![European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction [nové okno]](/design/plain/images/left_top_menu/emcdda.gif)
![Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky [nové okno]](/design/plain/images/left_top_menu/rvkpp.gif)
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.
drogy-info.cz / Info / Monitor / Domácí média / 2006 / Výběr z domácího tisku 2006-07-20
Výběr z domácího tisku 2006-07-20
Narkomani začínají ohrožovat maková pole, Využití technického konopí, Rány osudu, Pinochet zbohatl z drog, tvrdí bývalý šéf rozvědky, Výrobce drog odhalila náhoda, Vyjeli k hádce, našli výrobce drog, V Německu sílí český zločin, Tábor dělá hlavně vod...
Zdroj: ČT 1 Datum: 19.07.2006Program: 06:30 Regiony - Ostrava
[
obsah
]
Narkomani začínají ohrožovat maková pole
Monika HORSÁKOVÁ, moderátorka
--------------------
Narkomani nebo experimentátoři s drogami začínají ohrožovat maková pole. Mák právě odkvétá a nezralé makovice se kvůli obsahu opia stávají častým terčem nezvaných návštěvníků.
Radovan DANĚK, redaktor
--------------------
Agronom Jan Janák ze Spělova na Vysočině potvrzuje, že v makových polích se pravidelně objevují narkomani.
Jan JANÁK, agronom AGRO Spělov
--------------------
Nařezávají makovice a stírají ten latex, nebo jak se tomu říká. Zajíždí autem až do porostu a zničí několik desítek metrů.
Radovan DANĚK, redaktor
--------------------
To je i případ čtyřiadvacetiletého Jirky z Ostravy. Je závislý na opiátech a na jednu denní dávku spotřebuje desítky nezralých makovic.
drogově závislý klient kontaktního K-centra v Jihlavě
--------------------
Já to dělám jako ve větším množství, že si nasbírám takzvanou kytku a pak prostě seškrábnu na lžičku a oprančím to do stavu, kdy to je takový hnědo, dozlatova, že to je tvrdý, že se to dá seškrábnout.
Radovan DANĚK, redaktor
--------------------
Vedoucí jihlavského kontaktního centra Petra Pilná České televizi řekla, že jejich centrum ročně vyhledají asi dvě desítky narkomanů navštěvujících maková pole.
Petra PILNÁ, vedoucí jihlavského K-centra
--------------------
Pokud to ten člověk přežene a předávkuje se, tak samozřejmě vlastně to může, může to vést vlastně ke zpomalení srdeční činnosti až zástavě srdce.
Radovan DANĚK, redaktor
--------------------
Jihlavské policii zatím letos zemědělci nenahlásili poškozená pole. Až se tak stane, budou to vyšetřovat jako trestný čin poškozování cizí věci.
Jaroslav BÍLEK, Policie ČR okresní ředitelství Jihlava
--------------------
Pachatel by se mohl dopustit trestného činu neoprávněné držení omamných látek a jedů.
Radovan DANĚK, redaktor
--------------------
Zemědělci a pěstitelé máku se bojí o problému otevřeně hovořit. Další medializace podle agronoma Janáka prý může způsobit, že se na nátlak Evropské unie začne pěstování této komodity ještě více regulovat nebo omezovat.
Zdroj: TV Nova Datum: 19.07.2006Program: 17:10 Právě teď - Vysočina
[
obsah
]
Využití technického konopí
Martin ŘEZNÍČEK, moderátor
--------------------
Středeční tropické odpoledne je v plném proudu, jestli se chcete na chvíli schovat před sluníčkem, vítejte u dnešních zpráv z Vysočiny. Také už vás nebaví drahý benzin a nafta? Nejste jediní. Na biofarmě v Sasově u Jihlavy s tím ale hodlají bojovat. Čím? Na to se podívejte v následující reportáži.
redaktor
--------------------
Řepkový nebo slunečnicový olej, to všechno už do aut lidé nějakou tu dobu, když nechtějí platit obrovské peníze za benzin či naftu, lejí. Na biofarmě v Sasově však chtějí použít jako pohonnou hmotu, a teď se podržte, technické konopí.
Zdeněk SKLENÁŘ, biofarma Sasov
--------------------
Pokud to jenom trochu půjde, tak bysme ty přebytky chtěli lisovat a dávat to do těch našich strojů zemědělskejch.
redaktor
--------------------
To, že auto pojede na konopí, se pak bude dát poznat prý pouze podle vůně výfukových plynů.
Zdeněk SKLENÁŘ, biofarma Sasov
--------------------
Možná, že po tý marjánce bude vonět.
redaktor
--------------------
Toto technické konopí však pro narkomany nemá žádný efekt, hladina THC se tu totiž blíží nule.
Zdeněk SKLENÁŘ, biofarma Sasov
--------------------
Není. Jako asi by bylo spíš těm lidem špatně než dobře.
redaktor
--------------------
Navíc biozemědělci ze Sasova chtějí své konopí využívat i na vytápění domů v Pelhřimově. Semena pak chtějí zkoušet v potravinářském, kosmetickém a farmaceutickém průmyslu. Sasovští zatím technické konopí pěstují na dvouhektarovém poli kousek za Jihlavou, příští rok, jestli se pěstování a hlavně další uplatnění této rostliny v průmyslu povede, však plánují osetí i dalších svých pozemků okolo Jihlavy.
Zdroj: TV Nova Datum: 19.07.2006Program: 20:55 Na vlastní oči
[
obsah
]
Rány osudu
Josef KLÍMA, moderátor
--------------------
Už podruhé se vracíme k tomu nejlepšímu, co jsme v uplynulých létech vysílali, i když lidi, které uvidíte dnes, rozhodně to nejhorší nepotkalo. Spíš naopak. Rány osudu, které zasáhly, přišly většinou zčista jasna, neměly žádný logický důvod a nedalo se jim zabránit, což může zažít každý z nás. Užívejte si proto léta, ať je jakékoliv. Může být také vaše poslední.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Ten je na tuhle.
redaktorka
--------------------
Ten je na tu, tady na tu? To je nízko, ne?
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Proč? Těm záleží, jak si člověk uváže jako ten špagát. A jako jak má dlouhej ten špagát. Tenkrát to byla tma, když jsem to udělal. Hodil jsem si na krk provaz, uvázal jsem to prostě na větev, dejme tomu, to mrsknu tady na tu, no, a skočil jsem dolu. Ona se se mnou urvala a jsem sebou práskl tady na chodník. Říkám, to jsem si ještě vyrazil dech. Říkám: "Co je, ani se člověk nemůže oběsit a to, tak jsem šel do hospody na pivo."
redaktor
--------------------
Pěkné a bezstarostné léto. Čas od času každý z nás bilancuje, jak se vlastně má. Zda žije tak, jak si představoval a vůbec, jestli je dost šťastný. Pokud si šťastní nepřipadáte, slibuji, že na konci tohoto pořadu budete mnohem spokojenější. Zjistíte, že to, co se vám stalo, je nic proti tomu, co se vám stát mohlo.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Když jí bylo asi deset měsíců a mně to bylo nabídnuto, pokud chci žít normální život, že ji můžu nechat v nemocnici. A mně už tenkrát bylo jasný, že ten normální život ona bude žít jedině, když bude se mnou.
Nesmíš mě nervovat, mně se pak klepou ruce.
Olga JOKLOVÁ
--------------------
No, tobě se klepou ruce. Ta nemoc je v některých obdobích dokonce, že je i sama bez příčiny, no. Jako že se sama, teď jako už je to docela dobrý a já když mám úplně kompletně zahojený koleno, tak to, to skoro slavíme.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Tak tohle to velký koupání děláme jednou za tejden. A jinak průběžně každej den se musí něco převazovat, jo.
redaktorka
--------------------
Olgo, ty jsi něco nastudovala o tý svý nemoci?
Olga JOKLOVÁ
--------------------
No, jestli bereš studium to, že každý den si převazuju, tak jo. Mně stačí to, co vidím každej den, nemusím to ještě číst.
redaktor
--------------------
Olga celý svůj život zápasí s nemocí kůže, která se při sebemenším tlaku zraní, zanítí a nehojí. Ta nemoc je vrozená. A ona ani rodiče nemohli nijak ovlivnit, že vyšla zrovna na ni, na Olgu. A ne na někoho z nás.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Exekuci mám na movitej majetek, to je dům, kterej vlastním napůl se svojí sestrou.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Mám v exekučním řízení byt a garáž.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Je na mě sveden dluh asi zhruba milion a půl.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Samozřejmě exekuce, jelikož nemám byt ani dům, tak mně přišla na movitý věci, za dvě celý šest milionů korun.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Vyměřeno máme přibližně sedm milionů tři sta tisíc.
údajný pachatel podvodu
--------------------
No, ten dluh dělá kolem osmi milionů.
redaktor
--------------------
Tito dobří muži též nic neprovedli. Jsou to řidiči, a tak vozili naftu ze Slovenska, jak se jim řeklo. Těžko přitom mohli prokouknout složitý celní podvod, do kterého je zatáhl jistý zlínský vykuk. No, a stát teď chce, aby chybějící clo zaplatili ze svého oni.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Když přišli exekutoři a exekuovali majetek, vlastně barák, tak jsem z jedný stránky silná osobnost, ale v tu chvíli jsem se klepal jak malej pes.
redaktor
--------------------
Tato milá paní z Podkrkonoší taky nic špatného neudělala. Jenom kdysi podepsala ručení za úvěr své snachy na stavbu hotýlku.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Dobrý den.
