Výběr z domácího tisku 2003-12-09 (9. prosinec 2003)

3.12.2003 - Sedmikvítek odhaluje nadání [Tachovská Jiskra]

3.12.2003 - Děti zakusily pocity zdrogovaného [Týdeník Sokolovska]

5.12.2003 - MZ chce vyřešit problémy záchytek [Zdravotnické noviny]

6.12.2003 - S drogama končím! Snad... [Člověk v tísni]

6.12.2003 - To nejsou ranky, ale rány (rozhovor) [Člověk v tísni]

8.12.2003 - Areál Stodolní děsí řidiče tramvají [Mladá fronta Dnes]

9.12.2003 - Město investuje do sportu [Kolínský deník]

9.12.2003 - Další besedy se uskuteční při festivalu Jeden svět [Mladá fronta Dnes]

9.12.2003 - Soud projednává vraždu [Právo]

9.12.2003 - Pomáhají narkomanům, aby našli smysl života [Právo]

9.12.2003 - Kontaktní a poradenské centrum pro drogově závislé [Tachovský deník]

9.12.2003 - Před lékárnou vypil láhev toluenu [Ústecký deník]

9.12.2003 - Za počty předávkovaných lidí stojí i odborná péče [Ústecký deník]

9.12.2003 - Policisté: Počet přestupků v oblasti drog letos vzrostl [Zlínské noviny]

Autor: paš

TACHOV (paš) - Společenský areál Mže otevřel svou náruč 5. ročníku soutěžní přehlídky zájmové umělecké činnosti dětí a mládeže - Sedmikvítek. Oblastního kola se zúčastnilo neuvěřitelných 170 dětí z celého okresu, ale i Habartova a Letců. Soutěžilo se prakticky celý den v mnoha oborech. Následoval country bál a večerní přehlídka nejúspěšnějších a hostů. Mezi nimi byla Tereza Terčová s Pavlem Krásou, Zuzana Žaloudková či kapela Erion, která, ještě pod označením Bez názvu na Sedmikvítku začínala (a vyhrála).
"Soutěžící měli pěknou úroveň a bylo jich mnoho, ohodnotila dění D. Bízková, na jejíž bedra padá organizace za PS Přimda. "Pomalu nám přestávají stačit prostory Mže, především zázemí. Soutěží se v kině i sále a děti jsou nuceny se převlékat i na toaletách. S prvním ročníkem a padesátkou dětí se to dnes vůbec nedá srovnat, dodala. Dalšími organizátory bylo DDM Tachov a tachovské centrum Kontakt pro drogově závislé .
Oceněných bylo opravdu mnoho. V kapelách získal zvláštní cenu poroty Jakub Mahdal, sólista kapely Strange. První místo si odnesli Griffins, 2. místo Drop out, 3. Ammok a Marlen & spol. Jmenované kapely postupují do celorepublikového kola. V ml. kapelách postupují do celorepublikového kola 1. Amálka Bezdružice, 2. Čtyřlístek Halže i třetí Valchové trio Planá a Halžští Žluťásci. Zvláštní cenu poroty - Karolína Horákova (za kayboard).
Zpěváci - starší: zvítězila Veronika Jelínková z Habartova, 2. Jakub Fišer s Jakubem Albertem z Černošína, 3. Jana Michalcová z Tachova - všichni s postupem.
Mladší zpěváci - 1. místo Karol Horáková z Halže, 2. Eva Vojtechová z Tachova, 3. Hana Vernerová z Tachova.
Duo zpěv - 1. Lenka a Pavel Petrovských z Vel. Dvorců, 2. Hana a Lenka Vernerovy z Tachova, 3. Marie Kadlecová a Petra Jeníková z Planá a také A. Čermáková, D. Kalejová a E. Janczewská z Tachova. Všichni postupují.
Tanec I - 1. Cvrčci - step Hříbě z Letců, 2. Klesová, Skleničková, Charvátová z Tachova. Kromě uváděných postupuje ještě samostatně D. Klesová. Tanec II - Postupují 1. Tondance ZUŠ Tachov (Hej baby) a 2. Oktodance; 3. byl Tondance II.
Recitace - 1. m. Tereza Bezpalcová z Tachova (s postupem), 2. Jana Uhlíková z Tachov, 3. Erik Šatra z Tachova. Divadlo - 1. ZŠ Rozvadov (s postupem), 2. ZŠ Zárečná Tachov. Ocenění získal DDM Planá.
Výtvarné práce: Všechny zúčastněné školy obdržely ocenění. Do republikového kola bylo vybráno 5 prací. Jsou to obrázky Viléma Havelky z Přimdy, Kateřiny Buchalové z Habartova, A. Šejbové ze Stráže, a společná práce dětí ZŠ nám. Svobody Planá (Hana Kulošti- aková, Kristýna Csecsová, Štěpánka Dvořáková).
Národní kola soutěže proběhnou (až na výjimky) v lednu 2004.

OBSAH

-----

Podtitulek: V policejním muzeu vítěze výtvarné soutěže chválili

SOKOLOV, PRAHA (luk) - Na čtyři desítky dětí jely ve čtvrtek do Prahy, aby si prohlédly Muzeum Policie ČR a vychutnaly si pro ně připravený program. Ten byl odměnou za jejich obrázek do tématické výtvarné soutěže Co mě naučil Ajaxův zápisník.
Pětičlenná porota vybrala ze 170 prací z celého okresu 40. Jejich dětští autoři pak měli možnost cestovat do Prahy. V doprovodu sokolovské policejní preventistky Blaženy Kašparové, která tzv. Ajaxův zápisník uvedla před několika lety na Sokolovsku u nejmenších školáků do praxe a nyní je tato forma prevence praktikována po celé republice, si žáci škol ze Sokolovska vyzkoušeli např. pocity člověka po užití drogy . "V muzeu je nová expozice. V místnosti s modrými zářivkami začne mít každý po chvíli zvláštní nepříjemné pocity, jako když se mu točí hlava a není mu dobře. Takové stavy prý navozuje požití především extáze . Já si myslím, že i marihuany a dalších drog , uvedl vedoucí střediska prevence kriminality při sokolovské radnici Rudolf Volf, který v Praze s dětmi také byl.
Po prohlídce muzea čekal na děti dobrý oběd a odpoledne s kouzelníkem. "Děti byly hodné. I pracovníci muzea je chválili a za odměnu každému darovali penál s rýsovacími pomůckami a kružítkem, řekl dále Týdeníku R. Volf.
Podle něho jsou s touto formou prevence kriminality dobré zkušenosti a za rok se uskuteční již třetí ročník této výtvarné soutěže pro žáky základních škol.

