PSYCHOTERAPIE

Intenzivní interpersonální proces zaměřený nazměny ve více podstatných psychologických vlastnostech klienta či pacienta, jako je osobnostní struktura, sebepojetí, prožívání, hodnoty atd. K dosažení změny používá psychoterapiepsychologických prostředků, tj. rozhovor, mlčení, mimika a jiné neverbální komunikační prostředky,emoční vztahy, učení, působení na sociální prostředí a jiné. Rámcem a předpokladem psychoterapie je terapeutický vztah. Pro kvalifikované provádění psychoterapie se vyžaduje psychoterapeutický výcvik a supervize. Existuje celá řada psychoterapeutických směrů a škol, které odlišně formulují svoje přístupy a cíle. Některé jsou zařazeny jako samostatná hesla: behaviorální terapie, dynamická psychoterapie, kognitivně-behaviorální rogersovská terapie, psychoanalýza. Psychoterapie je často zužována na řešení problémů souvisejících s psychickou poruchou či nemocí,existence duševní poruchy či nemoci však není nutným předpokladem jejího uplatnění – může se zabývat řešením jakýchkoliv lidských problémů a krizí.

Viz také arteterapie , individuální (psycho)terapie , partnerská terapie , rodinná terapie , skupinová (psycho)terapie , terapeutický vztah