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
Dobrý den.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Jste paní Košťálová?
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
Ano.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Můžu s váma mluvit?
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
Pojďte dál.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Děkuju. Mám takovou nepříjemnou povinnost vám sdělit, že jsem majitelem pohledávky za vaší snachou, paní, paní Hanou Košťálovou. Víte, kolik ta pohledávka činí?
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
To nevím.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Je to zhruba čtyřicet milionů.
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
No, teda ...
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Tak mě tady proveďte, paní Košťálová. Ukažte mi ...
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
No, tak tady je velká místnost, jestli se chcete podívat.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
To je předsíň, kuchyň, tady, koukám, vaříte?
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
Tohle je kuchyňka udělaná z předsíně. Tajdlen je voda.
Lubomír ŠLEMAR, věřitel
--------------------
Co budete dělat? Kam půjdete, když to, když bude potřeba to třeba prodat a ten dluh uhradit?
Božena KOŠŤÁLOVÁ, ručitelka
--------------------
Jo, to já nevím.
redaktor
--------------------
Její snacha hotýlek opravdu stavěla a byla by ho i řádně dostavěla, kdyby se banka těsně před jeho dokončením absurdně nerozhodla, že hotelů je vlastně už dost, a úvěr nevypověděla.
redaktor
--------------------
Paní Košťálová, tady měla být recepce?
Hana KOŠŤÁLOVÁ, dlužnice
--------------------
Já nemůžu mluvit.
redaktor
--------------------
To paní Bednářová se cítila zabezpečená. Jejímu muži se v podnikání dařilo. A jak paní zdůrazňuje, pil jen balantýnku.
Olga BEDNÁŘOVÁ, manželka podnikatele
--------------------
Dokonce, když jsme se přistěhovali do Kasejovic, tak ji ani v krámě neměli. Tu začali objednávat až potom, když jsem se jako ptala, kdy budou mít balantýnku, tak ji začali objednávat, protože můj manžel v tý době nic jinýho nepil.
redaktor
--------------------
Když se pak manželé rozvedli, získala paní Bednářová dítě a celou polovinu majetku. Jenže ten se skládal jenom z dluhů, které bude taková rozvedená paní samoživitelka splácet hodně dlouho.
Olga BEDNÁŘOVÁ, manželka podnikatele
--------------------
Původně jsem byla natolik naivní, že jsem si myslela, že je to tři sta milionů. Dneska už můžu říct, že podle toho, co vím, tak to jde přes půl miliardy.
redaktor
--------------------
A peníze potřetí. Abychom nežili v blaženém omylu, že do milionových dluhů se mohou dostat jenom lidé, kteří s miliony nakládají, je tady pan Jeřábek, bývalý železničář a dnes invalidní důchodce. Jednoho dne zaléval na své malé zahrádce kedlubny, když mu přišla obálka s modrým pruhem.
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Přišlo z Telecomu, že dlužím za telefon, firma Apolo, částku asi čtrnácti tisíc. Pak to najednou začalo chodit jedno za druhým.
redaktor
--------------------
Šlo o pohledávky za firmu, o které nikdy neslyšel. Kdosi se jí potřeboval zbavit, a tak sehrál u notářky habaďůru s falešnou občankou a firmu přepsal na pana Jeřábka.
osoba
--------------------
Hm, František Jeřábek, no, nám tvrdí, že to vůbec není on, že ... Určitě tady někdo byl, když máme, když je tam ověřený podpis a určitě tvrdil, měl občanský průkaz na jméno Jeřábek a tvrdil, že je pan Jeřábek, takže na základě toho jsme mu ověřili ten podpis.
redaktor
--------------------
Proč se to stalo právě tomuto obyčejnému muži? Pan Jeřábek nechtěl zbohatnout, nikdy nepodnikal, jenom pokorně žil svůj obyčejný život.
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Já si myslím, že to bylo náhodný, že v tom asi ani já, ani oni neměli vůbec žádnej úmysl, že to bylo náhoda.
redaktor
--------------------
Horší ale je, když jde o zdraví. Panu Volfovi nefungovala jedna ledvina. Šel do nemocnice, aby mu ji vyoperovali, jenže oni mu vyoperovali tu zdravou.
Zdeněk VOLF, oběť lékařské chyby
--------------------
Kdy jsem se probudil, to teda nevím. Nějaký bolesti taky žádný velký jsem neměl zrovna. Našahal jsem sice ten, nějaký to balení, že jo, obvazy, ale nepřišlo mně, že by mě tam něco bolelo, než jsem přišel na to, že to mám, to řezání úplně někde jinde. Když jsem si šáhnul na druhou stranu, kde to mělo bejt, tam nebylo nic.
redaktor
--------------------
Ošetřující lékař si v dokumentaci spletl pravou a levou stranu a chirurg řezal, aniž by se podíval na rentgeny a jiná vyšetření.
MUDr. Zdeněk VESELSKÝ, chybující lékař
--------------------
Já vám neumím říct, že se nikdy nespletu, že do dokumentace, kterou tady vidíte, kterých je tady mnohdy, že se nepřepíšu.
redaktorka
--------------------
Přiznáváte se, že jste udělal tu chybu?
MUDr. Miloš BROĎÁK, chybující chirurg
--------------------
To je taková otázka na tělo teda, to je, já jak jsem to říkal už opakovaně a já prostě udělal to, co jsem měl udělat, k čemu byl nemocnej připravován.
redaktor
--------------------
Pan Volf tedy chodil na ledvinu umělou. Pak čekal na transplantovanou a teď, když zeslábl tak, že transplantace není možná, čeká už jen na smrt.
Zdeněk VOLF, oběť lékařské chyby
--------------------
Málokdo by to vydržel. Málokdo by to vydržel, aby se nezbláznil.
redaktor
--------------------
Ani panu Volfovi nechtěl nikdo ublížit. Prostě jen náhodou narazil na špitál, kde u párových orgánů je šance padesát na padesát.
redaktor
--------------------
Zmizela beze stopy. Jediné, co po ní na mostě zbylo, byla její kabelka.
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Ten pokoj jsem dělal já, že jo, pomáhala mi při tom, tady barvila, natírala.
redaktorka
--------------------
Tady je to tak, jak to bylo, když tady byla Daniela naposledy?
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Jo, když tady byla naposledy, jak skončila.
redaktor
--------------------
Možná ještě horší je, když jde o vašeho blízkého. Jste normální šťastná rodina a vaše dospívající dcera jede s kamarády na výlet do Prahy. Poblíž Karlova mostu si odskočí na záchod a už se nikdy nevrátí.
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Ztratila se z pátku na sobotu. Takže v sobotu jsem kontaktoval policii. V neděli jsem se jel podívat sám tam na místo, kde se ztratila, na Karlův most. No, má tady nějaký učení, co má rozložený, pohozený, že jo, támhle kytaru svoji, tady ustláno, no, akorát zalejvaj se tady kytky, že jo a ...
redaktorka
--------------------
Čekáte, že se sem vrátí?
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Čekáme, že se vrátí.
redaktor
--------------------
A takto bychom mohli pokračovat. Ale už teď je nám asi jasné, že kdykoliv můžeme přijít o cokoliv. Nevíme dne ani hodiny, kdy přijdeme o peníze, o práci, o domov, o své blízké, ale taky o zdraví a někdy o život. Můžeme se dopustit chyby, ale někdy ani to ne, zafunguje prostě náhoda. Pamatujme, že nemoci, jako má třeba Olga, se prostě dostávají losem. A zabránit se tomu nedá. Nestačí, abychom byli opatrní nebo skromní, nedá se to pojistit. Nepomůže ani to, když budeme slavní nebo bohatí. Jak můžeme vědět, který bezdomovec býval celebrita?
redaktor
--------------------
Václav Kozák, jeden z těch svérázných chasníků od vody. Na olympiádě v Římě v roce 1960 si dojel na Lago di Albano ve dvojskifu pro zlato.
Václav KOZÁK, bývalý olympionik
--------------------
Jedna noclehárna jsou třeba noční tramvaje, jo, a když už tě bolí prdel a nebo tě vyhodí průvodčí, protože jezdíš, jezdím už dva roky zadarmo, tak hledáš buď vagon, anebo paneláky.
redaktor /ukázka Československý armádní film 1964/
--------------------
Olympijský vítěz a mistr Evropy ve skifu, náš nejlepší sportovec roku Václav Kozák si šel s kluky zahrát hokej a takhle to dopadlo. Ale Tokio nečeká, a tak si vymyslel svérázný způsob tréninku v rytmu tempa na skifu.
Václav KOZÁK, bývalý olympionik
--------------------
Občas mě vyhrábnou policajti, šťouchnou obuškem, řeknou: "Dědku, ty žiješ? Proč něco neděláš?" Já jsem říkal: "Ty vole, já už jsem všechno odpracoval. Vždyť já už mám namakáno, kdybys vypotil to, co já, tak se posereš a je ti pětadvacet, ty oslíku."
redaktor
--------------------
Pan Kozák měl odpracováno, jak říká, a mohl mít klidné stáří. Nepodařilo se. To pan Cach, takový moravský Schwarzenegger, se pokouší před možnou nepřízní osudu zabezpečit velmi, velmi důkladně. Pořídil si obrněné auto, obrněný dům a uvnitř si postavil střelnici, kde cvičí jak ochranku, tak sebe.