OBSAH

-----

Podtitulek: V roce 2001 zaznamenali hygienici největší nárůst počtu uživatelů drog od roku 1995. MZ i proto prosazuje zákon proti kouření, alkoholu a drogám.

Už od letošního jara "leží" v poslanecké sněmovně vládní návrh zákona o opatřeních k ochraně před škodami působenými tabákovými výrobky, alkoholem a návykovými látkami . Po jeho prvém čtení ve sněmovně v dubnu ho sice podvakrát zkoušel projednat sněmovní zdravotní výbor, avšak vždy jednání přerušil s tím, že je třeba vyčkat na zákon o spotřebních daních. Také začátkem listopadu tento výbor sice vyslechl zástupce "bojovníků" proti kouření , avšak zmíněnou normu stále ještě nepostoupil k dalšímu čtení sněmovny.
V návrhu příslušného zákona se mimo jiné počítá s tím, že se resortní ministerstva budou podílet na financování systému preventivních opatření ve vztahu k tabákovým výrobkům, alkoholu i dalším návykovým látkám . Kraje budou kromě zřizování protitoxikomanických a protialkoholních záchytných stanic zpracovávat rovněž krajské plány prevence a léčby návykových nemocí . Takovýto plán se stane podkladem pro posouzení žádosti o dotaci. Na svém území má kraj zřídit krajského protidrogového koordinátora. Ten by měl mimo jiné spolupracovat s obcemi a se státními i nestátními subjekty působícími v oblasti prevence.
MZ v důvodové zprávě slibuje, že nový zákon dořeší problémy způsobené převodem záchytných stanic do působnosti krajů a obcí a pomůže zajistit kontrolní systém v gesci této samosprávy. V roce 2001 činily přímé výdaje státního rozpočtu (respektive veřejných zdrojů) na prevenci v oblasti kouření , alkoholu a drog celkem 205 miliónů Kč. Nyní se počítá se zvýšením těchto prostředků zhruba o 20 miliónů korun. Mimo jiné se uvažuje o finančním příspěvku těm obcím, které se samy rozhodnou zřídit protidrogového koordinátora, a to až o sto tisíc korun s přihlédnutím k potřebám a velikosti obce.
Důvodová zpráva k návrhu zákona obsahuje varovné údaje o negativních důsledcích kouření či užívání alkoholu a drog ve stále nižších věkových skupinách a s rozšiřujícím se počtem takto zaměřených mladistvých a dětí. V této zprávě však není vždy dostatečně rozlišeno, která alarmující fakta byla převzata z mezinárodních výzkumů či zda je prezentováno výlučně šetření realizované v ČR. V těch částech zprávy, kde je důsledněji upřesněno, že se jedná o speciální průzkum za náš stát, se však skutečně objevují výrazné signály, že situace není příznivá (viz Jak jsme na tom). (boš)

Jak jsme na tom
Tabák
- Kuřáci ztrácejí v průměru 15 let života.
- Kouření se podílí 25 procenty na úmrtnosti kardiovaskulární , 30 procenty na úmrtnosti onkologické, k rakovině plic přispívá z 90 procent, k závažným následkům patří i poruchy reprodukce.
- V posledním ročníku základních škol v ČR kouří kolem 30 procent dospívajících.

Alkohol - Podle výzkumu z roku 1998 má zkušenost s alkoholem 85 procent jedenáctiletých chlapců a 80 procent stejně starých dívek.
- Mezi roky 1985 a 1996 vzrostl počet hospitalizací pro alkohol u mužů o 25 procent, u žen o 116 procent.

Drogy - Rozsah užívání všech typů drog v ČR v posledních letech narůstá.
- Dochází ke strmému nárůstu mladistvých uživatelů drog (v roce 2001 tvořili 15 až 19letí 41,6 procenta všech uživatelů).
- Nejzávažněji si poškozují zdraví injekční uživatelé drog , kteří se stávají hrozbou pro běžnou populaci pro riziko přenosu infekčních nemocí .
- Nejčastěji jsou užívané marihuana a hašiš , nezanedbatelné je rovněž užívání sedativ.
Z důvodové zprávy k návrhu zákona

OBSAH

-----

Podtitulek: Absolutní abstinence, každodenní terapeutická sezení a neustálá zaměstnanost. Ovšem také sedmdesátiprocentní úspěšnost vyléčených. Vítejte v léčebné komunitě Magdaléna.

Na bývalé raketové základně nedaleko Mníšku pod Brdy už jaderné hlavice nenajdete. Jejich místo zaujali mladí lidé, kteří se rozhodli skoncovat s drogami . Vítejte v léčebné komunitě Magdaléna!

Končím...
Léčba závislostí v komunitě je protikladem léčby v uzavřených psychiatrických léčebnách. Komunitu tvoří lidé, kteří se sice již zbavili fyzického návyku na drogy , ale bojí se, že by v případě okamžitého návratu do "normálního" života bez pobytu v doléčovací komunitě drogám opět podlehli. "Je to těžké. Léčebna vás vyplivne a vy jste na ulici bez peněz a bez kamarádů. Máte dost nepřátel a jediní, kdo se k vám hlásí, jsou dealeři a ti, s kterými jste fetovali . Automaticky vás to táhne nazpátek k drogám ," říká Olívie, jedna z terapeutek v Magdaleně.

"Dostávají se k nám ty horší případy. Většina z nich nebyla daleko od smrti," říká vedoucí terapeutického programu Magdalény MuDr. Petr Nevšímal. Věkový průměr klientů je 23,5 roku. Každý z nich má zhruba pětiletou zkušenost s tvrdými drogami a životem na ulici. Třetina měla nějakou formu žloutenky. Čtyřicet procent jich už okusilo kriminál.
V průměru jich v Magdaléně žije 15 až 20. Pod dohledem terapeutů se snaží podle slovy jednoho z nich "vyléčit tělo i duši a připravit se znovu na normální každodenní život ve společnosti".

