návykovosti i škodlivosti na
zdraví
, protože se legálně
prodávají v obchodech. Na druhou stranu zjišťuji, že
informovanost dnešní mládeže o nelegálních
drogách
je mnohem
lepší, než byla před pár lety," hodnotí zkušenosti z besed
Martina Mezírková.
Když vyzvala přítomné, ať se přihlásí kdo už má osobní zkušenost
s nějakou nelegální
drogou
, váhavě se zvedlo pár rukou. Teprve
když odešly z internátní klubovny vychovatelky, zdvižených
rukou výrazně přibylo a diskuze se stala otevřenější. "Lidé
většinou nevěří, že
marihuana
může být branou do světa tvrdých
drog
, ale já si podle vlastní zkušenosti myslím, že funguje
jako startovací
droga
. Prožil jsem období, kdy jsme s kamarády
hulili trávu od rána do večera. Když pak někdo přišel s nápadem
vyzkoušet toluen, vůbec jsem neměl zábrany," svěřil se
například jeden z účastníků besedy, kterého od dalších
drogových
experimentů odradila včasná domluva rodičů.
"Přítomnost pedagogů a vychovatelů je pro mládež na těchto
besedách stresující. Věci, o kterých se chtějí bavit nebo
problémy, se kterými potřebují poradit, se totiž obvykle řeší
dvojkou z chování, vyloučením nebo dokonce policejním
vyšetřováním. Většinou se předem domluvíme, že učitelé a
vychovatelé si vyslechnou jen obecnou část přednášky a před
besedou odejdou," vysvětluje Mezírková.
O svých osobních zkušenostech s tvrdými
drogami
vyprávěl mládeži
také krnovský streetworker Dan Rajnoch. Než se rozhodl pro
abstinenci, prožil řadu let na
drogách
a poznal kvůli nim i
kriminál. Odpovídal otevřeně na všechny zvídavé otázky, jen
dotazy ohledně technologického postupu při
výrobě
drog
odmítl
rázným: "To jsem už zapoměl".
-----
Název: "Máme specializované oddělení pro trestankyně,"
Podtitulek: říká ředitel opavské věznice Petr Prasek
V opavské věznici na Olomoucké ulici funguje již několik let
specializované oddělení pro výkon ochranného
protitoxikomanického a protialkoholního léčení včetně léčby
patologického hráčství. Je určeno odsouzeným ženám.
Pane řediteli, kdo ho v současné době obývá?
"Ženy s
alkoholovou
nebo
drogovou
závislostí
, kterým pobyt v
zařízení nařídil soud a případně i ty, které o to samy požádají
na základě vlastního dobrovolného rozhodnutí."
V čem je toto oddělení vlastně unikátní?
"Zejména v tom, že po ukončení trestu už tyto ženy nemusejí
nastupovat ústavní léčbu."
Kolik takových klientek jím už prošlo?
"Program v zařízení s kapacitou 20 míst dosud absolvovalo nebo
stále ještě absolvuje 120 odsouzených žen. Z tohoto počtu bylo
35 ženám ochranné léčení změněno nebo zrušeno, 15 žen bylo
soudem přeřazeno do věznice s mírnějším režimem a 36 žen bylo z
výkonu trestu podmíněně propuštěno."
Můžete už bilancovat výsledky?
"V listopadu 2002 a potom ještě o rok později jsme oslovili
bývalé klientky našeho specializovaného oddělení s dotazem na
situaci po propuštění z výkonu trestu. Z informací vyplynulo, že
téměř 29 procent z nich dokázalo déle než rok abstinovat. Tento
potěšující výsledek nemívá většina civilních léčeben."
Kromě závislých žen se v opavské věznici nacházejí také další
odsouzenkyně. Byly mezi nimi i některé mediálně známé osoby?
"V minulosti jsme tu měli odsouzenou Kováčovou, známou z Renčova
filmu Requiem pro panenku a v současnosti máme paní Kukačkovou.
V Opavě si odpykává doživotní trest za vraždu manžela, uložený
německým soudem. Tato paní je neustálým středem zájmu různých
médií."
V opavské věznici jsou umístěni muži i ženy. S kým bývá lepší
pořízení?
"Podstatný rozdíl mezi nimi nevidím. Naši muži spadají do dvou
lehčích kategorií, kdežto ženy do všech kategorií. Pravdou ale
je, že ženy nebývají většinou agresívní. Rozdíl je snad v
přístupu k zaměstnání. Muži ochotně berou jakoukoliv práci a
jsou za ni vděční, kdežto ženy se do mnohých činností zrovna
nehrnou."
JITKA HRUŠKOVÁ
-----
Název: Ani mu nebyla hanba !
Podtitulek: Perníkář to hodil na důchodce
Ostrava (kon) Brát stopaře se nevyplácí. O štěstí v neštěstí
mohou hovořit manželé Jaroslav a Anna z Hrabůvky. Cesta důchodců
totiž skončila na policejní stanici, kde se se svým
spolupasažérem museli rozloučit.
"Chtěli jsme si s manželkou vyjet do Olomouce," vypráví
sedmašedesátiletý Jaroslav. Nastartoval Fabii, usadil ženu vedle
sebe a tradá! Nestačili ještě ani pořádně vyjet z Hrabůvky a už
na ně u Dakoty mával stopař. "Vezmeme ho, Jardo, vždyť máme
vzadu místa habaděj," přimluvila se dobrá žena, a tak mladíka
nabrali. Hubeňour ve vojenské bundě vyjádřil přání jet někam na
Jičín a víc už toho nenamluvil. Jeho pobyt v autě však neměl
dlouhého trvání. Hned za křižovatkou u Krmelína zastavila auto
policie. Jaroslav užuž chystal řidičák, ten ale tentokrát nikoho
nezajímal. Nešlo totiž o běžnou silniční kontrolu. Policisty
totiž naši senioři příliš nezajímali. Na mušku si vzali mladíka,
z bundy mu vysypali sáček s
pervitinem
a zkoprnělé manžele
požádali, aby je následovali na stanici k šéfovi.