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Prostě střílí se tak, že prostě okamžitě zaujmete polohu a většinou to právě na těch, řekněme, deset metrů, nejvíce vražd je na pět metrů, podle statistik devadesát procent vražd je na pět metrů. Takže je důležitý, jak to rychle vyndáte, jak strašně rychle zareagujete.
redaktor
--------------------
Též si zřídil domácí posilovničku. A velmi si zakládá na tom, že je nejsilnější ze všech.
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Dáte někomu šedesát kilo a řeknete, kolikrát to uděláš? Ale ne takhle ty dlouhé, takhle ty ..., takhle ty dynamické, aby tam prostě byla pořád ten švih a rychlost. Takže rekord je čtyři sta.
redaktor
--------------------
A kdo ho má?
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Mám frajeřit?
redaktor
--------------------
Vy ho máte? Já jsem ...
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Tak jako mám možnost hodně trénovat a trošku jako si ha tom popracovat.
redaktor
--------------------
A aby si byl ještě jistější, zve mocné známé. A ty pro jistotu natáčí, aby na každého z nich tak trochu něco věděl.
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Kamery jsou dobré i na to, aby prostě, když náhodou někdo přijde, občas tady bývají i dámské návštěvy pro naše partnery, tak aby náhodou třeba někoho nenapadlo, že si vzpomene, že to probíhalo jinak. Kdyby řekl, že to probíhalo jinak, tak máme dostatek dokumentů, že to probíhalo tak, jak to probíhalo.
redaktor
--------------------
A oni ty dokumenty se třeba někdy můžou hodit pro ty, že jo, pak ty návštěvy, že jo, pak třeba se tady něco stalo a ...
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Určitě. Je to prevence. Pořád sázíme na prevenci.
redaktor
--------------------
No, a aby svou dokonalost dovršil, závěrem se rozhodl, že pro jistotu bude nejchytřejší na celém světě.
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Jsou tibetští mniši, kteří prý, já tam nebyl, ale zkoušel jsem to, jsou schopni za jednu hodinu zestudovat celou knihu, za jednu hodinu. Prostě nasajou to jak houba, jenomže to už není to vědomí ...
redaktor
--------------------
To umíte taky?
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
No, pokouším se o to, ne zrovna úspěšně. Ale říkám, ještě tam chybí některé věci, které, až se doladí, tak třeba na tom budu lépe.
redaktor
--------------------
Myslíte, že mu někdo řekl, že z toho všeho dočista ztratil soudnost?
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Tohle to, tuto spirálu, jsou odborníci, kteří dovedou myšlenkou roztočit.
redaktor
--------------------
A dokážete to?
Alexander CACH, podnikatel
--------------------
Když se, no, asi takhle, když jsem tady úplně sám, je úplný klid a dokonale se koncentruju, tak jsem schopen už s tímhle tím prostě jakousi formou pracovat. Píšu povídky a doufám, že do budoucna s erotickým nádechem, kde se snažím zhodnotit jisté vyčtené samozřejmě zkušenosti pochopitelně. No, a samozřejmě občas skládám právě takové zajímavé, zajímavou muziku. Mozek, je sval, který nepoužíváte, atrofuje, takže pokud budete používat jenom jistou část mozku, jenom třeba, řekněme, projektovou část mozku, tak vám zakrní, řekněme, ta opačná. Takže já se snažím vždycky vyvažovat tak, aby prostě jako docházelo k jakési harmonii a prostě dalším mým oborem by mohla být kvantová fyzika.
redaktor
--------------------
Málo naplat, pan Cach je prostě šikovný člověk. Problém jenom je, že na to všechno je potřeba hodně peněz. A jejich získávání by mu teoreticky mohlo podrazit nohy. Zatím mu ale prokázali jen drobnost, že nabízel falešné bankovní garance na pět miliard dolarů.
Nešťastný důchodce, pan Jeřábek se mezitím snaží někomu sdělit, že se zadluženou firmou nemá nic společného. Ale komu to má říct?
osoba
--------------------
Ale tady jste asi na to nepravém místě.
osoba
--------------------
Ta věc je v šetření, v šetření jinýho, jinýho úřadu nebo ...
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Ale kterýho?
osoba
--------------------
No, to byste měl vědět vy.
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Já nevím, co s tím mám provést.
osoba
--------------------
Ale já v podstatě s tím nemám vůbec, se dá říct, co dělat, já vám tenhle ten problém nevyřeším.
redaktor
--------------------
Nepomohl mu nikdo. Notáři, kteří to způsobili, policie, která by teoreticky měla stíhat lumpy, stát, který má pana Jeřábka chránit. Pan Jeřábek se ze zoufalství dokonce obrátil i na údajné partnery ve firmě napsané na jeho jméno.
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Dobrý den, mě znáte?
Libor PETŘEK, jednatel zadlužené firmy
--------------------
Ano? Já nevím odkud, kurník. Odněkud ...
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Neznáte?
Libor PETŘEK, jednatel zadlužené firmy
--------------------
Já nevím.
redaktorka
--------------------
To je pan Jeřábek ...
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Já jsem Jeřábek. No, heleďte, na mě chtějí dvacet milionů.
Libor PETŘEK, jednatel zadlužené firmy
--------------------
No, tož to víte, to já za to nemůžu.
František JEŘÁBEK, údajný dlužník
--------------------
Kdybych si nad tím uvažoval, tak dennodenně neusnu do rána a budu polykat jeden prášek za druhým, abych se uklidnil. Jsou to pěkný lumpové, že mi ničeji život a klidný stáří.
redaktor
--------------------
Poučení, když se dostanete do problému, nespoléhejte na instituce, na systém, natož na stát. Zpravidla vám nepomohou a ještě spíš vám ublíží.
údajný pachatel podvodu
--------------------
Při výdělku, já nevím, deset, patnáct tisíc měsíčně nemůžu splatit osm milionů.
redaktor
--------------------
Má snad celní správa či soudy pocit, že by tito muži z onoho celního podvodu zbohatli. Když ale na viníka nemají, hojí se aspoň na nich.
Helena BAUDYŠOVÁ, oběť přepadení
--------------------
Najednou prostě jsem viděla, jak skočili do místnosti ti dva muži. Jeden ten menší, tak sto šedesát sedm, v montérkách, takovejch nesepranejch, úplně novejch a s maskou na obličeji.
redaktor
--------------------
Účetní, paní Baudyšová se stala obětí přepadení. Pod okna pošty přijel náklaďák, z jeho korby vylezli po žebříku lupiči a naskákali oknem dovnitř.
Helena BAUDYŠOVÁ, oběť přepadení
--------------------
Mě jistil ten s tím revolverem a tamten praštil toho pokladníka, protože ten začal naříkat. Dal na něj pytel, protože pak jsem viděla, pytel celej zbrocenej krví, strašně krve všude.
redaktor
--------------------
Přepadení paní Baudyšová přežila. Ale ta pravá rána přišla od vlastního zaměstnavatele. Místo toho, aby jí zaplatil psychoterapeuta, začal po ní vymáhat ukradenou částku, neboť prý nepředpisově větrala.
redaktorka
--------------------
Kolik peněz se tam ztratilo tehdy?
Ing. Ladislav VANČURA, tiskový mluvčí pošty
--------------------
Zhruba dvacet sedm milionů, něco málo přes dvacet sedm milionů.
redaktorka
--------------------
Kde to vezmete?
Helena BAUDYŠOVÁ, oběť přepadení
--------------------
No, nemůžu to vzít nikde, nemůžu to vzít. Já nevím, nedokážu si představit, jak tohle to, nejsme žádní podnikatelé, anebo nic takovýho. Já nedovedu si představit smysl této žaloby.
redaktorka
--------------------
Kolik vy máte vlastně měsíčně příjem čistý?
Helena BAUDYŠOVÁ, oběť přepadení
--------------------
Já mám čistýho pět tisíc devadesát pět korun.
redaktor
--------------------
Jelikož na poště vládnou hulváti a spravedlnost občas není slepá, ale duševně chorá, bude paní Baudyšová dalších čtyři sta šedesát let splácet dluh České poště. No, doufejme, že to nějak zvládne.
Olga, ta se zase omylem dožila osmnáctých narozenin. A stát ji za to po zásluze potrestal.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Přišla taková ta podpásovka, kterou by nikdo nečekal, že jsme zůstaly vlastně její plnoletostí úplně, ale totálně bez finančních prostředků.
Olga JOKLOVÁ
--------------------
Tím, že vlastně jsem plnoletá, takže všichni, všechny úřady všechno zrušily, co jsem dřív dostávala, takže vlastně nemám skoro žádný peníze.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Bylo nám teda oznámeno, že ty a ty dávky byly zastaveny. Postupně se zastavovaly různě péče o osobu blízkou, že jo, to je tři tisíce sedm set korun. A potom, když jsme takhle začaly obíhat ty úřady, tak teprve začaly chodit další dopisy a pokaždý jobovka: "Z důvodu toho a toho vám byla zastavena další dávka." Zřejmě stát předpokládá, že jako naplněním tý plnoletosti, toho, toho věku se zřejmě uzdravila ta moje dcera.
redaktor
--------------------
Pro začátek je úřad vystěhoval z pečovatelského domu. Na hypotéku si koupily vesnický domek, ale brzy zase neměly na splátky, protože musely vyjít se čtyřmi tisíci měsíčně. Ještěže jim kamarádi půjčili na benzin, aby mohly několikrát týdně objíždět úřady.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Nemáte teda vy napsaný úřední hodiny, jestli byste třeba nemohli za náma přijet a tyhle ty věci řešit přímo na místě s náma. Ale já nemůžu napínat teda její síly donekonečna tím, že teda budu trávit tady ty hodiny, protože mně se ze začátku, než jsme to začaly vyřizovat, stalo spousta věcí, který se stát nemusely.