Ve zdravém těle zdravý duch

Běžný den v Magdaléně se nejvíce podobá pobytu na skautském táboře. Budíček je v půl sedmé, od půl osmé se už pracuje, dopoledne i odpoledne probíhají společná terapeutická sezení. Neustálá zaměstnanost, ať už fyzická či psychická, je jedním z principů života v komunitě. Nuda je nebezpečná a pokoušející.

Okolo hlavní budovy jsou stáje pro dobytek a zahrádky. Opodál má truhlárnu Moravák Zdeněk, který ve své částečně chráněné dílně zaměstnává tři klienty. "Nelituju, že jsem sem šel.Vedu truhlárnu a žena dělá komunitě účetní. Na kluky si nemůžu stěžovat. A je tu božský klid."

Magdaléna je do velké míry soběstačnou hospodářskou jednotkou. "Máme tady krávy, ovce, kozy, slepice, kachny, králíky a obstarat všechny tuhle zvířenu zabere klientům dost času," říká ředitelka Magdalény Martina Berdychová. K tomu je nutné připočíst klasické domácí práce, jako je vaření, praní, sekání dřeva. "Naším cílem ale není stoprocentně soběstačný kibuc," zdůrazňuje. "Spoustu věcí nakupujeme venku. To by pak klienti nedělali nic jiného, než se starali o hospodářství."

Zhruba polovina dne je věnována různým formám terapie. Od klasických psychoterapeutických skupinek, kde klienti navzájem bilancují své dosavadní životy, nebo řeší vztahové problémy, které sebou život v komunitě přirozeně nese, až po tvůrčí aktivity, jako je divadelní nebo keramický kroužek.

Podle slov ředitelky jsou mladí lidé, kteří za sebou mají pět let strávených na ulici na heroinu , tak trošku "ufony", kteří nevědí, kdo je prezident, co zrovna "frčí" za muziku, nebo jak si sehnat práci. Samozřejmou součástí pobytu v komunitě jsou proto setkání s lidmi z "normálního" světa - zajímavými lidmi, umělci, odborníky, kteří klientům zprostředkovávají kontakt s realitou. Tito vyslanci buď přijíždí na Magdalénu, nebo jezdí lidé z Magdalény za nimi.

V bývalém hangáru pro mobilní raketové nosiče jsou naskládány lavičky. Každoročně se tu koná divadelní festival, na kterém vystupují divadelní kroužky skoro ze všech komunit v Čechách. "Festival bývá skvělý, ale není bohužel otevřený pro veřejnost. I tak je tu dost lidí. Musíme být opatrní," říká terapeutka Olívie. "My letos hrajeme Fausta."

Do komunity se nedostane každý. První podmínku, kterou musí splnit, je, že ho doporučí lékař z léčebny. Pak má měsíční zkušební dobu na to, aby poznal život v komunitě a buď zapadl, nebo odešel. Loni takto odpadly dvě třetiny zájemců.

Všichni se shodují na tom, že režim je tu o něco tvrdší než v ostatních komunitách. Klienti například nesmí navazovat jakékoli milenecké a sexuální vztahy. "Při komunitní léčbě je podstatné, aby se člověk soustředil na kolektiv, aby se naučil budovat sociální vazby, podmínkou je absolutní upřímnost. Bohužel když se dva zamilují, automaticky se věnují především sami sobě a začnou mít před druhými tajnosti, což práci v komunitě zásadně narušuje. V podobných případech klientům proto doporučujeme vztah přerušit a počkat na konec léčení, případně navrhneme přeřazení jednoho z nich do jiné komunity," vysvětluje paní ředitelka. Podobné pravidlo však platí i v jiných komunitách stejně jako to, že každý může být kdykoliv podroben prohlídce svých osobních věcí.

Malý zázrak

Plná léčba trvá dva a půl roku. Nejprve rok a půl v prostoru Magdalény a pak rok venku. V tomto období může Magdaléna pomoci svým klientům najít a udržet si zaměstnání. Podmínkou je však totální abstinence a pravidelné návštěvy komunity.

Při vjezdu do areálu vás okamžitě upoutá ohromné grafiti s nápisem "Díky všem tady", které na zeď vyvedl vděčný klient. Jaká je vlastně úspěšnost návratu do normálního života bez závislosti u lidí, kteří několik let nic jiného než drogy neznali a neměli jiné kamarády než narkomany a dealery?

V případě Magdaleny docela úspěšná. Kombinace dlouhé abstinence, každodenního terapeutického sezení a pomalého návratu do normálních kolejí se osvědčuje. Skoro sedmdesát procent těch, kteří z Magdaleny už odešli, dnes pracuje a abstinuje. "V porovnání s více než devadesátiprocentní neúspěšností léčeben, je to takový malý zázrak," říká Olívie.

OBSAH

-----

Podtitulek: "Nejvíc se bojím, že budu umírat sám. Že tam nebude nikdo blízký..." Už dva roky osmadvacetiletý Luboš ví, že je HIV pozitivní.

Luboše (28) vyhodili rodiče z domu v šestnácti. Pět let se potloukal po ulicích, píchal si pervitin a živil se "všelijak". Tři měsíce strávil v kriminále. Poslední dva roky žije a pracuje v Domě světla a stejně dlouho také ví, že je HIV pozitivní. Luboš působí vyrovnaně a snaží se vypadat vesele a optimisticky. Po pár otázkách je však jasné, že přes veškerou jeho chuť k životu není HIV žádná sranda. A Lubošova minulost taky ne.

Jak jste se dozvěděl, že jste HIV pozitivní?

Byl jsem v Motole s podezřením na hepatitidu C (říká se jí taky feťácká žloutenka - pozn. aut.) a udělali mi testy i na HIV. Čekání na výsledky bylo hrozný. A pak vám ten doktor řekne, že jste pozitivní... Člověk si celý život staví nějakej domeček z karet a tohle vám ho úplně zbortí.