Ten obrátil oči v sloup, když tu nesourodou trojici spatřil.
Anně a Jaroslavovi se omluvil za zdržení a popřál jim šťastnou
cestu. Bylo mu jasné, že ti v tom s ním nejedou. Náš mladík,
jednadvacetiletý Lukáš Machatý, už věděl své. Soud za
držení
drog
ho nemine.
Jak na něj muži zákona tak rychle přišli? "Měli jsme ho
vytipovaného," prohlásil lakonicky jeden z nich a více už
policejní finty prozrazovat nehodlal. A že toho manželé o
stopaři také mnoho nevěděli, bylo už jen na něm, jak se k celé
lapálii postaví. Sáček s
pervitinem
totiž k běžnému vybavení
bundy rozhodně nepatří.
A Lukáš Machatý se zachoval hanebně. Pod dojmem hrozícího
vysokého trestu si totiž zosnoval nechutnou taktiku. Hodí
všechnonaty důchodce, však jim o nic nejde.
A tak vyrukoval s opravdu podařenou historkou. "Proč já blbec do
toho auta vůbec lezl," zněla jeho první slova, čímž všechny
přítomné dokonale omráčil. A pokračoval v podobném duchu.
Auto to bylo sice solidní, leč mělo jednu podstatnou vadu.
Nefungovala mu klimatizace. A tak není divu, že byl Lukáš po pár
kilometrech promrzlý až na kost. "Jestli ti je zima, tak si
obleč tu bundu, co je vedle tebe," poradil mu prý řidič. Zkřehlý
pasažér vzal rád zavděk kusem poctivého textilu. Hned se mu líp
jelo, příjemnou náladu mu zprvu nezkazili ani muži v uniformách,
kteří auto zastavili kousek za Krmelínem. Místo očekávané
formulky "pane řidiči, vystupte si," však nechali vystoupit
celou posádku. A zasedli si právě na našeho Lukáše. Prošacovali
ho a hádejte, co pěkného u něj našli. Sáček s tuze podezřelým
práškem, který on údajně v životě neviděl. "Ta bunda není moje,"
rozčiloval se, ale policie byla jiného názoru. Místo do Jičína
musel chudák Lukáš na policejní stanici a tam si vyslechl
obvinění z nedovoleného držení omamných látek.
"Jako obžalovaný sice máte právo hájit se, jak uznáte za vhodné,
ale tohle už nemá daleko ke křivému obvinění," upozornil
Machatého soudce. A když se dostavili dva svědkové, kteří si
velmi dobře pamatovali, jak jim tento všivák prodával perníček,
nevypadá to s obžalovaným vůbec dobře.
Soud byl zatím odročen, a tak si jednadvacetiletý Lukáš Machatý
na ortel bude muset ještě chvíli počkat.
-----
Název: Policejní zátah
Autor: Jakub Szántó
Moderátor (Jana Adámková, Karel Voříšek):
Americká policie udeřila proti nejznámějšímu motorkářskému gangu Pekelným andělům. Jedna z největších operací se připravovala dva roky. Agenti naráz zakročili v pěti amerických státech. Blesková razie skončila desítkami zatčených členů gangu, zabavení velkého množství
drog
, zbraní a výbušnin.
Je to sen snad každého kluka. Nablýskaný Harley Davidson a řev desítek koní schovaných pod kapotou. Také Hells Angeles, neboli Pekelní andělé, jsou legenda. Gang svobodomyslných drsňáků v kožených oblecích. Jenže k téhle legendě se také vážou vraždy, přepadení, krádeže, nedovolené ozbrojování a
drogy
. Po zuby ozbrojení federální agenti a policie proto udeřili hned v pěti státech najednou. V Kalifornie, Arizoně, Washingtonu a na Aljašce.
Bill Stonich, zástupce šerifa Los Angeles:
Tahle akce je výsledkem dvouletého vyšetřování nezákonných aktivit motorkářského gangu.
Policisté odvedli v poutech nejméně 57 pekelných andělů. V jejich domech a klubech zabavili desítky střelných zbraní. Mezi nimi dokonce ostřelovačské pušky, kradené motorky a především velké množství
drog
.
Donald Kincaid, federální agent ATF:
Podezíráme je z výroby a prodeje
drogy
amfetamin
, ale našli jsme také ukradené výbušniny.
Některé americké motorkářské srazy jsou podle policie pouhým pláštíkem pro aktivity organizovaného zločinu. Spolu s agenty FBI si proto chce na Pekelné anděly, které považuje za jeden z nejnebezpečnějších gangů v USA, dát dobrý pozor.
-----
Název: Americká policie rozprášila nejznámější motorkářský gang na světě
Autor: Markéta Dlouhá
Moderátor (Dana Makrlíková):
Americká policie rozprášila nejznámější motorkářský gang na světě. Na jeho členy, kteří si říkají Hellďs Angels čili Pekelní andělé, připravila rozsáhlý zátah, při tom jich téměř 60 zatkla. Pekelní andělé, kteří existují už minimálně od konce 2. světové války, působili např. na ilegálním trhu s
drogami
.
Dva roky shromažďovala policie v celých Spojených státech důkazy proti Pekelným andělům, kteří děsili Američany od Kalifornie až po Aljašku. V pěti státech nakonec policisté po rozsáhlém zátahu zatkli 57 členů gangu. Ty obvinili z trestných činů od obchodů se zbraněmi, výbušninami či
drogami
až po krádeže.