Jana DOBEŠOVÁ, MÚ Dačice
--------------------
Kdybyste řekla: "Paní, nemůžu přijít," necháte se zastoupit nebo já nevím, dáte ten, nikdy jste ten požadavek nevyslovila. My to posoudíme ...
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Já se nemůžu nechat nikým zastoupit.
redaktorka
--------------------
A jak ona má vědět, na co všechno má nárok, jak to mají vědět?
Jana DOBEŠOVÁ, MÚ Dačice
--------------------
Jak to mají vědět? Musí vycházet z toho, jaká je situace, že.
redaktor
--------------------
Ještě štěstí, že Olga nebo některý z ostatních smutných hrdinů tohoto pořadu nepotkali v pravou chvíli Milana, který by jim poradil některé ze svých vtipných řešení.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Někdy se podřežu, někdy chci skočit, někdy se jdu oběsit. Prostě to je na příležitosti, no. Takhle jsem se ohnal, takhle jsem vzal ten nůž, takhle jsem to tam celý bodnul do bachoru. Prostě to projelo a pak jsem se skácel. A akorát mám, no, moc to není na tom, akorát takováhle šrutka, no. Tady prošel ten nůž, todle to mně udělali na chíře, když se do, dívali do mě, co tam, jako co jsem tam poškodil a to takhle prostě to projelo.
redaktor
--------------------
Pan Ponikelský na sebevraždu nepomýšlel ani ve chvíli, kdy mu Parkinsonova choroba znemožňovala žít a nic na ni nezabíralo. Jeho zkušenost mu pravila, že, když je člověku opravdu zle, musí si pomoci sám.
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
Četl jsem, že peruánští, jihoameričtí indiáni žvýkají koku, a tak jsem uvažoval. Člověk je v důchodu, tak má na to čas uvažovat. Říkal jsem si, koka, to je droga, u nás neroste, ale roste u nás marihuana. Co zkusit marihuanu žvejkat?
redaktorka
--------------------
Jak to chutná, ta marihuana, pane Ponikelský?
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
Mohl bych vám dát ochutnat. Je to palčivý.
redaktorka
--------------------
Jo, a v kolik hodin tak chodíte tady žvýkat?
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
Já jsem si kdysi jako řekl, že to musím dělat pravidelně, tak jsem to chodil ve tři hodiny odpoledne. Ale mám teď odzkoušíno, že to jde udělat i třeba dopoledne nebo v kteroukoliv jinou dobu a ten účinek je celkem stejnej.
redaktorka
--------------------
Tady tohle to všechno, to je vaše letošní úroda?
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
To je letošní úroda. Já jsem začal užívat marihuanu a pokaždý, když jsem přišel k lékaři, jsem mohl prohlásit: "Pane primáři, je to zase o trochu lepší."
redaktor
--------------------
Protože se tak trochu bál, aby ho lidovci nezavřeli, vypravil se za protidrogovým ideologem Severou. Snad, že ho to ochrání před hněvem Boha a policie.
Pavel SEVERA, politik
--------------------
Tak ten zákon už je v platnosti dnes, že výroba a pěstování drog je prostě trestné.
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
Mě to doslova vrátilo do života tohle to, já jsem na tom byl velmi špatně. Já jsem už skoro nechodil.
Pavel SEVERA, politik
--------------------
Já vám věřím, na druhou stranu věřím tomu, že existují další léky, které by to dokázaly stejně jako to, co vy říkáte. A z lékařského odborného hlediska marihuana je nahraditelná mnoha dalšími léčivy, že to je historický přežitek, že kdysi marihuana byla používána jinak.
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
Dobrou chuť.
osoba
--------------------
No, nápodobně.
redaktor
--------------------
Pan Ponikelský, zralý muž, si z toho nic nedělal. Pány Severu a Parkinsona prohlásil za rány osudu a pěstoval marihuanu dál.
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
To se nechá dát do všeho, do pomazánky, do polévky, do guláše, do všeho. To je jako koření.
redaktorka
--------------------
I do buchty třeba?
Josef PONIKELSKÝ, nemocný Parkinsonovou chorobou
--------------------
I do buchty, já jsem z toho udělal i vánoční cukroví.
redaktor
--------------------
Panu Ponikelskému se vyplatilo nečekat na spásu shůry a něco dělat. A vyplatilo se to vlastně skoro všem. Když se paní Syslová dozvěděla, že má nádor, rozhodla se držet přísnou čtyřicetidenní hladovku.
Dagmar SYSLOVÁ, nemocná rakovinou
--------------------
Desátého čtvrtý kondice dobrá, pocit hladu není, stolice byla.
redaktor
--------------------
Pan Janda ve stejné situaci běhal a běhal.
Jiří JANDA, nemocný rakovinou
--------------------
Já když jsem dostával na Bulovce nedávno pravidelně třikrát za týden injekci interferonu, tak se mi potom nějak hrozně dobře běhalo kolem Bohnic a tak dále, v Praze 8. Takže ale lékaři to asi nemají rádi, já nevím, no.
redaktor
--------------------
Je celkem jedno, jestli rakovině nakonec utekl, ale bylo mu líp. Pan Lukšan chtěl být ještě rychlejší. A k úniku před stejnou nemocí zvolil kolo.
Luděk LUKŠAN, nemocný rakovinou
--------------------
Po léčbě chemoterapie, a byl to takový stav, kdy jsem se ve dvě hodin probudil, nemohl jsem ležet, nemohl jsem sedět, nemohl jsem vlastně vůbec nic, tak jsem tady popocházel po chodbě a v těchto okamžicích jsem si kolikrát vzpomněl na Armstronga, který byl stejně plešatý, stejně mu vypadaly vlasy, který prožíval určitě stejné pocity. A byl to takovej můj motiv, kterej mě držel v těch okamžicích kromě manželky i on nad vodou.
redaktor
--------------------
Jel a snažil se mnohonásobného vítěze Tour de France dohonit. Armstrong se z rakoviny uzdravil. Totéž se podařilo panu Lukšanovi.
MUDr. Vladimír KOZA, onkolog
--------------------
Není to vůbec zanedbatelná věc. Už tisíciletí se říká, že exempla trahunt, tedy příklady přitahují.
redaktor
--------------------
Prostě lepší je dělat cokoli, než nedělat nic. Této zásadě ostatně vděčí za život i Olga.
redaktorka
--------------------
Umíš si představit, jak by vypadal její život, kdyby se o ní nestaral nikdo tak, jako se o ni staráš ty?
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Už by nežila. Jsem o tom přesvědčená, že už by nebyla.
redaktor
--------------------
Když se narodila, mohla její máma taky dostat depresi, mimino nechat v nemocnici, kde by do roka nebo do dvou zemřelo, anebo začít něco dělat.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
Co bych si přála? Aby jí se splnily ty její přání. Já svoje přání směřuju na ni. No, a to jsem říkala, že nebudu brečet.
redaktor
--------------------
Že nejhorší je nedělat nic, to věděl i otec ztracené Daniely.
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Policie prostě nic nenašla zatím. Už to trvá rok skoro. Já nechci nečinně sedět, chci taky něco dělat. To je jediný, co můžu dělat, je nějakým způsobem hledat.
redaktor
--------------------
Policie se vyčerpala tím, že ji zapsala do seznamu pohřešovaných. Nenašla ji ani najatá detektivní agentura. Pan Kýra se mohl trápit doma, anebo začít hledat sám.
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Prohlíželi jsme celý ten okraj lesa tady. Tady na okraji i mimo jako les, tady prakticky je močál nějaký, takže kolem toho jsme hledali, jestli tam by něco nebylo, nějaká stopa. A byla to hrozná představa, když tady člověk chodí, tak hledá, že jo, pátrá. Když to řeknu upřímně, tak jsme hledali tělo, že jo.
redaktor
--------------------
Když utratil všechny peníze, tak prodal pozemek a dál objížděl stále nesmyslnější místa. Měsíc za měsícem, rok za rokem.
Stanislav BRÁZDA, psychotronik
--------------------
Tvrdil jsem, že ji vezli dva muži. Když jsem si zkoušel, jestli jsou to Turci, ukazovali mi to, že jsou to Turci na padesát procent. Z toho usuzuju, že jsou to Kurdové. A já si u tý Daniely myslím, že ona se dožije úctihodnejch devadesáti let.
Bohumil KÝRA, otec zmizelé Daniely
--------------------
Toto místo mi určil psychotronik s tím, že údajně byla naložena u Karlovýho mostu do auta, jeli kolem Vyšehradu, dál na Modřany směrem, v Modřanech zahli nalevo a skončili cestu zde na Kamýku.
redaktor
--------------------
Na psychotroniky a kartářky nikdy nevěřil. Ale když jiná šance nezbyla, zkusil i je.
Zdena RŮŽIČKOVÁ, spiritistka
--------------------
Je to duch babičky Daniely? Pojďte k nám, pojďte k nám. My vás vítáme. Nejdřív se chceme zeptat, je Daniela živá? Ano. Daniela je živá. Napište nám, co dělá. Spí. Spí? Ona teď spí?
MUDr. Smola, psychotronik
--------------------
Žije? Tak nic. Je mrtvá? Zemřela násilím? Takže bohužel vám musím říct, pane Kýro, že vaše dceruška asi nežije a že zemřela násilím.
redaktor
--------------------
Přestože Danielu pan Kýra nikdy nenašel, dokázal žít dál, protože věděl, že udělal, co mohl. Jsou situace, se kterými nelze než se s pokorou smířit.