Jak se k vám chovali?

Strašně. Izolovali mě od ostatních a nechali mě samotnýho, ať se s tím nějak poperu. To bych nikomu nepřál. Z počátku je prostě strašně důležitá reakce lidí okolo. Tím, že se člověka štítíte nebo mu nepodáte ruku, ho můžete hrozně ranit... Lidi jsou pořád málo informovaní, že se nemůžou nakazit, když člověka pohladí.

Jezdíte po školách přednášet. Necítíte, že je informovanost dětí a jejich učitelů už přeci jenom lepší?

To byste se divila, jaký reakce někdy na těch školách mám. Ale když mi nepodají ruku na začátku přednášky, tak na konci už většinou jo, takže vidím, že to nebylo zbytečný. I kdyby si z toho něco odnesl jenom jeden člověk, tak to za to stálo. Já vždycky říkám: nebojte se, jděte na testy. Čím dříve se ta nemoc podchytí, tím lépe. Hodně lidí si ale pořád myslí, že jim se to stát nemůže, že oni to nechytnou. Přitom stačí jeden úlet...

Jak jste to "chytil" vy?

Přes jehly . Bral jsem pět let pervitin . Ale pak jsem přestal hlavně díky lidem z Domu Světla.

V Domě světla taky pečujete o nemocné. Když vidíte své kamarády a známé, kteří jsou na tom čím dál hůř a umírají... Bojíte se?

Čeho? Smrti přímo se nebojím, to je jen "třešinka na dortu", to už jen zavřete oči a je konec. Bojím se umírání. Přemýšlím nad tím a naskočí mi husí kůže, radši se snažím pustit to z hlavy, ale je to hrozný, viděl jsem umírat hodně lidí.

Hodně těžce nemocných lidí přemýšlí, že raději své utrpení ukončí. Myslel jste někdy na sebevraždu?

Určitě ano. Nejvíc se totiž bojím, že budu umírat na tý Bulovce sám. Že tam budou sice sestřičky, ale nikdo blízký. Ale věřím, že si na mě někdo vzpomene, že pak zůstanu v něčím srdíčku, že mě někdo bude držet za ruku před smrtí a bolest nebude tak velká.

Držel jste vy někdy někoho takhle za ruku?

Přímo ne. Ale umíral mi na HIV přítel, kterého jsem nesmírně miloval. Rozešli jsme se kdysi a pak jsme se potkali a zjistili, že jsme oba pozitivní, to nás dalo zase dohromady a on mi umřel. Pak mi umřeli další přátelé. Zařekl jsem se, že už nechci žádný vztah, nechci, aby mě takhle viděli umírat. A kdyby se mnou někdo přece jen chtěl vztah mít, tak by musel vědět, do čeho jde. Když se s někým seznámím a začne to vypadat vážně, tak na rovinu řeknu, že jsem HIV pozitivní a on řekne "sorry" a jde pryč. A s HIV pozitivním bych žít nemohl. Já mám rád život a jsem optimistickej a mě by to ubíjelo.

A kdyby měl pořád život rád jako vy?

Tak to je jiná. Ale moc tomu nevěřím. Ale jsem vlastně zdravej, mám to v sobě, ale beru léky a nemyslím na nemoc .

Neříkejte, že to je snadné.

Jsou tu chvíle osamění... je to peklo, když nemáte vedle koho si lehnout. Nejde o sex, ale o to partnerství. Jinak žiju myslím normálně.

Máte nějaké zdravotní potíže?

Jsem někdy oslabenej, ospalej. Mám problémy s dásněmi, játra špatný ještě od drog ... lhal bych, že jsem zdravej. Ale to vnitřní umírání může trvat dlouho a já žiju! A začleňuju se do normálního života.

Jak?

Pro vás to bude znít jako malichernost, ale pro mě je to důležitý. Sociální pracovník mi pomohl vyřídit doklady, po pěti letech jsem měl občanku! To jste na sebe jakoby pyšná v té chvíli. A mám práci.

Jaký byl život s drogami , prodával jste i svoje tělo?

Chvilku jo, ale to je minulost, o který se nechci zmiňovat. Žádnej narkoman se neživí poctivě. Svým způsobem se za to pořád stydím. Je to bolestivý...

Nechci se rýpat ve vašich rankách...

To nejsou ranky, ale rány. Ale já jsem si odpustil, to je důležitý. Odpustit sobě a ostatním. Nedávat nikomu ani sobě vinu.

V šestnácti vás rodiče vyhodili na ulici...

Bylo toho víc. Mám maminku Češku, bílou, a otce Cikána, maďarskýho Roma. Rozvedli se a ona si vzala bílýho člověka, alkoholika a rasistu, a já byl jedinej tmavej v rodině... Prošel jsem si peklem a žádnýmu dítěti bych to nepřál. Máma o tom věděla, ale přesto bych s ní chtěl znovu začít vztah. Máma nechce. To bolí. Já bych si tolik přál, aby mi vlastní máma dala pusu. Možná jsem hloupej, ale moje největší přání je, abych umřel doma. Vrátit se do dětskýho pokoje, přitulit se k mámě... To se nesplní.

Prošel jste si několika kruhy pekla. To máte docela štěstí, že se vám alespoň vyhnulo vězení. Nebo ne?

Teď jste mě dostala. I takovou zkušenost mám a peklo to bylo. Nikomu bych to nepřál. Dostal jsem se tam už jako HIV pozitivní. Přivezl nás autobus. Vystoupili jsme a přišla nějaká sestřička a dozorce jí šeptem řekl, že tam má jednoho HIV pozitivního. A ona na celý dvůr hlásí moje jméno a říká: ten HIV pozitivní!!! Izolovali mě, jako gaye a HIV pozitivního. Byl jsem tři měsíce na samotce. Jídlo mi házeli okýnkem. Nakonec mi odpustili trest. Já ale nejsem tak silnej, jak se zdám, kdybych se tam měl vrátit, tak to raději ukončím.

Dům světla provozuje organizace "Česká společnost AIDS Pomoc" jako kontaktní a azylové centrum pro pro všechny lidi postižené HIV/AIDS, jejich přátele a členy jejich rodin.