Bill Stonich, zástupce šerifa v okresu Los Angeles:
Zabavili jsme také dohromady zhruba 50 zbraní a malé množství
drog
.
Pekelní andělé sídlili především v Nevadě, kde měli ve Sparksu jakési své oficiální centrum. Řada z nich se ale pohybovala např. v Los Angeles, San Francisku nebo v Seattlu. Motorkáři jsou podezřelí nejen z
distribuce
drog
, ale i z jejich výroby.
Bill Stonich, zástupce šerifa v okresu Los Angeles:
Mezi jejich další zločiny zřejmě patří i vymáhání výpalného a krádeže motorek.
Pekelní andělé se v posledních letech údajně snažili ze své zločinné pověsti alespoň před veřejností očistit, podporovali proto finančními dary např. dětské nadace.
-----
Název: Muž prodával drogu pervitin
Autor: (ČTK)
Jaroměř (ČTK) - Pětatřicetiletého muže z Jaroměře policisté obvinili z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. Muž měl od června na Náchodsku a Trutnovsku v několika desítkách případů prodat
drogu
pervitin
. Hrozí mu až deset let vězení.
-----
Název: Strážníci a čerti
Podtitulek: K věci
Strážníci mají mobilizaci. Dvakrát víc než v jiné dny jich dnes odpoledne a večer nastoupí v největších jihočeských městech do služby. Důvod? Po ulicích se budou potulovat opilí čerti, na českobudějovické náměstí přiletí anděl. Šéf hlídkové služby českobudějovických strážníků Libor Pytel v regionálním tisku prohlásil, že potíže jsou hlavně s čerty, petardami a také s mládeží, která podle něho v předvečer svátku Mikuláše
kouří
, pije
alkohol
a konzumuje lehké
drogy
. Dobrý postřeh. Zajímalo by mě, proč ale strážníci nezasáhnou i v jiné dny. Proti zfetovaným tulákům, kteří obtěžují chodce, proti hospodským, kteří nalévají dětem, proti obchodníkům, kteří prodávají nezletilcům
cigarety
.
(Viz Městská ... strana C2)
ANTONÍN PELÍŠEK
-----
Název: Česká společnost: Co se vám líbí a co ne
Podtitulek: Anketa MF Dnes: Co si myslí mladí lidé
Fotografie: Sylvie Dluhošová, 17 let, Janáčkova konzervatoř, Jeseník
Líbí se mi, že se dnes lidé hodně vzdělávají. Mají víc možností než kdysi. Naopak se mi nelíbí, že v naší společnosti je velmi jednoduché dostat se k
drogám
. Stačí zajít do klubu nebo zvednout telefon, když už má člověk kontakty.
Nemám ráda
feťáky
Nemám ráda
feťáky
. Dělají binec, jsou jiní. Jedna z mých spolužaček byla na
pervitinu
a okrádala spolužáky. Nakonec se z toho dostala, ale když byla v tísni, vzala telefon i další věci.
Reálné problémy přijdou
Jinak mi zatím na společnosti nevadí nic. Možná až budu jednou muset platit svůj byt, budu uvažovat jinak. Ale na problémy mám času dost. Teď ještě naštěstí žádné řešit nemusím.
Fotografie: Tomáš Vehenovský, 20 let, student VŠ báňské, manažer, Ostrava
Co se mi líbí a co mě štve na české společnosti? To je dost těžká otázka.
S penězi jde všechno líp
Já jsem maximálně spokojený. Studuji, a přitom jsem se v soukromé společnosti vypracoval tak, že si vydělám dost peněz na to, abych si mohl užívat. S penězi je život zkrátka jednodušší. O politiku se zatím moc nezajímám. Říkám si, že stejně nemůžu nic změnit. Jediné, co mě dokáže opravdu naštvat, jsou líní lidé.
Nesnáším lenost
Nesnáším lenost a líné lidi. Vidím kolem sebe hodně takových lidí, kteří by mohli něco dělat, ale raději sedí doma na sociální podpoře.
Česká republika letos dovrší poslední rok před vstupem do Evropské unie. Chcete vědět, co si o naší společnosti myslí mladí lidé? Co je trápí a z čeho se dokážou radovat?
Čtěte naši anketu.
-----
Název: Vsetín podpořil Světový den boje proti AIDS
Autor: es
VS. - Letos počtvrté uspořádalo město Vsetín ve spolupráci s agenturou Media kultur a se
Zdravotním
ústavem Zlín se sídlem ve Vsetíně v rámci Světového dne boje proti AIDS program pro školy. Ten se konal první prosincový den v kině Vatra.
Jednalo se o komponovaný program, který byl zahájen filmem Fera Feniče, následovala beseda s předními odborníky na
drogovou
problematiku, na problematiku AIDS a na téma
drogy
a kriminalita. Hosty byli MUDr. Jiří Presl ze sdružení Dropin, přední český sexuolog MUDr. Ondřej Trojan a zpěvák Ivan Hlas. Akce se zúčastnilo asi 800 žáků a studentů základních a středních škol Vsetína.
V rámci Světového dne boje proti AIDS se ještě uskuteční v sobotu 6. prosince ve dvacet hodin v rockovém klubu SANDRIK ve Vsetíně koncert amatérských metalových kapel.
( es)
-----
Název: Hasiči: Muž spadl do studny, zřejmě byl pod vlivem drog
Autor: čtk
Prostějov Jednatřicetiletý muž oblečený pouze ve spodním prádle spadl ve středu do studny v Prostějově. Záchranářům, kt eří jej museli vytáhnout, ale nedokázal vysvětlil, jak se v ní ocitl." Zřejmě byl pod vlivem
drog
," řekla tisková mluvčí olomouckých hasičů Vladimíra Hacsiková. Po zásahu musel být kvůli podchlazení hospitalizován.
