OSOBNOST (PERSONALITY)

Laický termín označující významného člověka nebo psychologický termín vyjadřující relativní stálost, integritu a jedinečnost duševních struktur jedince. Po literární a filosofické fázi a fázi zabývající se hlavně psychopatologií nastala dle Cattella kvantitativní a experimentální fáze, kdy se vědci snažili popsat obecnou strukturu s kvantifikací jednotlivých faktorů a možností každého jedince tímto způsobem vystihnout. Hlavními teoriemi osobnosti jsou teorie psychoanalytická (S. Freud), analytická (C. G. Jung), individuální (A. Adler), interpersonální (K. Horneyová, H. S. Sullivan), psychosociální (E. Fromm, E. Erikson), Dollardova a Millerova teorie učení, rysová a faktorová teorie (R. B. Cattell, teorie pole (K . Lewin) a, systematický eklekticismus (G. W. Allport). V současné době zažíváme v ČR renesanci směrů vycházející z fenomenologie a existencialismu ( S. Kierkegaarda, M. Buber, K. Jaspers, M. Heidegger, J. P. Sarter, A. Camus, E. Husserl), které pohlíží na osobnost ze vztažného rámce subjektivního vnímání pole jehož jádrem je tzv. self-concept. Dále je to teorie „já“ (C. R. Rogers), která nahlíží osobnost jako proces s potřebou svobody ke svému vývoji a volby zvolit si kterýkoli směr a který se velmi dobře uplatňuje v psychologickém poradenství. Holistická teorie zdůrazňuje psychosomatickou jednotu s jedinečností a hierarchickou strukturou lidských potřeb (K. Goldstein a A. Maslow). Logoterapie (V. E. Frankl) vychází z představy trojdimenzionální lidské povahy (fyziologická, psychologická a noologická s ústředním pojmem „vůle ke smyslu“ ) a zdůrazňuje její třetí duchovní dimenzi.