Kontakt: Malého 3, 186 21 Praha 8
telefon: 224 81 42 84, e-mail: AIDS-pomoc@iol.cz'

OBSAH

-----

Podtitulek: Reportáž

Ač se v areálu Stodolní ulice snaží policisté v noci dohlížet na pořádek, v nočních tramvajích rozvážejících návštěvníky domů se hlavně o víkendu dějí drsné věci.

Ostrava - Představitelé obvodu Moravská Ostrava a Přívoz si už pár let libují, jak areál Stodolní ulice láká návštěvníky z celého města i celé republiky.
Do areálu klubů a barů se však kromě těch, kteří se bez problémů baví, sjíždějí i ti druzí, u nichž alkohol a drogy povzbuzují agresivitu a další špatné stránky povahy.
Zatímco ve Stodolní ulici na tyto lidi dávají vcelku pozor hlídky strážníků a policistů, ve chvíli, kdy nasednou do noční tramvaje, se někteří z nich mění bez dozoru zákona v násilníky a hulváty. Své o tom vědí právě řidiči tramvají, na jejichž hlavy často výlevy a skutky těchto návštěvníků areálu míří.

Řidičky mají strach o víkendu řídit tramvaj

Pokud se dnes kdokoliv zeptá řidičů a řidiček tramvají, kteréé je nejhorší místo v Ostravě, dostane se mu ve většině případů stejné odpovědi: Rozhodně Stodolní. V pátek a v sobotu v noci.
"To je nejhorší šichta," říká osmatřicetiletý řidič Dopravního podniku Ostrava Aleš, který brázdí v noci krajské město na tramvajových linkách mířících do Výškovic a na Dubinu. "Ženské u nás nechtějí noční v pátek a sobotu sloužit. Bojí se. A chlapi taky. Nikdy si nemůžeme být jistí, co nám za sběř vleze do vozu," říká řidič.
Rozbité tramvaje, vytlačená skla, polámaná sedadla a madla, pozvracené podlahy a poničené zařízení vozů. Tak vypadá tramvaj často po noční jízdě kolem Stodolní ulice. Nemluvě o řvaní pasažérů na řidiče a ignorování jízdného. A řidiči tramvaje zbývají zbraně jako zachování klidu, v nejhorším přivolání policie.
To potvrzuje i vedoucí dopravního dispečinku Rostislav Neckář. "Stodolní je největší problém. Když se například hraje utkání Baníku, jsme schopni veškerá rizika výtržností a obtěžování snížit na minimum tím, že nasadíme autobusy navíc. Víme totiž, kdy utkání začne a kdy končí. Ale ze Stodolní lidé odjíždějí tak, že nikdy nevíme, kdy se něco stane," říká dispečer.

Jízda tramvají: agresivita, spreje, nadávky

Jsou tři hodiny ráno. Sobota. Mikuláš. V areálu Stodolní to vře jako každý víkend. Na chodnících je plno rozbitých lahví, mnozí návštěvníci už vrávorají. A na zastávce Stodolní čekají na dopravu domů ti lidé, kteří nezvolí taxíka. Přijíždí tramvaj číslo 2.
"Zatop!" řve spolu s nadávkami hned po nástupu na řidiče mladík, který podcenil varování meteorologů, že noci budou chladné.
Postupně ve voze usnou tři lidé a jeden z pasažérů otrávený dlouhou jízdou s nohama na protějším sedadle kope před konečnou do jeho potahu. Nesrozumitelně někomu něco pro sebe vyčítá a ač kope do sedátka, nezakročí ani hlídka městských strážníků, která se na konci trasy dvě zastávky ve Výškovicích tramvají sveze.
"Vidíte? Když jsem vyjížděl, ještě to tu nebylo," ukazuje na sprejem postříkané sedátko řidič v důchodu, který jízdu vzal jako brigádu. "A to jsem už dnes sám spravoval urvané madlo. A těch sprostých nadávek už si ani nevšímám," říká muž, který jezdí s tramvají už pětatřicet let. "Ale nikdy nebyli mladí takoví hulváti."
Tři spící muže řidič vyhazuje. "Pánové, ven! Konečná," tleská dlaněmi před obličejem jednoho spáče. Naštvaní probuzení mladíci vystoupí a nalezou do tramvaje s prvními lidmi jedoucími brzy ráno do práce. A opět usnou.

Řidička: Už mne i kopali, vím, že budou vždy sprostí

Devětatřicetiletá žena jezdí jen noční směny, protože přes den se musí starat o malé dítě. Do práce chodí s vědomím, že ji pasažéři ze Stodolní ulice mohou i zbít a že si z jejich úst opět vyslechne urážky.
"To je běžné. Když třeba budím spáče na konečné, odpoví mi: Co mi uděláš, a přidají nějakou sprosťárnu. Někteří už mě i kopali nebo se snažili uhodit," říká řidička. Je jí líto, že se tak chovají hlavně mladí lidé. "Můžou mít tak patnáct, šestnáct. Už když se blížím ke Stodolní, pravidelně na zastávce Důl Hlubina nastupují party mladých. Občas mají v rukou toluen. Jsou mezi nimi běžně feťáci . Tito lidé se mi přinejmenším za ty tři zastávky navěší nohama za stropní madla."
Nedávno zažila na trase ze Stodolní ulice těžkou dopravní nehodu. Dvě auta do sebe narazila těsně před tramvají, v autech byli těžce zranění. Záchranka ani policisté ještě nebyli na místě. "Tramvaj byla plná drsných výrostků, ale jediná já jsem dávala u nehody první pomoc. Žádný z chlapů v tramvaji nepomohl. Takoví lidé se ve Stodolní baví," říká žena smutně.