Zdeněk VOLF, oběť lékařské chyby
--------------------
Byly časy, možná ještě loni, že jsem si došel do obchodu nebo jsem si dojel do města pochodit nebo to, na zahrádce jsem ještě pomáhal, tohle jsem udělal nebo ledasco jsem doma udělal, že jo, to jsem všecko dělal. Dneska jenom sedět nebo ležet. Já pořád jenom si myslím, že se někdy něco stane, že náhoda.
redaktor
--------------------
Pan Volf zemřel pár týdnů po této reportáži. Lékaři, kteří ho svou chybou v podstatě zabili, se mu neomluvili, ani nepřiznali svoji vinu.
MUDr. Miloš BROĎÁK, chybující chirurg
--------------------
A za co jako vy byste mě chtěla trestat? Jako pokud uděláte něco, co, v podstatě máte za úkol, tak si nemyslím, že to je trestný čin.
MUDr. Zdeněk VESELSKÝ, chybující lékař
--------------------
Mě v ten okamžik ani nenapadlo, že já se mám jít omlouvat panu Volfovi. Já mu to říkám naprosto otevřeně.
MUDr. Miloš BROĎÁK, chybující chirurg
--------------------
To je obtížný to takhle říct. Já si myslím, že jsem se toho nebál, ale možná je to chyba, že jsem měl přesto za nim jít. Je to asi pravda.
Zdeněk VOLF, oběť lékařské chyby
--------------------
Oni by měli pracovat dál a ukázat, že skutečně umějí to, co umějí. Já nejsem to, nejsem nějakým zastáncem toho, že to jsou packalové nebo to, to ne. Jsou to odborníci, ale že by si toho, že jsou odborníci, měli vážit a že mají taky lidský osudy v rukou a ne jenom to svoje já.
/reklama/
redaktor
--------------------
O celém zbytku našeho života může rozhodnout jedna jediná vteřina. Toto je jedna z nich. Opilý Adolf Pech se autem vrací z mejdanu a vjíždí na tramvajový ostrůvek, kde zabije tři lidi a čtvrtého těžce zraní.
Adolf PECH, viník autonehody
--------------------
Já jsem opravdu netušil, že jsem někde někoho srazil, že jsem měl někde někomu pomoct.
redaktor
--------------------
Na jiném místě jede několik mladých lidí z jedné diskotéky na jinou. Lukáš, který řídí, dostane v nepřiměřené rychlosti smyk a narazí do betonového pilíře.
Lukáš, viník autonehody
--------------------
Byli jsme na kolejišti už ve smyku vlastně a narazili do toho druhého sloupu za ním.
redaktor
--------------------
Jeho dívka Jana stráví zbytek života na invalidním vozíku. Pan Adolf Pech pak od masakru ujel. Schovával se, a když si pro něj policie přišla domů, pokusil se svalit vinu na spolujezdkyni.
spolujezdkyně
--------------------
Že ho řídila nějaká slečna, že ji nezná. No, a tím pádem vlastně to chtěl jako chodit na mě, jo, což okamžitě jako policajti vyvrátili, protože na volantu byla jeho krev, jo, a jeho otisky, všechno jeho prostě.
redaktor
--------------------
Lukáš se po nehodě od Jany nehnul a sdílel s ní peklo, které prožívala.
Jana, oběť autonehody
--------------------
Mně hrozně moc pomohl v té době ze začátku, hrozně moc. Já jsem vlastně, jsem byla úplně špatně na tom psychicky i fyzicky a on mi fakt, jako kdyby tam nebyl, tak si to nedovedu představit, jak bych to zvládla sama.
Lukáš, viník autonehody
--------------------
No, tak po té nehodě to bylo nejhorší jako, než se Jana probrala a takový ty chvíle vlastně. Pak už se to jenom lepšilo, no.
redaktor
--------------------
A co jsi jí řekl jako první?
Lukáš, viník autonehody
--------------------
Jako první? Jsem byl rád, že se mnou chtěla mluvit vůbec a že mě vlastně neodstrčila.
Jana, oběť autonehody
--------------------
Vždycky, když bylo nejhůř, tak jsem mu to vyčítala, že za to může on a že kdyby nejel rychle, tak by se to nestalo, ale ...
redaktor
--------------------
Co on na to?
Jana, oběť autonehody
--------------------
No, vždycky jsme se hádali, že já jsem chtěla jet a on chtěl jít domů. A že za to nemůže jenom on, že za to vlastně můžeme oba, teda všichni vlastně, co jsme tam byli.
redaktor
--------------------
Lukáš se i nechal zaměstnat v Rehabilitačním ústavu v Hrabyni, aby se mohl o Janu starat.
Jana, oběť autonehody
--------------------
Nejlepší bylo, že on tu byl se mnou v takových těch věcech, jako že mě šel koupat, nešel, nešel někdo jiný. A v takových těch osobních věcech, prostě byl to on, nebyl to personál.
redaktor
--------------------
A tu vaši budoucnost vidíš teda jak společnou?
Lukáš, viník autonehody
--------------------
To záleží na Janě všechno, jak bude chtít. Když, pokud bude chtít být se mnou, tak bude, pokud ne, tak já s tím nic nenadělám teďka. S tím nemůžu nic dělat.
redaktor
--------------------
Od havárie uplynulo pět let. Lukáš se s Janou oženil i s vědomím, že mu bude každý den připomínat těch nešťastných několik vteřin oné listopadové noci.
Pan Adolf Pech se snaží, aby všechno bylo co nejrychleji jako dřív, před nehodou. Jakoby se nic nestalo. Například už má zase řidičský průkaz.
Adolf PECH, viník autonehody
--------------------
Nechápu, proč mně byl vrácen řidičák. Já jsem se nikdy ani v tom prvním odvolání z okresního na krajskej soud nikdy neodvolal proti vynesenýmu rozsudku odebrání řidičskýho průkazu.
redaktor
--------------------
Pozůstalí si myslí, že kdyby opravdu litoval tří životů, do auta by už nikdy nesedl, natož před uzavřením případu. Pan Pech přitom nejen auto řídí, ale nakonec přesvědčil i soud, aby přistoupil na tento trik. Byl prý opilý tak moc, že nemohl vědět, že nemá řídit auto, takže za mrtvé na zastávce nemůže. Pan Pech má možná pocit, že vyhrál. Ale nevěřme tomu. Lidé bez pokory zpravidla nevyhrávají.
Olga JOKLOVÁ, matka nemocné Olgy
--------------------
My jsme předtím bydlely v rodinným domku u Olčinýho táty a ten nás jedný noci zničehonic vyhodil. Přijel domů v jako hodně podroušeným stavu a mě se pokusil zabít, a tak jsem musela vyskočit oknem. A Oluška mě zachraňovala. A pak nás zachránili sousedi a od tý doby jsme se tam do toho domu nedostaly, ani Oluška neměla obvazy, nedal nic. A pak si myslím, že zemřel hanbou.
Olga JOKLOVÁ
--------------------
Dostal rakovinu a vlastně ji měl dva nebo tři roky a já jsem tu svoji nemoc měla celej život. A on mi neustále předkládal: "Já jsem víc nemocnej než ty a jsem na tom hůř než ty." Přitom to nebyla pravda. On se mohl z tý rakoviny vyléčit, protože nebyla ještě v tom zhoubným stadiu. A já jsem vůbec neměla naději, že se vyléčím a já jsem s tím bojovala dobře a on prostě se tomu poddal.
redaktor
--------------------
Pokora také znamená smířit se se svým údělem, zvlášť, když na něm už nejde nic změnit.
Dalibor SUCHÁNEK, nevidomý hlasatel
--------------------
Zítra od sedmnácti hodin nejvyšší fotbalová soutěž Gambrinus liga, jednadvacáté kolo FC Baník Ostrava - FC Slezský Opava. Já říkám 5:1.
No, tak největší sen jsem měl pochopitelně být tím reportérem, no, a to jsem pořád věřil, a proto jsem chodil na všelimožné operace a chtěl jsem prostě, chtěl jsem prostě toho dosáhnout za každou cenu. No, a takže tady to, že dělám to hlasatelství, tak se mi to vlastně kompenzuje, no.
redaktor
--------------------
Málokdo z diváků prvoligových zápasů věděl, že hlas z amplionu patří nevidomému člověku. Pan Suchánek, řečený Dálínek, se vyrovnal se svým postižením tak, že ho prostě nevzal na vědomí a dělal, že žádné není. Pokora pro něj znamená nevnímat svůj úděl jako příkoří.
Dalibor SUCHÁNEK, nevidomý hlasatel
--------------------
Dámy a pánové, ještě jednou vítejte na Bazalech, vítejte při dnešním desátém jubilejním derby FC Baník Ostrava - FC Slezský Opava.
Vnímám těmi ostatními smysly. Sluchem, vůní, vším, že, protože jak jde, jak, třebas v létě nebo na jaře cítíš vůni té země, do toho cigarety, párky, pivo, všecko, jak slyšíš tu, ten chaos kolem toho, jo, takovou tu zvláštní atmosféru a ještě, když to publikum nádherně zpívá, třeba jak na anglických stadionech, je to vynikající, to je prostě nádherného něco. Fotbal je krásná věc.
redaktor
--------------------
Noví vlastníci klubu pana Suchánka nedávno vyhodili. Prý si spletl střídajícího hráče. Ani toho ale nesrazilo. Rozhodl se, že pro změnu bude komentovat politiku nebo ji přímo dělat. Proč ne?