" Muž stál na dně studny hluboké čtyři až pět metrů po kolena ve vodě a něco v ní hledal. Podle hasičů, kt eří jej vytáhli pomocí trojcípého šátku, b yl muž pod vlivem omamné látky," uvedla.
Tisková mluvčí prostějovské policie Alena Slavotínková řekla, že zatím nemůže potvrdit, z da muž spadl do studny v důsledku intoxikace
drogou
. " Vyšetřovatelé to budou vědět až na základě výsledků rozboru krve, kt erý byl umuže proveden kvůli podezření z požití omamné látky," podotkla. Prarodič muže ve středu kolem poledne policistům sdělil, že vnuka pohřešuje. Večer pak další muž oznámil, že ve studni na jeho pozemku je neznámá osoba. Policisté poté kontaktovali hasiče, kteří muže kolem 22. hodiny vytáhli.
( čtk)
-----
Název: Na boj s alkoholem chybějí peníze
Autor: Boleslav Navrátil
Nejčastěji zneužívanou
drogou
, nejen v Olomouckém kraji, je
alkohol
, třebaže zůstává jakoby ve stínu zájmu a jeho škodlivé účinky jsou podceňovány. Přitom je
alkohol
jednou z nejtvrdších
drog
a počet osob
závislých
na
alkoholu
je mnohanásobně vyšší než těch, kdo užívají nealkoholové ilegální
drogy
. Problémem
alkoholismu
v Česku se zabývají psychiatrické ambulance zdravotnických zařízení.
Celkem je v Olomouckém kraji 25 zdravotnických zařízení poskytujících ambulantní službu uživatelům
alkoholu
. Na Olomoucku je jich osm, z nichž dvě se touto problematikou zabývají intenzivně, na Prostějovsku sedm, z toho jedna psychologická, na Přerovsku tři ( jedna intenzivní), na
Šumpersku čtyři a Jesenicku tři, z toho je jedna psychologická. Dále jsou v kraji dvě psychiatrické léčebny, poskytující krátkodobou i střednědobou léčbu osobám s
alkoholovou
závislostí
.
Podle Vladimíra Jukla, vedoucího oddělení zdravotnické péče Krajského úřadu v Olomouci, je léčba pacientů
závislých
na
alkoholu
hrazena ze
zdravotního
pojištění. " Náklady spojené s touto léčbou však významně převyšují částky získané od pojišťovny," uvádí Jukl a dodává, že dříve byly AT poradny ( tj. poradny pro léčbu
alkoholismu
a jiných
toxikománií
) dotované z prostředků okresních úřadů, což dnes již neplatí, a tyto poradny už nejsou dotovány z jiných zdrojů. Ministerstvo zdravotnictví zatím nenašlo v rozpočtu prostředky na uhrazení ztrát.
Pokud jde o záchytné protialkoholní stanice, byla i v minulosti na území nynějšího Olomouckého kraje pouze jedna, původně v Psychiatrické léčebně ve Šternberku. Léčebna ale tzv. záchytku zrušila, takže byla z nutnosti po několika letech vybudována nová. A to v budově bývalé věznice okresního soudu ve Šternberku, tedy v místě, kde je nynější poliklinika.
Pokud jde o prevenci, ta je v případě
alkoholu
minimální. To málo je vlastně působení na školách, kde se konají akce tzv. prevence sociálně nežádoucích jevů, k nimž patří také informace o důsledcích konzumace
alkoholu
. " Uvědomujeme si závažnost
alkoholismu
," uvádí Vladimír Jukl, " proto se odbor zdravotnictví Krajského úřadu v Olomouci každoročně snaží uvolnit aspoň malou část finančních prostředků na AT poradny, jež by mohly a měly působit také v oblasti prevence. Zatím jsme však nebyli úspěšní."
Další iniciativou zdravotnického odboru krajského úřadu bylo vytvoření koncepce projektu určeného k získání financí z prostředků Evropské unie, který by byl zaměřen právě na primární prevenci, a to nejen pro děti a mládež, ale pro širokou veřejnost. Dále pak pro rizikové a nejvíce ohrožené skupiny, která by se týkala nejen prevence nealkoholových
drog
, ale také
alkoholu
.
Ve spolupráci s P- centrem se odbor zdravotnictví snaží prosadit další projekt pro získání dotací z EU, a to vybudování doléčovacího střediska pro osoby, které již za sebou mají léčbu z
alkoholové
závislosti
. Takový program, zdá se, není v žádném zařízení v České republice.
Výzkum o problémech
alkoholu
mezi mládeží na středních a učňovských školách proběhl v roce 2000, jde o tzv. studii NEAD, která se týká také tří bývalých okresů Olomouckého kraje. První opilost byla dle průzkumu zaznamenána u dětí do patnácti let na Jesenicku u 61,4 procenta, na Přerovsku u 56,6 a na Olomoucku u 54,3 procenta.
Fotografie: Češi patří k největším pijákům
piva
na světě, za rok ho průměrně spotřebují na jednoho obyvatele přes 160 litrů.
FOTO LADISLAV SCHÄFER
-----
Název: Sexuální Disneyland
Autor: Martin KADNÁR
Jak vznikala a skončila legenda o Chebu - ráji pedofilů
"Děti se nabízejí k sexu u čerpacích stanic, autobusových zastávek nebo v motorestech.Uvnitř města je najdete také v parcích, před supermarkety, před vchody do heren, na nádraží nebo ve vchodech domů...V některých čtvrtích čekají děti na sexturisty v autech nebo v obytných domech.Také ženy s malými dětmi, nebo dokonce kojenci v náručí zde čekají na pedofily," píše sociální pracovnice Cathrin Schauerová ve své knize o prostituci v Chebu a dalších severočeských městech.Novinářům, kteří do Chebu přijeli, se ale nikdy nic podobného spatřit nepodařilo.
