P

Pracovník okresního či magistrátního úřadu v ČR, pověřenýplánováním a koordinováním realizace státní protidrogové politiky v aplikaci na místní podmínky.Funkci protidrogového koordinátora zavedla ve vybraných okresech vládní „Koncepce a program protidrogové politiky“ z r.1993, celostátnísíť se vytvořila podle druhého vládního dokumentu z r.1998. V současné době existují protidrogoví koordinátoři v každém okrese, ve statutárních městech a v městských částech hl.m.Prahy.Protidrogoví koordinátoři sehráli významnou roli v rozvoji primární prevence a vytváření sítě služeb a zařízení v sekundární a terciární prevenci. V souvislosti a reformouveřejné správy bude funkce protidrogového koordinátora zřizována jen při krajských úřadech.

Viz také Meziresortní protidrogová komise

Obor medicíny, který studuje vznik, průběh, obraz a příčiny duševních onemocnění. Součástí oboru je i diagnostika a klasifikace, možnosti léčby a prevence těchto onemocnění. Pro psychiatrii je typické vnímání mozku jako tělesného orgánu na straně jedné a jako nositele vědomí, poznání, komunikace a jednání na straně druhé. Integruje tedy poznatky nejen z biologie, medicíny a přírodních věd jako takových, ale i psychologie, filozofie a dalších humanitních oborů.

Pojem z velké části zdiskreditovaný, ale místy stále užívaný pro takový typ závislosti na droze, který se neprojevuje vzestupem tolerance nebo odvykacími příznaky. Modernější pojetí pojmu závislost se vyhýbá odlišování psychické a somatické závislosti.

Viz také závislost

Teorie lidské psychiky a psychoterapeutická metoda, založená na přesvědčení o významném vlivu nevědomí a zkušeností z ranného dětství pro osobnost. Úkolem terapeuta je pomocí postupných interpretací, analýzou volných asociací a odporu vést klienta k odhalování nevědomých konfliktů a potlačovaných přání. Důležitým zdrojem obsahu analýzy je přenos, tj. prožívání pocitů, které nepatří analytikovi, ale důležitým lidem z klientova života, a protipřenos – obdobné pocity analytika vůči klientovi. Zakladatelem tohoto směru byl Sigmund Freud. Mezi další významné představitele patří A.Freudová, M.Franková, O.Kernberg, H.Kohut, D.W. Winnicott.

Intenzivní interpersonální proces zaměřený nazměny ve více podstatných psychologických vlastnostech klienta či pacienta, jako je osobnostní struktura, sebepojetí, prožívání, hodnoty atd. K dosažení změny používá psychoterapiepsychologických prostředků, tj. rozhovor, mlčení, mimika a jiné neverbální komunikační prostředky,emoční vztahy, učení, působení na sociální prostředí a jiné. Rámcem a předpokladem psychoterapie je terapeutický vztah. Pro kvalifikované provádění psychoterapie se vyžaduje psychoterapeutický výcvik a supervize. Existuje celá řada psychoterapeutických směrů a škol, které odlišně formulují svoje přístupy a cíle. Některé jsou zařazeny jako samostatná hesla: behaviorální terapie, dynamická psychoterapie, kognitivně-behaviorální rogersovská terapie, psychoanalýza. Psychoterapie je často zužována na řešení problémů souvisejících s psychickou poruchou či nemocí,existence duševní poruchy či nemoci však není nutným předpokladem jejího uplatnění – může se zabývat řešením jakýchkoliv lidských problémů a krizí.

Viz také arteterapie , individuální (psycho)terapie , partnerská terapie , rodinná terapie , skupinová (psycho)terapie , terapeutický vztah

Látka zahrnutá mezi substance vymezené od roku 1971 Úmluvou OSN o psychotropních látkách (Convention on Psychotropic Substances). „Psychotropní“ látka je pojem se stejným obsahem jako psychoaktivní látka, tj. látka ovlivňující psychiku a duševníprocesy. V širším významu lze pojem použít pro jakoukolivlátku, která primárně nebo druhotně ovlivňuje CNS. Někteří autoři používají tento pojem pro látky, jejichž primární užití je v léčbě duševních nemocí – anxiolytika, antidepresiva,neuroleptika. Další význampojmu se vztahuje na látky, které majípro své účinky na psychiku vysoké riziko návyku či závislosti – stimulancia, halucinogeny, opiáty a sedativa/hypnotika (včetně alkoholu).

Viz také psychoaktivní látka , úmluvy OSN