Dvaasedmdesátiletou Pavlínu Chaloupkovou stihla v životě jedna rána za druhou. Matka ji odložila, takže vyrostla jako sirotek. Když se vdala, narodila se jí mentálně postižená dcera. Ta se po letech zamilovala do stejně postiženého muže. A narodil se jim Jaroušek, který jakoby rodičům z oka vypadl. O dceru, zeťe i o vnuka se dnes Pavlína stará.
redaktor
--------------------
Jste ráda, že ho máte?
Pavlína CHALOUPKOVÁ
--------------------
No, jsem šťastná, že prostě vůbec žijeme, protože jsme všichni tady vlastně retardovaný, proboha. Všichni jsme tady retardovaný. Proto se musím uskromnit se vším, musím se uskromnit a musím tomu klukovi pomáhat. Jako ať už je, jakej je.
redaktor
--------------------
Co vidíte, pane myslivče?
osoba
--------------------
Divočáci, jednu srnku a zajíce.
redaktor
--------------------
A káňata?
osoba
--------------------
A káňata taky.
redaktor
--------------------
A nějakou škodnou?
osoba
--------------------
Škodnou? Jo, taky.
redaktor
--------------------
A co tam je za škodnou?
osoba
--------------------
Pes, psi.
Pavlína CHALOUPKOVÁ
--------------------
Přeci jenom je to člověk a snažíte se ho pořád někam trošku postrčit dál, dál, malinko vejš.
redaktor
--------------------
Máte pocit, že by takzvané rány osudu zatlačily tuto paní do kouta? Naopak. Ona jim vyšla vstříc a vzala si do péče několik dalších lidí, kteří to potřebovali. S jejich pomocí teď staví cosi mezi ubytovnou a nemocnicí, aby mohla pomoci dalším.
osoba
--------------------
Mě to nebavilo tak lítat po hospodách, tak, tak jsem dočetla, tady u babičky.
Pavlína CHALOUPKOVÁ
--------------------
Dokud žiju, tak myslím si, že se nemají špatně, nemají se špatně nikdo. Ale mám z toho strach, až jednou já nebudu, jak to bude s nima.
redaktor
--------------------
Pokora, to pro paní Chaloupkovou znamená pomáhat lidem, kteří jsou na tom hůř než ona. Pan Dušan Nováček jde ještě dál. Rozhodl se pomáhat těm, kteří jsou na tom ve srovnání s ním lépe.
Dušan NOVÁČEK, tělesně postižený trenér
--------------------
Pal, po něm, Milane, po něm. Kubo, po zápase pět koleček, pět koleček.
redaktor
--------------------
Když měl někdejší nadějný fotbalista Dynama České Budějovice devatenáct, rozdrtila mu míchačka pravou ruku. O několik let později si poranil palec pravé nohy. Nešel k lékaři, dostal otravu krve a od smrti ho zachránila jen amputace. Nedlouho poté, kdy ho opustila manželka a nechala mu na starost dvě děti, si polil zbývající nohu kyselinou. Dostal sněť a nezbylo než ji též amputovat.
Dušan NOVÁČEK, tělesně postižený trenér
--------------------
Takže vy chcete vidět, jak já cvičím, jo? Takže já cvičím tímhlectím, tímhlectím způsobem. Takhle, jo, takhle posiluju.
redaktor
--------------------
Řeklo by se, že Dušan bude mít dost starostí, jak žít s jedinou z původně čtyř končetin. Jenže on se místo toho rozhodl postarat o kluky, kteří se do té doby jen flákali po sídlišti.
redaktor
--------------------
Než jsi začal hrát ten fotbal, tak vy jste se tady takhle poflakovali v těchhle těch místech, jo?
osoba
--------------------
No, no, jasně.
redaktor
--------------------
Kde takhle?
osoba
--------------------
Normálně takhle jsme seděli, když pršelo, tak jsme seděli tady v těchhle těch věžičkách. Když bylo pěkně, tak jsme si tady někde sedli.
redaktor
--------------------
To musela bejt nuda, ne?
osoba
--------------------
No, byla nuda, no, ale vlastně přicházeli, odcházeli lidi, tak se všechno prokleplo za ten den a prostě jsme to zdrbli, ne.
osoba
--------------------
My ho všichni litujem, jako že se nemůže hejbat, že nemůže hrát s náma, jo. Proto chceme hrát za ten jeho tým. Hrajeme za něj, všichni hrajem za něj.
Dušan NOVÁČEK, tělesně postižený trenér
--------------------
Ty jsi pomalej jako nikdo, dám ti, dám ti navrch ještě dvě kolečka.
osoba
--------------------
Takže sedm?
Dušan NOVÁČEK, tělesně postižený trenér
--------------------
Ne, teď si zaběhneš dvě kolečka, ne, po tréninku už nebude moct. Sřílej, střílej!
Já nedokážu pochopit, aby člověk prostě neměl nějakej cíl, nějakej sen, protože člověk bez snu, já nevím. Ten sen prostě toho člověka někam táhne, jo. Tady třeba byla holka a ona říká, má dvě děti, a říká, že si něco udělá, jo. Já říkám, ty jsi pěkně padlá na hlavu tedy, kdyby si někdo něco měl udělat, tak jsem to já, jo. Já tady zbytečně ubírám kyslík.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Tady jsem si za to sednul, takhle jsem to mrsknul na obou dvouch rukách a pak na krku. A seděl jsem, byly otevřený dveře a máti: "Co děláš?" A už mazala, ne, za mnou, ze mě chcala krev a ...
osoba
--------------------
Já nemůžu v noci spát, když on není doma, že jo, tak jsem si říkala, kdy mně kdo přijde říct, že ho tam někde prostě našli nebo ...
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Mamko, nebreč.
osoba
--------------------
Víš, co, musí to ven. Člověk má v sobě všecko za ty léta, víš.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Tak, ježišmarjá, tak jednou tam musím jít do toho hrobu ...
osoba
--------------------
No, jo, ale nemusíš tak mladej, že jo.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Vždyť je to jedno, jestli umřu teď nebo potom.
osoba
--------------------
No, jo, jistě.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Žádnou ženskou tak nemám rád, ani svoji vlastní švícu tak nemám rád, jako mám rád mámu. Udělal bych první poslední pro ni. A i bych skočil, kdyby řekla, skoč z toho balkonu, tak skočím i z toho balkonu. Na to nic není. To akorát člověk takhle vezme nohu, takhle celý to přehoupne, tohle ...
redaktorka
--------------------
Pojď zpátky, dělej.
Milan HOLUB, mnohonásobný sebevrah
--------------------
Takhle tady stojí a je schopnej hodit záda. Akorát se zaklonit a skočit dozadu. Na tom nic není.
redaktor
--------------------
Podle našich informací přežil Milan i svůj stočtyřicátý pokus o sebevraždu a jeho současná přítelkyně ho přemlouvá, aby se oženil. Je-li to pro něj konečné vítězství, či prohra, to necháme na jeho osudu.
Zdroj: Lidové noviny Datum: 20.07.2006Strana: 9Sloupec: Svět
[
obsah
]
Pinochet zbohatl z drog, tvrdí bývalý šéf rozvědky
ef, afp
Nejbližší spolupracovníci bývalého chilského diktátora měli ve vojenském objektu vyrábět kokain a následně ho prodávat do USA a Evropy.
SANTIAGO Bývalý chilský diktátor Augusto Pinochet se stal milionářem i díky výnosnému obchodu s kokainem. Před soudem to v úterý prohlásil Manuel Contreras, někdejší šéf neblaze proslulé chilské tajné služby známé pod jménem Dina.
Podle již dříve soudu předaných dokumentů chilské armády měli drogu vyrábět nejbližší Pinochetovi spolupracovníci ve vojensky přísně střeženém objektu nedaleko metropole Santiaga, kde nechal Pinochet vybudovat speciální laboratoř. Chemici měli přitom vyrábět takzvaný černý kokain, který mimo jiné při celních kontrolách znesnadňuje jeho odhalení. Droga měla být prodávána do Spojených států i Evropy.
Pinochet měl mít z kokainových obchodů zisky až do počátku 90. let, kdy odstoupil z funkce prezidenta. Vyšetřovatelé přitom loni zjistili, že bývalý diktátor má na účtech v zahraničí na 27 milionů dolarů. Generál Contreras tvrdí, že většinu těchto peněz Pinochet získal právě z narkoobchodů.
Obvinění se vztahují i na Pinochetova syna Marca Antonia. Ten Contrerase nazval lhářem a lůzou. „Celá moje rodina byla tímto lhaním a urážkami poškozena,“ řekl Marco Antonio Pinochet.
Jeho dnes již 90letý otec se bude muset možná brzy vypořádat s ještě jinou kauzou. Nejvyšší chilský soud totiž v těchto dnech zbavil Pinocheta imunity v případu takzvaných „karavan smrti“. Jednalo se o vojenskou skupinu, která po celém území Chile pronásledovala odpůrce režimu a bez milosti je zabíjela. Obětí tohoto řádění mělo být až 97 lidí.