V první polovině 90. let byly příjezdové cesty do Chebu a jeho centrum lemovány stovkami prostitutek, čekajících především na německé zákazníky. Petr Strejc (48), majitel dvou nočních klubů, na tehdejší dobu, kdy se Chebu začalo říkat Bangkok Evropy, vzpomíná takto: "Nastalo Eldorádo. Východní Němci a Bavoráci si udělali z českého pohraničí sexuální Disneyland. Němec zajde s manželkou na nákup, na oběd, a když jde stará ke kadeřníkovi, odskočí si manžel za holkama na trasu." Policie v Chebu prakticky nefungovala a v Chebu to vypadalo, jako kdyby se všichni živili prostitucí, převaděčstvím a vařením
pervitinu
pro holky na ulici. Jakékoliv téma spojené se sexem je čtenářsky velmi vděčné, a tak se hlavně němečtí redaktoři střídají jeden za druhým. Město si brzy vysloužilo mezinárodní ostudu a radnice i policie konečně začaly problém prostituce řešit. "V roce 2000 byla ve srovnání s rokem 95 na ulicích už jen asi čtvrtina pouličních holek. Některé to kvůli nízké poptávce vzdaly úplně a některé přešly do nočních klubů. Na ulici proto zůstávají ty holky, co se nedokázaly zbavit svýho pasáka, šlapou jenom příležitostně, mají problém s
drogami
, nebo prostě ty, co vypadají příliš špatně," popisuje Strejc. V roce 2000 vydává chebská radnice navíc vyhlášku, která umožňuje pokutovat v oblasti města Cheb i zákazníky, kteří využívají sexuálních služeb. Černovlasá prostitutka Simona (28) vypráví: "Policajti si udělali z Němců dojnou krávu. Dřív jsem měla na ulici průměrně deset kšeftů denně a o víkendu i patnáct. Teď stojím na trase od rána do večera a jsem ráda, když udělám jednoho až dva." Prostituce v Chebu nezmizela, ale sexuální pracovnice se schovaly za zdi bordelů a nevystavují své "vnady" přímo na ulici, přestaly být turistickou a novinářskou atrakcí.
Šest tisíc dětí na chodníku
Ale vraťme se kousek zpátky. V roce 1995 zažádala v Chebu Cathrin Schauerová ze saského Plavna o registraci organizace Karo. Jako činnost uvedla prevenci HIV/AIDS v oblasti prostituce a
drog
. Petr Jakš (60) místostarosta za ČSSD v letech 1994 - 2002, dnes ředitel základní školy, vzpomíná: "Hrozně jsme jí fandili. Byli jsme rádi, že nám pomůže s prací v terénu, a dali jsme jí bezplatně do užívání prostory v Karlově ulici a 300 tisíc na vybavení. Později nám sice bylo divné, že Karo odmítá spolupráci s jakýmikoliv českými orgány, ale paní Schauerová říkala, že by tím mohla ztratit důvěru klientek." Poté, co pouličních prostitutek začalo ubývat, bylo pravděpodobné, že Karo kvůli ztrátě důvodu své činnosti přijde o grant saského ministerstva sociálních věci. V té době (jaro 2000) Cathrin Schauerová obesílá německá média zprávou o masovém rozšíření dětské prostituce v Chebu. V ní se píše, že v Chebu nabízí ženy na křižovatkách do okýnek aut malé děti a že tam, kde jsou v oknech červené záclonky, jsou k dostání holčičky a v oknech s modrými zase chlapečci. Kromě toho se Karo podařilo napočítat v Chebu 6000 prostitujících se dětí. V celém Chebském okrese je však jen 5400 dětí do 15 let. "Najednou k nám začali jezdit novináři, ptali se nás na ta čísla a my jsme na to vlastně nemohli nic říct. Domluvili jsme si termín s Karo a požádali je, aby nám dali aspoň jeden důkaz, koneckonců šlo i o trestný čin neoznámení. Paní Schauerová slíbila, že nám je do týdne dodá, ale nic se nestalo. Potom jsme měli další schůzku, zase materiály slíbila a zase nic," říká bývalý místostarosta Jakš. Sociální pracovníci i policie v té době prohlašují, že v severních Čechách sice zaznamenali "ojedinělé" případy dětské prostituce, ale podle nich k ní rozhodně nedochází v masovém měřítku, jak tvrdí Karo. Šokující zpráva ale zafungovala a novináři se do Chebu jen hrnou. Nejjednodušší to mají tisková média, která nepotřebují záběry a kterým stačí informace Karo. Vlastně všechny reportáže z Chebu, které popisují rozmach dětské prostituce, uvádí Karo jako jediný zdroj. Německý novinář přijede do Chebu, udělá interview s Cathrin Schauerovou, cituje údaje Karo a k tomu fotografuje romské děti z tanečního kroužku Láčo Jilo (Dobré
srdce
). Nad kanceláří Karo je totiž sál, kde tento soubor pravidelně zkouší. Jeho vedoucí pan Štěpán Tulej (49) říká: "Děti za mnou chodily a říkaly, že je na chodbě a před domem stále někdo fotí. Z okna jsem viděl, jak muži s fotoaparátama a kamerama sedí celý den v autě. Věděl jsem, že chodí do Karo. Sice mi vadilo, že se dětí nebo mě nezeptají na dovolení, ale neviděl jsem na tom ze začátku nic zlého." Televizním štábům ale interview a taneční kroužek nestačí. Dají se sice použít záběry romských dětí, které si pozdě večer hrají na ulici, žebrají u aut, nebo záběry holek na trase, ale to je málo. Autor článku spolupracoval na jaře 2000 se štábem Spiegel TV. Když novináři chtěli, aby jim paní Schauerová dala kontakt aspoň na jedno zneužité dítě, odpověděla: "My pracujeme na důvěře. My v nich musíme vidět oběti. Když je udáme, tak se jim zhroutí celý svět." Štáb čekal marně a mezitím dělal rozhovory s prostitutkami v okolí. Ty říkaly, že je Ludmila Irmscherová, slovensky mluvící kolegyně paní Schauerové, prosila, aby německým novinářům říkaly, že je v Chebu hodně dětské prostituce. Nakonec Spiegel TV vyrazil do ulice K Nemocnici hledat záběry sám. V odvysílané reportáži vidíme, jak auto se skrytou kamerou přijede k stojící romské ženě a kameraman se německo-italsky ptá: "Kleine Kinder, picollo?" Odpověď: "Piko? Ja, ja - wieviel?" Tady záběr jako důkaz nabízení dětského sexu končí. Německý divák bohužel neví, že nešlo o "picollo malé" děti, ale o piko neboli
pervitin
.
