Historický nástin právní úpravy drogových trestných činů

Na našem území se problematika trestněprávních deliktů, souvisejících s drogami, datuje již od padesátých let 19. století, tj. od období rakousko-uherské monarchie, nikoli ovšem tak, jak má na mysli současné trestní právo.

Zákon č. 117/1852 ř.z., zákon o zločinech, přečinech a přestupcích se již dotýkal problematiky jedů a léčiv. Jednalo se však spíše o úpravu živnostenského podnikání, tj. o postih provinění proti tehdejším předpisům, upravujícím nakládání s léčivy a jedy. Trestný byl neoprávněný prodej léčiv vnitřních i zevních (§ 354), nedbalost v chování a oddělení jedu (§ 368) a zanedbání dohledu nad jedovatou látkou (§ 370).

Co se týče podávání drogy, trestným bylo tzv. „užívání odvaru z makovic při dětech“ (§ 337). V této souvislosti však hrozil trest pouze v případě, že nastalo těžké poškození na těle nebo usmrcení následkem podávání této látky. Pachateli zde hrozil trest za přestupek ve formě vězení od 1 až do 6 měsíců, v případě smrti pak šlo o tzv. přečin, který se trestal tuhým vězení od 6 měsíců do 1 roku (§ 336). Tento způsob trestání se vztahoval i na osoby, které se neopatrně chovaly při vykuřování sírou a při užívání narkotizujících prostředků (§ 336 písm. d). Zajímavou úpravu citovaný zákon taktéž obsahoval, pokud se týče provozování lékařství nebo ranhojičství bez povolení, kde zvláštní zřetel byl brán na skutečnost, že tato osoba užívala éterových par, tj. dopouštěla se narkotizování (§ 343).

Zákon o zločinech, přečinech a přestupcích se tedy zabýval spíše tím, co můžeme dnes nazvat distribucí, přičemž tresty nebyly příliš vysoké. Držba a užívání OPL tedy trestné nebyly.

„První“ republika
Rakousko-uherská trestněprávní úprava se zachovala až do 30. let 20. století, kdy významná změně nastala v souvislosti s přijetím Mezinárodní opiové úmluvy a Úmluvy o omezení výroby a úpravy distribuce omamných látek. Zákonem č. 29/1938 Sb., kterým se provádí Mezinárodní opiová úmluva ze dne 23. ledna 1912, vyhlášená pod č. 159/1922 Sb. z. a n., Mezinárodní opiová úmluva ze dne 19. června 1925, vyhlášená pod č. 147/1927 Sb. z. a n. a Úmluva o zamezení výroby a úpravě distribuce omamných látek ze dne 13. června 1931, vyhlášená pod č. 173/1933 Sb. z. a n. (opiový zákon) byly obě úpravy promítnuty do právního systému tehdejšího Československa. Zákon trestal v prvé řadě úmyslné vyrobení OPL, přípravu, zpracování, přepracování, přechovávání, prodej, uvedení do oběhu, nabídku, dovoz, vývoz nebo průvoz. Takové chování bylo kvalifikováno jako přečin a trestáno tuhým vězením od 3 měsíců do 3 let a peněžitým trestem od 5.000,- do 50.000,- korun. Byl-li takový čin spáchán ve velkém rozsahu, v rámci provozování živnosti nebo za takových okolností, že z toho vzešlo těžké poškození těla nebo smrt člověk nebo nebezpečí pro život nebo zdraví lidí ve větším rozsahu, hrozil pachateli žalář od 1 do 5 let a peněžitý trest od 10.000,- do 100.000,- korun (§ 19 odst. 1 citovaného zákona).

Trestná byla taktéž výroba, opatření, přechovávání nebo přenechání nástroje nebo předmětu, který byl nepochybně určen k neoprávněné výrobě nebo k přípravě nebo k neoprávněné zpracování nebo přepracování OPL. Zde hrozil pachateli trest od 1 měsíce do 1 roku a peněžitý trest do 5 000,- korun (§ 19 odst. 2 citovaného zákona). Pojem „omamné prostředky“ – později „omamné látky“ – upřesňovaly prováděcí vyhlášky.

Jak vidno, zákon již v podstatě zakotvoval jednotlivé trestné činy obdobně, jak je zná současná právní úprava, přičemž nerozlišoval mezi držením drogy pro sebe či pro jiného.