Operace Colombo a Condor Otázkou ale zůstává, jestli bude Pinochet skutečně donucen k soudu přijít a z těchto zločinů se zodpovídat. Bývalý diktátor se totiž vždy dokázal přelíčení vyhnout ze zdravotních důvodů. Naopak jeho někdejší pravá ruka a dnes zavilý nepřítel, generál Contreras, si odpykává 12letý trest. Odsouzen byl za „zmizení“ jednoho opozičníka. Má se za to, že ho Contreras nechal popravit. Pinochet měl být přímo zodpovědný za takzvanou operaci Colombo, při níž bylo v roce 1975 uneseno a následně zabito na 119 členů opozice, převážně z řad levice. Pronásledování a vraždění levičáků bylo součástí i operace Condor, ke které se připojily i vojenské junty v dalších pěti latinskoamericých zemích. Velení této operace měla na starosti Dina.
Zdroj: Lidové noviny Datum: 20.07.2006Strana: 6Sloupec: Metropole/Brno
[
obsah
]
Výrobce drog odhalila náhoda
pal
BRNO Nervozita, těkavé pohledy na pracovní stůl, nepřirozeně vysoká teplota v místnosti a pach chemikálií usvědčily šestadvacetiletého muže z nekalé činnosti. Ve svém pokoji měl umístěnou varnu pervitinu. Policejní hlídka přitom do bytu v Lidické ulici v Brně jela řešit drobný rodinný spor.
„Na místo nás v nočních hodinách přivolala starší žena s tím, že je její syn agresivní. Po hádce měl hodit hrnkem o zem,“ uvedl včera policista Martin Foltýn, který v bytě v polovině června zasahoval. Agresivního muže příjezd hlídky zaskočil. Ještě více znervózněl, když se rozhlíželi po jeho pokoji. Pod pracovním stolem následně muži zákona nalezli amatérské vybavení k výrobě pervitinu.
„Muže prozradila velká nervozita. Ve vlastním pokoji se choval nepřirozeně a bylo vidět, že něco skrývá,“ popsal policista. K výrobě drog se na místě přiznal, pervitin ale měl prý sloužit jen pro jeho vlastní potřebu. Původní stížnosti matky na zahálčivý život jejího syna vzaly rychle za své. „Byla z našeho zjištění v šoku. O této činnosti svého syna neměla tušení,“ doplnil Foltýn.
„Veškeré zařízení na výrobu drog se dá pořídit ve specializovaných prodejnách nebo drogeriích. Návody si pachatelé mezi sebou předávají,“ informoval LN šéf policejního protidrogového týmu Toxi Ladislav Houba. Amatérskou laboratoř lze podle něj sbalit do průměrně velké cestovní tašky. Není tak problém provozovat varnu v bytě, aniž by si toho všimli třeba rodiče. „Podobný případ jsme řešili loni v Komárově. Matka o existenci drogové laboratoře ve svém bytě neměla tušení,“ vzpomíná Houba.
Za nedovolené držení a výrobu drog jsou pachatelé ohroženi trestní sazbou až pět let. Z policejních statistik vyplývá, že domáckých varen na území Brna neubývá. „Policisté jich jen letos odhalili třiadvacet,“ shrnula policejní mluvčí Andrea Procházková.
Zdroj: Mladá fronta DNES Datum: 20.07.2006Strana: 2Sloupec: Brno
[
obsah
]
Vyjeli k hádce, našli výrobce drog
(kar)
Brno - Původně vyjeli policisté do domácnosti v Lidické ulici 12. července uklidňovat spor mezi matkou a synem. Žena vyčítala šestadvacetiletému mladíkovi, že nepracuje, a on v rozčilení rozbil hrnek. Při běžném výjezdu k rušení nočního klidu strážci zákona ale zjistili, že byt ukrývá kompletně vybavenou varnu pervitinu.
"Matka nás požádala, ať jdeme synovi do jeho pokoje domluvit. Toho ale naše návštěva zaskočila, byl zjevně nervózní a nevěděl, kam s očima. V pokoji jsme ucítili charakteristický zápach, který se mladík pokoušel vysvětlit tím, že rozlil ředidlo," popsal Martin Foltýn z pohotovostního pořádkového odboru.
Podle něj jeho podezření zesílilo i kvůli neúměrnému vedru v pokoji, které vzniká při výrobě drogy. Pod stolem pak odhalili varnu s veškerým vybavením.
"Mladík se na místě přiznal, tvrdil, že vaří pervitin jen pro vlastní potřebu. Jeho matka byla po prvotním šoku ráda, protože si slibovala, že syn se teď nad sebou zamyslí a policejní vyšetřování ho přivede k rozumu," dodal policista.
Podle brněnské policejní mluvčí Andrey Procházkové muž dosud nebyl trestán. Nyní je stíhaný kvůli podezření z nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek. "Za tento čin hrozí až pětiletý pobyt ve vězení," doplnila Procházková. Varna v bytě v Lidické ulici je už třiadvacátá v pořadí, kterou policisté v Brně od začátku roku odhalili. Za stejné období loňského roku to bylo o dvě dílny k výrobě drog méně.
Zdroj: Mladá fronta DNES Datum: 20.07.2006Strana: 11Sloupec: Ze světa
[
obsah
]
V Německu sílí český zločin
(ČTK)
Češi se poprvé dostali do statistiky cizinců, kteří se podílejí na organizovaném zločinu v Německu
Berlín - Organizovaná zločinnost v Německu loni nabrala na síle. Spolkový kriminální úřad oznámil, že počet nových případů se poprvé za čtyři roky zvýšil. Do statistiky cizinců, kteří se na kriminalitě podílejí, se také poprvé dostali Češi.
Šlo o majetek a drogy Největší podíl na organizované zločinnosti mají Němci s 41 procenty, pětinu v této skupině však tvoří cizinci s německým pasem. Následují Turci s 8,8 procenta, Italové (4,4 procenta) a Poláci (4,3 procenta).
Čechů se loni zapojilo do německé organizované kriminality 185, což tvoří 1,7 procenta.
„Čeští a nizozemští podezřelí se poprvé zařadili do statistiky nejčastěji zastoupených národností. Důvodem však není nárůst počtu zúčastněných z obou zemí, spíše snížení počtu jiných podezřelých s cizím občanstvím,“ uvádí zpráva.
Přestože totiž počet trestných činů v oblasti organizované kriminality loni narostl, počet lidí v zločineckých bandách se trvale snižuje od roku 2000, kdy bylo do organizované zločinnosti zapojeno 16 264 lidí.
„U Čechů podezřelých z účasti na organizované kriminalitě šlo hlavně o majetkové trestné činy a obchod s drogami,“ řekla včera mluvčí Spolkového kriminálního úřadu.
Obchod s drogami tvoří třetinu trestných činů u organizované zločinnosti, a je tak hlavní oblastí působení organizovaných band.
Další jsou majetkové a hospodářské trestné činy; převáděčství a pašování lidí se na celkové organizované kriminalitě podílí osmi procenty. Celkem 6,9 procenta činí ve statistice trestné činy se sexuálním podtextem, včetně nucené prostituce. Sféry zločinnosti jednotlivých národnostních skupin jsou poměrně vyhraněné.
Zatímco turecké bandy se podílejí především na pašování drog, Poláci například byli zapojeni hlavně do majetkové zločinnosti - krádeží aut, daňových a celních deliktů, především pašování levných cigaret do Německa.
Italské bandy jsou zase zaměřeny na pašování kokainu z Nizozemska, zatímco Rusové se soustřeďují na praní špinavých peněz a nucenou prostituci.
„Celkový počet zpracovaných případů vzrostl o pět procent, zatímco v roce 2004 klesl oproti roku 2003 o tři procenta, a počet nově zahájených případů vzrostl o dvanáct procent,“ uvedl Spolkový kriminální úřad.
Celkem bylo v Německu loni zpracováváno 650 případů organizované zločinnosti s 10 641 podezřelými. Způsobená škoda dosáhla 688 milionů eur a skupiny zločinců získaly podle odhadů 842 milionů eur.
Tabulka
* Obvinění cizinci
Turci 8,8 %
Italové 4,4 %
Poláci 4,3 %
Češi 1,7 %
Zdroj: Mladá fronta DNES Datum: 20.07.2006Strana: 3Sloupec: Vysočina
[
obsah
]
Tábor dělá hlavně voda a hry
PETRA MARKOVÁ
JE TO OPĚT ČAS TÁBORŮ Tisícovky školáků odjíždějí každoročně na některý z pestré nabídky letních táborů. Jeden z největších a nejproslulejších táborů na Vysočině lze nalézt nedaleko Zubří na Žďársku
Zubří - Z velína hlavního vedoucího dětského tábora v Zubří na Novoměstsku je pěkně vidět na třpytivou hladinu Zuberského rybníka. Chatku obývá třiačtyřicetiletý Jiří Šinkora, přezdívaný Šiny či Bizon. „To byl tlustý chlapík z oblíbeného táborového filmu Pějme píseň dohola,“ vysvětluje se smíchem Šinkora, který do Zubří jezdí od svých osmnácti let a dnes šéfuje celému táboru.
„Dnes je málo ozónu, poznám to podle fialové oblohy,“ kouká z verandy velína na nebe. Ovšem v areálu, který stíní koruny mohutných jehličnanů, je příjemně. „Přesto v těch vedrech dbáme na to, aby děti byly přes poledne ve stínu a pořád měly něco na hlavě,“ říká Šinkora.
Bez rybníka by to nebylo ono
Vyprávění o idylicky nasvíceném Zuberském rybníku v západu slunce se věří snadno, v táboře u vody a u lesa musí být opravdu jako v ráji. Právě vodní vyžití, tedy koupání, šlapadla, lodičky a kajaky, patří vedle sportu k základním pilířům táborového programu. Když hráz rybníka v roce 2002 narušila kalamitní povodeň a několik sezon byl vypuštěný, museli se táborníci spokojit s náhradním programem. Kromě sportu „frčely“ především tematické táborové hry.