Oni jsou hulváti, my musíme být slušní

Řidič Aleš říká, že řidiči musí být podle pokynů vedení k pasažérům slušní. "Někdy bych jim nejraději vrazil facku nebo je seřval stejně sprostě jako oni, ale riskuju, že poruším kázeň. A oni toho jen využívají," říká řidič.
Devětatřicetiletá řidička říká, že by nejraději z kabiny řidiče nevycházela. "Jenomže někteří klepou na okýnko či jinak provokují, abych vyšla. Když nereaguju, tak zastaví tramvaj nouzovou brzdou a stejně musím ven."
Oba se shodují v tom, že město by mělo chránit bezpečnost řidičů i lidí v tramvajích třeba tím, že v pátek a sobotu v noci budou nejkritičtější linky číslo 2 a 12 na Dubinu a do Výškovic doprovázet strážníci.
Hlavní dispečer Rostislav Neckář však pouze slibuje, že podnik nainstaluje v nejbližších týdnech do tramvají speciální systém, který má bez povšimnutí přivolat policisty.

Fotografie: JAK NA NĚ? Dopravní podnik Ostrava plánuje, že na výbojné a sprosté cestující ze Stodolní nasadí do tramvají speciální systém, který bez povšimnutí přivolá policisty.

Fotografie: JEŠTĚ DO BARU, NEBO UŽ NA TRAMVAJ? Řidiči tramvají, kteří jezdí v pátek a v sobotu v noci kolem areálu ostravské Stodolní ulice, mají z nastupujících hrůzu. "Jsou mezi nimi často agresivní hrubiáni," tvrdí.

PETR BROULÍK

OBSAH

-----

Autor: MARKÉTA ČERNÁ

Pečečtí chtějí v příštím roce zahájit rekonstrukci a rozšíření sportovního areálu téměř za šestačtyřicet milionů korun.

MARKÉTA ČERNÁ

Pečky - Město nechalo vypracovat studii na rekonstrukci a rozšíření sportovního areálu.

"Ke zpracování studie vedl nevyhovující stav části stávajících sportovišť a jejich zázemí, ale také skutečnost, že v Pečkách není možné věnovat se lehkoatletickým disciplnínám jak ve sportovním oddílu, tak není možná kvalitní výuka v rámci osnov tělesné výchovy,"

uvedla vedoucí odboru správy majetku města Věra Růžičková.Dalším důvodem je skutečnost, že v současnosti dochází ke značnému nárůstu drogově závislých dětí a mládeže a rovněž kriminalita mládeže značně stoupá.

"Městský úřad společně se základní školou a sportovními odddíly hledá cestu, jak nabídnout obyvatelům města a zejména mládeži účelné a zajímavé trávení volného času,"

řekla Růžičková.Základem je vytvořit zázemí pro tyto aktivity a tím je právě rozšíření a rekonstrukce sportovního areálu. Město však není schopno vybudovat areál z vlastních zdrojů.

"Na první etapu, která zahrnuje rekonstrukci stávajícího hřiště na košíkovou a sportovní vybavení včetně osvětlení, jsme již požádali o grant,"

sdělila Věra Růžičková.Jednotlivé etapy této akce jsou naplánovány až do roku 2008, tedy po dobu pěti let. V tomto období je zahrnuto hned několik technických řešení.

"Jedná se o rekonstrukci stávajících sportovišť a jejich zázemí, návrh na umístění nových sportovišť a jejich doplňujících objektů, plynovodní přípojky do areálu stadionu, přeložky chodníku v parku a parkové úpravy,"

uvedla.Nejnákladnější stavební částí bude hala pro bowling, která je navržena jako přístavba k východní straně současné víceúčelové haly. Včetně technologie se jedná o téměř deset milionů korun. Po ní následuje lehkoatletická běžecká dráha za téměř pět milionů čtyři sta tisíc korun.

"Z důvodu vytvoření běžecké dráhy bude fotbalové hřiště posunuto severním směrem a umístěno uvnitř běžeckého oválu,"

sdělila Věra Růžičková.Obyvatelé se nemusejí obávat, že úpravami sportovního areálu dojde k narušení rázu krajiny.

"Zeleň, kterou bude nutné odstranit z důvodu rozšíření sportovišť, nahradíme nově vysázenou zelení v rámci parkových a sadových úprav území,

dodala.

ČASOVÝ PLÁN INVESTIC NA REKONSTRUKCI A ROZŠÍŘENÍ SPORTOVNÍHO AREÁLU V PEČKÁCH: 2004
5 874 000,2005 13 105 000,2006
9 359 000,2007 11 636 000,2008
6 012 000,

OBSAH

-----

Podtitulek: Pohled organizátorky

Kutná Hora - Drogová problematika, zeleň ve městě, perspektiva a problémy občanské společnosti ve městě.
Taková byla témata tří besed, které v uplynulých šesti týdnech pořádalo občanské sdružení Kultura do města v Kutné Hoře.
" Přicházejí lidé, kterých se daná problematika profesně nebo odborně opravdu dotýká, to je potěšující," uvedla za organizátory Kamila Dostálová.

Máte za sebou tři besedy, jste spokojeni se zájmem veřejnosti?

Besedy v této podobě jsou pro veřejnost nové a vždycky trvá nějaký čas, než si lidé na nový program zvyknou.
S tím už máme zkušenosti, a tak nás nepřekvapilo, že na první besedu přišla malá skupinka lidí. Postupně se ale zájem o besedy zvyšoval.
Jednotlivá témata jsou úzce specializovaná a je pochopitelné, že ne pro všechny jsou zajímavá.
Potěšující je, že na besedy chodí lidé, kterých se daná problematika profesně či odborně opravdu dotýká.

Poslední beseda na téma Tradiční role žen a mužů se uskuteční ve čtvrtek 11. prosince. Co mohou očekávat lidé, kteří do Klubu Česká 1 přijdou?

Hosty této besedy budou pracovnice obecně prospěšné společnosti Gender Studies, jejíž součástí je i informační a poradenské centrum pro práva žen. To se zabývá shromažďováním a šířením informací o problematice ženských práv v ČR i ve světě.
Témata, kterým se budou věnovat, jsou následující: proměna rolí mužů a žen v rodině, stereotypní
role a obraz žen ( a mužů) v médiích. Na úvod budou vysvětleny základní termíny genderové problematiky.
Dále se přednášející pokusí osvětlit, kdo a jakým způsobem se podílí na utváření ženských a mužských vzorů. Detailně se zaměří na česká média a seznámí nás s výsledky jejich analýzy, která byla vypracována za období leden 2002 až duben 2003.
Budou promítnuty sociální spoty, které se v rámci různých kampaní věnovaly postavení žen ve společnosti.
Zejména půjde o domácí násilí a několik spotů bude věnováno rolím žen a mužů v rodině. A samozřejmě se návštěvníci v průběhu celého večera mohou otevřeně ptát na cokoliv.