Právní úprava po II. světové válce
Poválečná právní úprava již zařadila drogové delikty přímo do rámce trestního zákona. Šlo o dva drogové delikty, a to nedovolenou výrobu a držení omamných prostředků a jedů. Tomu, kdo bez povolení vyrobil, dovezl, vyvezl, jinému opatřil nebo přechovával omamné prostředky nebo jedy, hrozil trest odnětí svobody v trvání až tří let (§ 197 odst. 1), v případě, že se pachatel dopustil takového jednání ve větším rozsahu nebo výdělečně nebo jím způsobil smrt člověka nebo těžkou újmu na zdraví mnoha lidí, mohl být potrestán odnětím svobody v trvání 1 roku až 5 let (§ 197 odst. 2). Výroba, přechování předmětu určeného k neoprávněné výrobě omamných prostředků a jedů byla trestána odnětím svobody v trvání až 2 let (§ 198).

Držení drogy dle trestního zákona č. 140/1961 Sb. do 31. 12. 1998
Trestní zákon č. 140/1961 Sb. víceméně přejal předchozí trestněprávní úpravu. Dle ust. § 187 odst. 1 byl postihován ten, kdo bez povolení vyrobil, dovezl, vyvezl, jinému opatřil nebo přechovával omamné prostředky nebo jedy. Za toto jednání mohl být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem. Okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby byly v § 187 odst. 2 vyjádřeny tak, že trestem odnětí svobody na dvě léta až osm let měl být pachatel potrestán, jestliže tento čin spáchal jako člen organizované skupiny, získal jím značný prospěch nebo takovým činem způsobil těžkou újmu na zdraví více osob nebo smrt. Trestný čin dle ust. § 188 tr. zák. postihoval pachatele, který vyrobil, sobě nebo jinému opatřil anebo přechovával předmět způsobilý k nedovolené výrobě omamných prostředků nebo jedů, a to trestem odnětí svobody až na dvě léta nebo nápravným opatřením nebo peněžitým trestem.

Tato právní úprava platila až do novely trestního zákona, provedené zákonem č. 175/1990 Sb., kdy s účinností od 1. 7. 1990 byly skutková podstata trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle § 187 tr. zákona upravena tak, že se vztahovala nejen na omamné látky a jedy, ale i na psychotropní látky, a dále odstraňovala trestní postih přechovávání pro sebe, neboť dle této novelizace muselo být přechovávání omamné nebo psychotropní látky i jedu vykonáváno pro jiného (Sotolář et al., 2000).

Drogové trestné činy po novele trestního zákona, provedené zák. č. 112/1998 Sb. (Zábranský, Mravčík, Gajdošíková, & Miovský, 2001)
Novela trestního zákona, provedená zák. č. 112/1998, se dotkla všech skutkových podstat, upravujících tzv. drogové trestné činy. S účinností od 1.7.1998 byla skutková podstata § 187 – nedovolené nakládání a přechovávání OPL - zpřesněna, jednak pokud se týče dalších způsobů nakládání s OPL a jednak pokud jde o další předměty, se kterými je neoprávněně nakládáno. Dále byl podstatně zpřísněn trestní postih za spáchání tohoto tr. činu, přičemž byly rozšířeny okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby, které byly také rozčleněny do více odstavců. Skutková podstata § 188, týkající se výroby OPL byla rozšířena i na vyrobení, opatření nebo přechovávání předmětu určeného k výrobě přípravku, obsahujícího omamnou či psychotropní látku a současně byl zpřísněn postih za tento trestný čin. Konečně u trestného činu šíření toxikomanie, upraveného v ust. § 188a byl zpřísněn postih za tento trestný čin.

Novela přinesla také další výraznou změnu, neboť s účinností od 1. 1. 1999 opětovně zakotvila trestnost přechovávání omamné nebo psychotropní látky nebo jedu v množství větším než malém pro sebe.

Dle předkladatelů novely si tuto změnu vyžádala zejména vázanost ČR mezinárodními úmluvami. Ministerstvo vnitra ČR taktéž považovalo za důležitý argument ulehčení důkazní situaci při prokazování trestné činnosti distributorů drog, kteří se dosud hájili poukazem na skutečnost, že drogu, která u nich byla nalezena, mají pro vlastní potřebu.

V roce 1997 předložila Poslanecké sněmovně po letech diskusí a několika poslaneckých návrzích novelizací „(proti)drogové legislativy“ vláda České republiky návrh novelizace tzv. drogové legislativy (§ 187 až 188a TZ), skládající se z dlouhodobě připravované novely Ministerstva spravedlnosti ČR coby garanta legislativního procesu, doplněné Ministerstvem vnitra ČR (Linhartová & Kopřiva, 1998) o ustanovení, zavádějící trestnost držení drog pro vlastní potřebu a tím implicitně i jejich užívání.