Tábor v Zubří patří odborové organizaci KOVO Žďas, tradičně proto na prázdniny jezdí děti odborářů a zaměstnanců žďárského podniku. Historicky plní především první táborový běh. „V druhém běhu měl totiž Žďas celozávodní dovolenou. Takže první a třetí byl hlavně Žďasu, druhý byl otevřenější a jezdila na něj i družba ze zahraničí,“ vysvětluje Šinkora, který tábory s dětmi z bývalé NDR či Polska sám zažil. Stejně jako jeho stávající zástupce, „Subbizon“ Martin Anderle. Jak vzpomínají, tenkrát bylo těžké se s „exotickými“ dětmi hlavně domluvit. „Pro dnešní školáky, kteří zvládají i několik cizích jazyků, by to asi nebyl problém,“ míní Anderle.
Tábor se během času změnil
Dnes do Zubří kromě dětí ze Žďárska jezdí táborníci z celé země, pravidelně tu léto tráví i děti s bezlepkovou dietou. Tábor stojí v místě, kde v 30. letech stával ozdravný tábor pro děti a kde pak za války tábořily i děti Hitlerjugend. Až do roku 1984 tu dokonce byly původní chaty. „Od roku 1956 zde pořádal tábory okresní výbor, od devětapadesátého pak Žďas,“ řekl správce areálu Jaromír Jambor.
A čím se liší dnešní tábor od těch, které se v Zubří konaly za minulého režimu, před revolucí v roce 1989? Výraznou změnou jsou technické vymoženosti, třeba mobilní telefony. „Umožňují lepší domluvu. Sice se zvyšují osobní náklady, ale sem nikdo nejezdí pro peníze,“ vysvětluje hlavní vedoucí.
Odlišností je víc. Třeba staré fotky v táborových kronikách prozrazují, že děti mohly do vody jen v koupacích čepicích. „Byly barevné, aspoň se to dobře počítalo,“ směje se Šinkora. Dnes je děti nosit nemusí, do vody i skáčou a potápějí se, samozřejmě pod bedlivým dozorem vedoucích. „Po letech už víme, co se nesmí dělat, aby si děcka třeba neskočila na hlavu. Snažíme se přiblížit to co nejvíc tomu, nač jsou děti zvyklé z domova,“ dodává.
Podmínky jsou lepší, než bývaly
Více se také počítá, aby cena byla pro rodiče přijatelná. Nejsou takové zbytky z kuchyně, jaké bývávaly. Ale taky už není problém se sportovním vybavením a děti si dnes samy vymýšlejí poměrně alternativní názvy oddílů. Cedule v jídelně tak prozrazují, kde sedí Embria, opravdu s měkkým i, a kde třeba Smradi.
Na oběd upaluje skupina kluků, dopoledne běhali a házeli granátem, a tak mají hlad. Co by si dali? „Kuře, pizzu, smažák, něco sladkého,“ překřikují se. „Sladkosti máme, večer budou za odměnu,“ uklidňuje mladé džentlmeny Šinkora.
„Jak je populační krize, děti nám stárnou,“ poukazuje na táborové osazenstvo hlavní vedoucí s tím, že drobotiny se nedostává. „V těchto chatách bydlívali kluci, kteří mi byli tak po pupek. Dnes jsou to děti, které jsou mi skoro po krk. Tábor je populární a má tak dobré zázemí, že nouzi o děti skutečně nemáme. Ale je vidět, jak celá populace stárne,“ říká Šinkora.
Nejlepší se mohou stát vedoucími
Patnáctý rok je pro malé táborníky poslední šancí, jak prožít léto v zuberském ráji. Jen ti nejlepší pak mohou jezdit jako praktikanti, z nichž si tábor postupně vychovává nové oddílové vedoucí. „To je totiž noční můra, vzít si na tábor neznámého člověka,“ říká Šinkora. Neskrývá, že ukočírovat tábor, ale třeba jen oddíl, bývá dřina. Ve střehu je člověk od rána do noci. Aby vydržel, taková práce jej pochopitelně musí bavit. Sám bere tábor spíš jako dovolenou a jen těžko vzpomíná, kdy naposledy se kvůli něčemu rozčílil.
„Děcka, co se říká, když potkáte dospělého? No?“ směje se Šinkora na partičku dětí v „kozlecích“ letech a z jeho pobídky jasně vyplývá, že takhle mají pozdravit právě návštěvu, novinářku. Se všemi vedoucími si totiž děti tykají. „Dobrý den! Dobrý den!“ odpovídají teenageři, rovněž se smíchem. Šéfa tábora mají rádi. Děvčata Bizonovi chválí malůvky na hlavě, kterou mu děti pomalovaly v rámci jedné hry.
V kursu jsou diskotéky, sport i lásky
„Já jsem tu pošesté a nejvíc mě baví diskotéky. Mohly by být každý den,“ svěřuje se třináctiletá Marie Mládková. Její kamarádky to vidí stejně. Chytá je ale i sport, sportovní program je v Zubří ostatně každý rok pestrý. Třeba na populární baseball utáhnou vedoucí své svěřence docela spolehlivě.
„Ale někdy holky nechtějí nic hrát, radši se opalují,“ dodává třináctiletá Tereza Lukášová. I v tom je tak trochu změna oproti předrevolučním letům. „To se řeklo, že se jde hrát fotbal a všichni šli, protože to bylo v denním programu. Nikoho nenapadlo dělat něco jiného,“ vzpomíná jeden z dospělých pamětníků.
A táborové lásky? Jsou, uculují se děvčata, na tábor se jezdí i kvůli klukům. Ale víc prozradit nechtějí. Ukočírovat děti různého věku není jednoduché na žádném táboře. Jsou otrkanější a vědí toho spoustu o sexu i o svých právech.
„Děti se změnily, spíš k horšímu. Dřív byly hodnější a poslušnější. Dnes přijdou divočejší,“ potvrzuje Šinkora. Drogy, pivo, cigarety nejsou prý pro dnešní generaci dětí žádné novum. Mezi dětmi dokonce bývají silní kuřáci, kterým nikotin během tábora citelně chybí. V Zubří platí pochopitelně přísný zákaz pití alkoholu, drogy jsou tabu.
V druhém běhu pojme tábor celkem 175 dětí, které bydlí ve srubech, chatkách a stanech. O ně pečuje tým asi čtyřiceti lidí. Kromě hlavního vedoucího a jeho zástupce čtyři sportovní instruktoři, dvě zdravotnice, sedmnáct oddílových vedoucích, kuchařky a uklízečky.
Zdroj: Právo Datum: 20.07.2006Strana: 10Sloupec: Jižní Morava
[
obsah
]
Hádka pomohla odhalit výrobnu pervitinu
Petr Knötig
Muž s vařením drogy zřejmě teprve začínal
Díky rozbitému hrníčku a troše křiku se podařilo brněnským policistům odhalit varnu pervitinu, kterou si 26letý muž zřídil ve svém pokoji v Lidické ulici.
Policisté z pohotovostního pořádkového odboru (PPO) brněnské policie vyjížděli minulý týden ve středu původně k podezření na domácí násilí, protože starší žena volala, že ji její syn napadá, a žádala policii o pomoc. Policisté na místě zjistili, že se nic dramatického v bytě neděje a že mladý muž se jen s matkou hádal a přitom rozbil jeden hrníček. „Chtěli jsme si s ním jen promluvit, ale zarazilo nás, že byl ve svém pokoji velmi nervózní a neustále těkal očima někam ke stolu. Navíc bylo v pokoji mimořádné teplo, což nás taky překvapilo a bylo nám jasné, že něco není v pořádku,“ uvedl Martin Foltýn z pohotovostní policejní jednotky. Policisté se proto po bytě podívali a pod stolem našli kompletní varnu pervitinu s nedodělaným množstvím drogy. Tím se velmi rychle vysvětila i vysoká teplota v pokoji, která vzniká právě při výrobě pervitinu. Mladý muž nic nezapíral a přiznal, že si vyráběl pervitin jen pro svou osobní potřebu. Jeho matka o tom ani nevěděla a byla z toho velmi překvapená. Do té doby synovi vyčítala, že nic nedělá a jen se fláká, což byla příčina i jejich hádky.
„Díky pozornosti policistů PPO se tak podařilo odhalit varnu, která zřejmě teprve začínala, protože mladý muž neměl žádný záznam v rejstříku trestů a nikdy neměl problémy se zákonem. Nyní se jeho případem zabývají kriminalisté z týmu TOXI, kteří dokumentují jeho práci, za kterou mu hrozí vězení od jednoho roku do pěti let,“ dodala Andrea Procházková z brněnské policie.
Tento případ není ojedinělý, kdy se policisté zcela náhodou dostanou k případu závažnější trestné činnosti, než k jakému původně vyjíždějí. „Před nedávnem jsme v noci zastavovali řidiče, který přejel z pruhu do pruhu a nepoužil blinkr. Chtěli jsme zjistit, jestli je v pořádku a jen ho upozornit. Při kontrole se však ukázalo, že muž neměl u sebe žádné doklady, má zákaz řízení auta, v kufru měl spoustu nakradených věcí, vyhýbal se nástupu trestu, auto užíval bez vědomí majitele a ještě byl podnapilý,“ dodal poručík Foltýn.
Publikováno: 20.07.2006