Počítáte s tím, že podobné akce v budoucnu zopakujete?

Rádi bychom v besedách pokračovali, ale v současné době nemůžeme konkrétně odpovědět. Co můžeme slíbit, je, že besedy s obdobným zaměřením proběhnou v rámci festivalu Jeden svět 2004, který se uskuteční na přelomu dubna a května.

JANA SYSLOVÁ

Fotografie: Kamila Dostálová
Fotografie: REPRO MF DNES

OBSAH

-----

Autor: Rudolf Prchal

ÚSTÍ N. L. (rup) - Případ dubnové vraždy šestnáctileté studentky Martiny v Rumburku na Děčínsku začal v pondělí projednávat ústecký krajský soud. Podle obžaloby měl surovým způsobem dívku usmrtit devatenáctiletý Aleš Provazník z nedalekého Šluknova. Mladík svou vinu ale popírá. Tragédie se odehrála večer 18. dubna. Mrtvolu dívky našel po dvou dnech jeden z rumburských občanů, který v parku U nemocnice venčil psa. Den nato policisté z její vraždy obvinili Provazníka. Podle státní zástupkyně mladík dívku fyzicky napadl, když ji doprovázel do jednoho z rumburských rockových klubů. Znalci uvedli, že vrah svou oběť rdousil a kopal. Žalobkyně ale nezmínila žádný motiv jeho útoku. Provazník v pondělí soudu řekl, že se s dívkou seznámil 17. dubna v jednom z rumburských parků. Den poté se sešli odpoledne. Zašli do rockového klubu, kde se setkali s jinou dvojicí. Koupili si víno a všichni čtyři šli podle výpovědi Provazníka k tržnici, kde v té době již nikdo nebyl. Nakonec v jednom ze stánků zůstal mladík sám s dívkou. "Mazlili jsme se, přišla řeč i na pohlavní styk, který ale Martina odmítla," uvedl před soudem Provazník. Pak se podle něj vrátili do klubu. Nejprve prý do něj vešla Martina a po několika minutách i Provazník. "Když vstupovala do klubu, tak jsem ji viděl naposledy," zdůraznil. Čekal, že ji uvnitř objeví, ale když se neukázala, myslel si, že odešla domů. Proto později šel na vlak do Šluknova. Ve své výpovědi se odvolával na svědectví svých dvou známých, kteří mu měli potvrdit, že se vrátil do klubu. Když mu soudce připomněl, že ani jeden z nich to v přípravném řízení nepotvrdil, Provazník uvedl, že neví, proč tak vypovídali. Na dotaz soudu řekl, že tři roky nepravidelně užíval pervitin , zkusil i marihuanu . Hlavní líčení, které je zatím plánováno do pátku, bude ve středu pokračovat výslechy svědků. Ve čtvrtek přednesou své posudky na Provazníka znalci.

OBSAH

-----

Autor: Karel Balcar

Ti, kteří dlouhodobě abstinují, jim přivezli poselství

Lidé, co brali drogy a nyní již minimálně rok abstinují, přijeli podpořit při léčbě ze závislosti své kolegy, kteří se teprve učí normálnímu životu bez omamných látek v Terapeutické komunitě Renarkonu v Podolánkách na Frýdecko-Místecku.

"Přijeli předat poselství, že se jim daří abstinovat. Pro klienty terapeutické komunity, kteří jsou v prvních fázích odvykání, to může být velmi podpůrné. Vidí lidi, již to dokázali," řekl Právu terapeut doléčovacího centra Renarkon (DC) Ladislav Fabián. Do komunity v Podolánkách se přijelo o víkendu podívat devět členů klubu Absolvent, kteří mladým lidem v léčení udělali zároveň i Mikulášskou nadílku. Většina z členů úspěšně prošla léčbou drogové závislosti a nyní jsou v doléčovacím centru. Ještě stále ale na sobě musejí poměrně tvrdě pracovat. "Absolventi prožívají návrat do rodiny a obnovu vztahů. Hledají práci, anebo již pracují, a dívají se po novém smyslu života. Kvůli drogám neměli žádné koníčky ani jinou možnost seberealizace. Mnozí z nich přišli o dospívání a to vše musejí nyní dohnat," vysvětlila vedoucí DC Jana Slováková.

Klub Absolvent usnadní návratu

Právě klub Absolvent má napomáhat lidem, kteří úspěšně prošli léčbou k návratu k normálnímu životu. Klub funguje od ledna 2001 a jeho členové se čtyřikrát ročně setkávají a podnikají společné akce. Někteří díky klubu poprvé viděli hory a letos se možná podívají ik moři. "Podmínka vstupu do klubu je, že člověk musí být čistý (bez drog )," sdělil jedno z nejdůležitějších pravidel Fabián s tím, že někteří členové byli právě kvůli drogám v minulosti z klubu vyloučeni. Dodnes prošlo Absolventem asi šest desítek mladých lidí. Jak uvádí statistiky, od roku 2001 ze 143, kteří ukončili léčebný program proti drogové závislosti , se jen dvanáct z nich vrátilo zpět k užívání omamných látek, což je méně než deset procent. Právě klub Absolvent může bývalým narkomanům výrazně pomoci. "Je to taková společná podpora. Když se člověk necítí dobře, ale vidí, že ostatní jsou v pohodě, lépe se mu podaří krizi překonat. Pomáhá, když si může promluvit s lidmi, kteří odvykáním prošli a ví, co při tom člověk všechno prožívá," řekl člen klubu, 28letý Adam. S drogou má jedenáctiletou zkušenost, z toho bral sedm let injekčně pervitin . O lidech z klubu, jehož členy mohou být i přátelé či rodinní příslušníci bývalých uživatelů drog , mluví jako o těch, co se chtějí bavit jako všichni ostatní a to nejen bez drog , ale dokonce i bez alkoholu .