Právě toto ustanovení se v průběhu projednávání novelizací na parlamentní půdě i ve veřejném prostoru ukázalo jako nejkontroverznější. Vznítilo vzrušenou diskusi o následcích kriminalizace držení nelegálních drog pro vlastní potřebu ve vztahu k léčebné péči o jejich uživatele (Presl, 1997), pro práci policie (Komorous, 1997; Hrbáček, 1998; Hubička & Kopřiva, 1997), o jejím dopadu na primární, sekundární a terciární prevenci (Langer, 1997; Bém, 1997) a v neposlední řadě též o zvýšení míry „právního nihilismu“ ve společnosti (Wawrosz, 1997; Štěpán, 1997).

Výrazem těchto vyhraněných diskusí bylo veto Václava Havla z 5. dubna 1998, jímž prezident vrátil zákon k projednání Poslanecké sněmovně. Ta jej přijala v nezměněné podobě.
Vláda České republiky v zájmu předejití možným negativním jevům, vyplývajících z implementace předmětných novelizací, zadala Ministerstvu spravedlnosti ČR úkol vypracovat analýzu možných negativních dopadů novelizací a návrh na jejich řešení. Tento materiál, nazvaný „Analýza negativních dopadů novelizace trestního zákona (drogová kriminalita) s návrhy na opatření“ (Ministerstvo spravedlnosti ČR, 1998) a předložený ministrem Otakarem Motejlem, vláda dne 27. srpna 1998 přijala.

Současně přijala Meziresortní protidrogová komise Vlády ČR záměr vědecky analyzovat dopady přijaté legislativní intervence.

7. prosince 1998 vzala Meziresortní protidrogová komise (MPK) na vědomí záměr provést Projekt analýzy dopadů (PAD) nové drogové legislativy v ČR se zaměřením na zavedení trestnosti držení nelegálních drog pro vlastní potřebu; na vědomí vzala též rámcový výzkumný plán; 30. března 1999 schválila MPK vyčlenění finančních prostředků na provedení studie PAD v roce 1999 a převzala nad projektem formální garanci. 10. března 2000 schválila Meziresortní protidrogová komise vlády ČR plán dokončení projektu a vyčlenila pro něj prostředky.

Odkazy

1. Bém, P. (1997 June). ...ale bohužel dosti nešťastnou. MF Dnes, p. 4.
2. Hrbáček, J. (1998 March). Kopřiva: Policie narkomany vydírat nebude (Už dnes by policisté mohli zneužívat zákon proti drogám, ale nedělají to). Lidové Noviny, p. 4.
3. Hubička, F., & Kopřiva, J. (1997 February). Spotřebitelům by nemělo hrozit vězení. Lidové Noviny, p. 5.
4. Komorous, J. (1997 July). Novela nám dá zbraň proti drogám. MF Dnes, p. 4.
5. Langer, I. (1997 August). Protidrogová politika opakuje chyby jiných. MF Dnes, p. 12.
6. Linhartová, D., & Kopřiva, J. (1998). Otázky pro... náměstka MV ČR Ing. Jaroslava KOPŘIVU. Policista, (7/1998).
7. Ministerstvo spravedlnosti ČR. (1998). Analýza negativních dopadů novelizace trestního zákona (drogová kriminalita) s návrhy na opatření.
8. Presl, J. (1997 June). ... a zapomíná na kvalitní domácí legislativu. MF Dnes, p. 12.
9. Sotolář, A., Púri, F., Šámal, P., Doubravová, D., Gawlik, L., & Radimecký, J. (2000). Povaha problému zneužívání drog v mezinárodních souvislostech. Trestní Právo, 4.
10. Wawrosz, P. (1997 July). Nebezpečí degradace práva přes všechny výhrady trvá. Lidové Noviny, p. 9.
11. Zábranský, T., Mravčík, V., Gajdošíková, H., & Miovský, M. (2001). PAD: projekt analýzy dopadů novelizace drogové legislativy v ČR (Souhrnná závěrečná zpráva) - PAD: Impact Analysis Project of New Drugs Legislation (Summary Final Report). Praha: ResAd.
Notes: Assistence Bullington, B & Rasmussen, D.
12. Štěpán, J. (1997 July). Tresty pro uživatele drog? Lidové Noviny, p. 9.

Poznámka redakce drogy-info.cz: Přehled věnovaný novější právní úpravě najdete ve článku Nedovolené nakládání s drogami - právní úprava platná od. 1. 1. 2010 .