Pedofile, zaplať!
Podobnou metodu použila ARD. V reportáži odvysílané v roce 2000 vidíme reportéra se skrytou kamerou, jak přijíždí do oblíbené ulice KNemocnici. Ptá se romské ženy na sex a po jejím souhlasu upřesňuje, že by chtěl asi desetiletou holčičku z hloučku dětí, které se začaly zvědavě kolem auta kupit. V tomto případě už Romové věděli, co německy mluvící pán v autě chce a pozvali ho nahoru do bytu. Pak kamera ukazuje desetiletou holčičku, která už sedí s paní na gauči a okolo je několik mužů z rodiny. Němec se ptá, co a za kolik holčička "dělá". Paní odpovídá, že v nabídce jsou různé způsoby sexuálních služeb. "Alles, blasen, ficken, anal." Scéna končí slovy komentátora: "V tomto okamžiku jsme rozhovor ukončili." Nesestříhaný materiál reportáže ARD se poté podařilo získat TV Nova, která jej odvysílala. V nesestříhané reportáži vidíme, co skrytá kamera ARD natáčela dál. K muži se skrytou kamerou přichází jeden z okolo stojících Romů, natlačí ho na dveře a hrozí, že když jim nedá 300 marek, tak ho odvedou na policii. Redaktor se vymlouvá, že ty peníze má v autě, a tak mu jeden z mužů odebírá mobil s tím, že až přinese peníze, tak dostane mobil zpátky. Redaktor odchází z bytu a vypíná kameru. V reportáži TV Nova pak členové rodiny, která měla nabízet dívku k prostituci, popisují, jak tímto nelegálním způsobem bojují proti pedofilii. Sociální odbor chebské radnice nechal údajnou desetiletou prostitutku vyšetřit: byla panna. "Kunčafti se nás občas na hodně mladý holky - kolem třinácti čtrnácti let ptaj. Hlavně teď, co to bylo v novinách. Některý holky jsou domluvený s cikánama, že Němce za nima pošlou a ti jim daj holku, co jako mladá vypadá, nebo jim vyhrožujou policií a nakládačkou a seberou prachy, protože vědí, že Němec nic ohlásit nepůjde," popisuje prostitutka Simona. Reportáže odvysílané v Německu, které ukazují nabídku sexuálních služeb nezletilých dívek, vzbudily velký ohlas a Cathrin Schauerová byla podle saského ministersta pro sociální záležitosti odměněna dalším grantem. Na dvouleté období 2002 až 2004 dostala 16 200 000 korun, přičemž 75% je z fondů Evropské unie a zbytek platí země Sasko. Měsíčně to je tedy 675 000 korun, za které Cathrin Schauerová a její překladatelka Ludmila Imscherová podle údajů kanceláře Karo v německém Plavnu dvakrát týdně dojíždějí do Chebu a věnují se boji proti AIDS a dětské prostituci.