OBSAH

-----

Zdroj: Tachovský deník

Kontaktní a poradenské centrum pro drogově závislé Tachov
K. H. Borovského 521:

Otevřeno: PO až ČT 10 - 17 hod., PÁ 10 - 14 hod.
Tel.: 374720172, 737783728.
Stříbro
Budova polikliniky:
Otevřeno: PO 17 až 19 hod.

Tel.: 374801173, 732303843.
Tachov - terénní pracovník -
tel: 736244828.
Výměny použitých inj. stříkaček , poradenství, zprostředkování léčby a testů HIV, individuální a rodinná terapie, narkotesty, sociální servis.

Všechny služby jsou anonymní a bezplatné!
[V L T A V A + P N P R E S S + L A B E]

OBSAH

-----

Autor: jv

Předlice - Život osmadvacetiletému muži zachránili v noci na včerejšek strážníci předlické služebny. Při pochůzce potkali muže, který u tamní lékárny seděl na schodech a popíjel toluen.
"Strážníci si všimli, že muž vypil naráz láhev těkavé látky a posléze upadal do bezvědomí. Jelikož hrozila akutní otrava, jeden ze strážníků muži strčil prsty do krku a donutil ho, aby se vyzvracel,"
popsal noční zásah zástupce ředitele ústeckých strážníků Jan Novotný s tím, že hlídka posléze přivolala rychlou lékařskou službu, která narkomana převezla do nemocnice.
jv )
[V L T A V A + P N P R E S S + L A B E]

OBSAH

-----

Autor: TOMÁŠ PRCHAL

Ústí nad Labem - V Česku umírá na předávkování méně lidí než ve státech Evropské unie. Odborníci se shodují v tom, že důvodem je zatím dostatečný počet středisek, která pečují o narkomany , stejně jako solidní síť terénních pracovníků.
Ředitelka Kontaktního centra pro drogově závislé Radka Kobližková včera řekla, že součástí práce s klienty je upozornění na rizika nákupu drogy od dosud neznámého dealera, který může drogu naředit toxickou látkou.
"Varujeme klienty i před vysoce kvalitním heroinem , kdy i dávka pro ně obvyklá může způsobit smrt,"
řekla Radka Kobližková.
V K-centru evidují od jeho založení v roce 1995 třicet sedm úmrtí, i když ne vždy šlo o předávkování .
Podle odborníků je klíčové, že neziskové organizace se začaly věnovat narkomanům v podstatě okamžitě po otevření trhu s drogami , a to již od počátku devadesátých let. V západní Evropě drogy "předběhly" odbornou péči.
Možnosti léčit se metadonem využívá zhruba sedm procent uživatelů heroinu v Česku, zatímco v unii je to až 30 procent. Je to způsobeno i tím, že metadon je nutné brát každodenně a pro mnoho narkomanů je nemožné, aby tak často dojížděli do vzdálenějšího města. V Ústí nad Labem tuto péči lidem závislým na drogách nabízí Masarykova nemocnice.
Na Ústecku se péči o narkomany věnují ještě občanská sdružení Sokrates a Sokrates 2. Sokrates se věnuje podle jeho ředitelky Marie Reitingerové kromě lidí závislých na drogách i klientům s virem HIV. Petr Biskup ze Sokrata 2 řekl, že hlavní náplní jednoho z projektu sdružení, Terénních prací, je kromě jiného i základní poradenství v terénu a nízkoprahovém centru včetně napojování klientů na odborný servis a péči.

[V L T A V A + P N P R E S S + L A B E]

OBSAH

-----

Autor: Kateřina Luňáková

Zlín Až o třetinu více přestupků v oblasti drog a omamných látek řešili oproti loňsku policejní specialisté letos ve Zlíně. Výrazně také přibylo trestných činů souvisejících s výrobou či distribucí drog . Potvrdil to včera tiskový mluvčí zlínské policie Ivo Mitáček.
Nejrozšířenější drogou v regionu je podle policie marihuana . " Každým rokem je těchto případů, které trestáme podle přestupkového zákona, více. V roce 2001 jsme takových přestupků řešili devět, v loňském roce sedmnáct a letos dvacet tři. Nejčastějšími pachateli jsou mladí lidé ve věku sedmnáct až dvacet pět let, které je možno podle přestupkového zákona postihnout blokovou pokutou až do výše patnácti tisíc korun," uvedl policejní mluvčí Ivo Mitáček s tím, že nejvyšší postihy se pohybovaly v částkách jen několika málo tisíc korun, a to nejen podle sociálního postavení hříšníků, ale i na základě účinnosti nalezené drogy . " Tu určíme laboratorní zkouškou, při které se zjišťuje kvalita i množství nebezpečných zakázaných látek," vysvětlil Mitáček.
Trestní stíhání pak začíná v momentě, kdy nalezne policie u provinilce množství drogy , které překročí hodnotu malého množství. K jeho určení slouží specialistům zvláštní tabulka. " Podle ní se stanovuje hodnota účinné látky, která je u každé drogy jiná. Proto je jiné malé množství u marihuany a zcela odlišné například u hašiše či LSD ," doplnil Mitáček.
Letošní rok je podle statistik standardní, policistům se prozatím podařilo objasnit pět případů takzvaných varen pervitinu . " Celkem jsme v oblasti trestního řízení v letošním roce realizovali na čtyři desítky případů, figurovalo v nich zhruba dvacet pachatelů, z nichž většina jsou recidivisté a jeden je mladistvý. Je rozpracováno i několik případů, které si zaslouží naši pozornost," řekl Mitáček.
Zlín je regionem, kde jsou lidé ochotni dát velmi vysokou cenu za drogu , dokonce se hovoří o tom, že na Zlínsku jsou drogy nejdražší v celé České republice. Cena gramu pervitinu se pohybuje kolem jednoho tisíce korun. Pokud policie zadrží skupinku výrobců této drogy , okamžitě se zvýší poptávka po ní a zároveň může její cena krátkodobě vzrůst i na dvanáct set korun.

OBSAH

-----