Trochu jsme to přehnali
Tentokrát Cathrin Schauerová napsala knihu Děti šlapou chodník, která vyšla na podzim roku 2003. Obsah knihy popisuje na svých internetových stránkách humanitární organizace UNICEF takto: "Z německo-českého pohraničí se stala tržnice s dětským sexem. Děti jsou svými příbuznými nuceni k prostituci. Gangy pasáků odvlékají do pohraničí nezletilé ze vzdálených regionů Česka a jiných středoevropských a východoevropských zemí. Oběti jsou zneužívány převážně německými sexturisty a pedofily." Autorka Cathrin Schauerová tvrdí, že od roku 1996 pozorovala přibližně 500 děvčat a chlapců, někteří z nich byli ještě v kojeneckém věku, kteří se k prostituci buď sami nabízeli, nebo byli k prostituci zprostředkováváni. Streetworkerka sociálního projektu Karo uvedla cca 200 podrobných rozhovorů s postiženými dětmi, dospělými prostitutkami, pracovníky sociálních zařízení a turisty na přechodech. Kniha Děti šlapou chodník byla vydána ve spolupráci s humanitární organizací UNICEF a pod patronací manželky německého prezidenta Christiny Rauové. Česká pobočka UNICEF sídlící v Praze na dotaz, zda byla katastrofální situaci v Chebu vzdáleném 150 kilometrů zkontrolovat odpověděla, že na to nemají prostředky, a odkázali nás na německý UNICEF. Německý UNICEF v Kolíně nad Rýnem řekl, že paní Schauerová pravidelně jezdila na koordinační schůzky a práci v terénu prováděla samostatně. Kniha samotná připomíná historický román z přelomu století. Děti se někdy za hrst sladkostí a někdy, aby přinesly pár marek hladovějící rodině nechávají zneužívat násilnickými Němci. Kniha je údajně ilustrována obrázky týraných dětí. Radek Bendík, dnes čtrnáctiletý kluk z tanečního kroužku pana Tuleje, říká: "Ta paní z Kara po nás furt chtěla, abychom si chodili dolů kreslit. My jsme jí říkali, že nechceme, že to je pro holky". Děti na trase končí dvoustránkovou básní Axel Reitela z Plavna, která oslavuje obětavou práci Karo. Cathrin Schauerová v knize často připomíná, jak byla při pokusu o spolupráci s českými úřady vystavena odmítnutím a represím. "To je nesmysl," říká bývalý místostarosta Jakš. "Na nás všechny byl ohromný tlak ze strany médií a ministerstva. Nutně jsme potřebovali, aby nám z těch šesti set, které prý měla zdokumentované, dala aspoň jeden jediný případ. Několikrát jsme ji o to bez odezvy žádali." Paní Schauerová poskytla v nedávné době několik rozhovorů pro české i zahraniční novináře a prohlašuje, že si za informacemi zveřejněnými v knize stojí. V telefonickém rozhovoru s LN popřela, že by využívala děti z tanečního kroužku a že by odmítala spolupracovat s českou stranou. Časopis Der Spiegel ve svém posledním čísle otiskl zprávu s titulkem Přehnaná obvinění, ve které říká: "Pochyby o zprávě zveřejněné humanitární organizací pro pomoc dětem UNICEF, týkající se dětské prostituce v německo-českém pohraničí, vyjádřilo nyní už také spolkové ministerstvo vnitra. Závěry studie jsou považovány v Berlíně za přehnané. Spolkový kriminální úřad provedl ve spolupráci s českými kolegy šetření, a ačkoli je ve správě UNICEFu tvrzen opak, nenašel žádné důkazy masového zneužívání dětí a organizovaného obchodu s dětmi ve velkém stylu. Skupina expertů má nyní za úkol zprávu UNICEFu znovu prověřit."
O autorovi: martin.kadnar@lidovky.cz
Foto popis: Děti na chebské ulici: čekají na zvrhlíka, nebo si jen hrají? * Manželka spolkového prezidenta Christina Rauová a Cathrin Schauerová prezentují knihu "Děti šlapou chodník" * 1 - Patnáctiletá dívka, která si podle Kara vydělávala prostitucí (foto z r. 2000) * 2 - Petr Strejc, majitel nočních klubů * 1 - Soubor Láčo Jilo - týraná mládež? * 2 - "Děti za mnou chodily, že je pořád někdo fotí," říká Štěpán Tulej (49), vedoucí tanečního kroužku * 1 - Petr Jakš, bývalý místostarosta: "Streetworkerům jsme fandili." * 2 - Ludmila Irmscherová tvrdí, že mluvila s desítkami dětí zneužívaných pedofily * Wolkerova ulice v centru Chebu, kde se v 90. letech scházely davy prostitutek
Foto autor: AP * LN MICHAL NOVOTNÝ * RESPEKT - LUDVÍK HRADILEK
-----
Název: Prodejci pervitinu hrozí až desetiletý žalář
Autor: (vf)
JAROMĚŘ - Pětatřicetiletý muž z Jaroměře čelí po středečním zadržení obvinění z trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů. V několika desítkách případů od června letošního roku do současné doby prodával dalším osobám na Náchodsku a Trutnovsku
pervitin
. Za mřížemi káznice může po verdiktu soudu o svém selhání meditovat dva až deset roků.
-----
Název: Čeští pašeráci z Thajska zřejmě na Vánoce nepřiletí
Autor: (vac)
PRAHA - Převoz dvou českých pašeráků z thajského vězení do vězení ve vlasti se s největší pravděpodobností uskuteční až v příštím roce. Vězeňská služba totiž nejspíš letos nestihne vyřídit všechny potřebné náležitosti, které s převozem souvisejí. Právu to řekla včera mluvčí Generálního ředitelství Vězeňské služby Jana Jodlová. Čtyřiatřicetiletý Radek Hanykovics tak stráví v thajském vězení již své osmé Vánoce, jeho kolega, sedmadvacetiletý Emil Novotný, dokonce deváté. Thajská transferová komise přitom odsouhlasila jejich vydání k výkonu trestu do Česka již koncem letošního srpna. "Termín transportu vězňů dosud nebyl stanoven, ale předpokládáme, že to letos už nestihneme, protože zatím ještě stále vyřizujeme povolení k tranzitu. Neexistuje totiž přímé letecké spojení Praha-Bangkok a my musíme získat povolení země, kde budou vězni přestupovat z jednoho spoje na druhý," uvedla Jodlová. Jak dodala, po vyřízení všech formalit a odsouhlasení termínu thajskou stranou odjedou pro každého z vězňů tři dozorci. "Byli pro to vybráni ti nejlepší z nejlepších," poznamenala mluvčí. Za převoz do ČR bude muset každý z vězňů zaplatit ministerstvu spravedlnosti sto tisíc korun.
Návrat umožnila až smlouva
Po příletu na Ruzyni budou předvedeni před soudce Obvodního soudu pro Prahu 6, který rozhodne o jejich vzetí do vazby. Vzhledem k tomu, v jakém prostředí uplynulá léta žili, budou nejspíš převezeni do vězeňské nemocnice ve vazební věznici na pražské Pankráci, kde se podrobí lékařským vyšetřením. Soud v šestém pražském obvodu pak po veřejném projednání stanoví v takzvaném transformačním rozsudku, v jakém typu věznice si budou Novotný a Hanykovics trest v Česku odpykávat. Oba muži byli v Thajsku odsouzeni za pašování několika kilogramů
heroinu
k padesáti letům vězení, královská milost však Hanykovicsovi trest snížila na polovinu, Novotnému pak o sedm let a dva měsíce. V ČR je za
pašování
drog
možné udělit maximálně patnáctiletý trest. Převoz vězňů do vlasti umožnila až česko-thajská smlouva, která vstoupila v platnost loni v září. Česko se v ní muselo zavázat, že bude respektovat na naše poměry vysokou výši trestů. Smlouva ale připouští, že vězni mohou být po odpykání dvou třetin trestu podmínečně propuštěni. Může se na ně také vztahovat amnestie nebo jim může být udělena milost. Prezident Václav Klaus však dal opakovaně najevo, že o ničem takovém neuvažuje.
-----
Název: Dealeři kokainu si po rozsudku oddechli
Autor: Petr Knötig
Tři a šest let pro italské
pašeráky
drog
je podle žalobkyně málo, navrhovala deset až patnáct let
Úleva na tváři 25letého Marka Mitidieriho zavládla ve čtvrtek poté, co ho soud za pomáhání obchodu s
kokainem
potrestal jen třemi roky ve věznici s dozorem. Jeho 48letý otec Berardino si odsedí 6 let ve stejném typu vězení. Navíc přijde o 21 tisíc švýcarských franků, jež do obchodu s
kokainem
investoval a které propadnou státu.
Tento proces má i jedno unikátní pozadí. Poprvé byl v ČR nasazen na dealery
drog
policejní agent cizího státu, který tu operoval s českými kolegy a se souhlasem české policie. Šlo o agenta z Nizozemska, který měl u Berardina Mitidieriho vzbudit důvěru cizince, který má kontakty na dodavatele
kokainu
. "Státní zástupkyně navrhovala trest v rozmezí 10 až 15 let, ale při líčení se nepodařilo prokázat, že by oba byli napojeni na organizovanou síť dealerů
drog
ve více zemích. Navíc nebyli u nás ani v Itálii trestáni, takže podle názoru soudu žili řádným životem, a to až do spácháni trestného činu, ze kterého byli obžalováni," uvedl předseda senátu Vlastimír Čech. Podle obžaloby Berardino Mitidieri v rozmezí let 1998 až 2000 prodal dvěma mužům jeden a půl kilogramu
kokainu
za více než dva milióny korun. Posléze v prosinci 2001 domluvil nákup
kokainu
z Nizozemska od dvou policejních agentů. Na černém trhu by na něm vydělali nejméně 2 až 3 milióny korun. U prosincového obchodu s policejními agenty už byl i jeho syn, protože jeden z agentů byl Holanďan a mluvil jen anglicky, takže Marco dělal tlumočníka. Obchod domluvili a pro zboží si přišli 10. prosince 2001 do restaurace U Svobodů v Troubsku u Brna. Tam však už čekali jak agenti s
kokainem
, tak i zásahová jednotka, která je zadržela.
Tvrdí, že je nevinen
"Já jsem nevinen a jen jsem naletěl těm dvěma mužům, kteří mě k obchodu přemluvili. Když tady poslouchám, jak státní zástupkyně navrhuje mému synovi 10 let vlastně za nic, tak si říkám, že nemá
srdce
. Vždyť nic neudělal a má jít do vězení na tak dlouho," naříkal v závěrečné řeči Berardino Mitidieri. Odsouzení si ponechali lhůtu na odvolání, protože v procesu podle jejich obhájce prý bylo mnoho pochybení policie. Státní zástupkyně byla s verdiktem soudu také nespokojená a namístě se odvolala. "Tresty jsou mírné a myslím, že škoda je tak vysoká, že by si zasloužili přísnější," dodala k verdiktu soudu žalobkyně.
Marco Mitidieri (vlevo) a jeho otec Berardino na lavici obžalovaných čekají, jak soud rozhodne.
Foto PRÁVO - Petr Knötig
-----
Název: Soud poslal dva dealery drog za mříže
Autor: čtk
Brno ţ Brněnský krajský soud včera za rozsáhlé obchody s
kokainem
poslal na šest let do vězení Berardina Mitidieriho z Itálie a jeho syna Marca potrestal třemi roky ze mřížemi. Podle policie starší z cizinců za uplynulých pět let vydělal na prodeji 1,5 kilogramu této
drogy
2,2 milionu korun. Berardino podniká v Brně, kde mu patří několik restaurací. Žaloba uvádí, že Berardino Mitidieri nejprve v letech 1998 až 2000 prodal dvěma mužům celkem 1,5 kg
kokainu
, což je asi 12 000 dávek
drogy
. Jediný gram
kokainu
se na trhu s
narkotiky
prodává od 1500 do 2500 korun. Později se Mitidierovi dostala na stopu policie. Itala pak kontaktovali dva policejní agenti v přestrojení. Jeden z nich Itala přesvědčil, že pochází z Nizozemska. Poté, co si agenti získali důvěru Mitidierových, nabídli jim dovoz
kokainu
ze západní Evropy. Berardino měl o
drogy
zájem, a proto vyplatil policistům zálohu 21 000 švýcarských franků, tedy půl milionu korun. Za to měl dostat
kokain
, z něhož by po naředění vzniklo přes 16 000 dávek. Při obchodu byla ale dvojice cizinců zatčena. (čtk)
-----