M

Patří mezi afektivní poruchy, představuje protipól depresivního syndromu. Jedná se o patologicky elevovanou náladu spojenou s urychlením psychomotorického tempa. Nemocný obyčejně pociťuje velké množství energie, mizí nebo se výrazně snižuje potřeba spánku. Manický syndrom se vyskytuje buď jako jedna fáze bipolární afektivní poruchy (maniodepresivní syndrom) nebo samostatně. Může být vyvolán užitím látky s psychostimulačním účinkem.

Viz Cannabis

Teoretický model průběhu relapsu, popsaný Marlattem a Gordonem, základ soudobých efektivních strategií prevence relapsu. Uvedení autoři popisují relaps jako proces, který má určité zákonitosti. Pokud klient tento proces pochopí, zlepšuje se jeho self-management a tedy i jeho schopnost odolávat relapsu.

Methylen-dioxy-amfetamin, MDA, je syntetický derivát amfetaminu velmi podobný extázi (MDMA). Byl poprvé syntetizován v r. 1910 jako látka, která by mohla být užívána pro potlačení chuti k jídlu. Vzhledem k jejím nežádoucím psychickým účinkům ovšem nebyla nikdy registrována jako legální lék. V 60-tých letech byl studován její vliv na lidské chování a začátkem 70-tých let se objevila na černém trhu v USA. V reakci na to byla dána na seznam kontrolovaných látek, nejdříve v USA a následně i mezinárodně. Účinky MDA jsou až na některé odlišnosti podobné účinkům MDMA. MDA je výrazněji halucinogenní a jeho efekt přetrvává přibližně dvakrát déle (8-12 hodin oproti 3-5 hodinám u MDMA). Většinou je vyráběn v tajných laboratořích jako náhražka nebo obdoba MDMA a prodáván ve stejných formách, sám nebo v kombinaci s dalšími látkami. Běžná dávka je 75 – 100mg.

Viz také amfetaminy , MDMA , taneční drogy

Methylen-dioxy-ethylamfetamin, MDEA, je syntetický derivát amfetaminu velmi podobný extázi (MDMA). Nikdy nebyl vyráběn pro legální účely. Pod názvem „Eve“ – Eva si získal postavení jako ilegální taneční droga v mnoha zemích. Někdy je vyráběn v tajných laboratořích jako náhražka MDMA, aby se obešly kontrolní mechanismy, a prodáván ve formě tablet, samotný nebo v kombinaci s dalšími látkami. Jeho hlavní účinky jsou podobné účinkům extáze, ale o něco méně atraktivní. V reakci na epidemii užívání „extáze“ (pod jejím názvem se prodávají i tyto podobné látky) v USA i v Evropě, byl MDEA zařazen na seznam mezinárodně kontrolovaných látek.

Viz také amfetaminy , MDMA , taneční drogy

Methylen-dioxy-methamfetamin, MDMA, také označovaný jako „Extáze“ (Ecstasy), je syntetický derivát amfetaminu. Poprvé byl syntetizován v r. 1914 jako látka, která by mohla být užívána pro potlačení chuti k jídlu, nikdy však nezískal statut registrovaného léku. Byla užívána experimentálně v psychoterapii. Oblibu si získala jako rekreační droga, nejdříve v USA, později v Evropě a dnes zvyšující se měrou i jinde ve světě. Je na mezinárodním seznamu kontrolovaných látek. Vyrábí se v tajných laboratořích, zejména ve formě prášku nebo tablet různých barev a s různými motivy, méně často ve formě kapslí. Běžná dávka je 75 –150 mg.

Syntetická droga opiátového typu používána v udržovací terapii osob závislých na opioidech. Má dlouhý poločas účinku a při léčebném použití bývá obvykle podávána perorálně, jednou denně, pod dohledem. Jde o látku nejvíce používanou ve vyspělých zemích při substituční léčbě opiátové závislosti.

Viz pervitin

Poradní, koordinační a iniciativní orgán vlády ČR pro protidrogovou politiku, založený v r.1993 krátce po rozdělení Československa a jako odezva iniciativy nestátních organizací (“Vánoční memorandum vládě ČR” z prosince 1992). Statut MPK se od té doby několikrát změnil, čímž se měnilo i její složení. Od poslední změny statutu v r.1998 jsou členy MPK ministři resortů zdravotnictví, vnitra, práce a sociálních věcí, školství, spravedlnosti a obrany. Předsedou je premiér vlády ČR, místopředsedou ministr v úřadu vlády. Měnila se rovněž pozice a kompetence exekutivního vedoucího MPK, který je de facto “vládním protidrogovým koordinátorem,” z výkonného místopředsedy přes generálního sekretáře až k nynějšímu řediteli sekretariátu MPK. S MPK jsou spojeny i významné vládní dokumenty: “Koncepce a program protidrogové politiky vlády ČR na období 1993-1995”, “Koncepce a program protidrogové politiky vlády ČR na období 1998-2000”, “Strategie protidrogové politiky vlády ČR na období 2001-2003”. Od r.1998 má MPK kromě vrcholné platormy na úrovni ministrů ještě další dvě platformy: Radu zástupců resortů (tvořená odbornými pracovníky státních orgánů a zástupcem nestátních organizací, delegovaným A.N.O.) a Radu okresních protidrogových koordinátorů. V r. 2001 změněn název na “Rada vlády ČR – Mezirezortní protidrogová komise.”

Většinou je tento termín používán jako synonymum krátkodobé intervence. Někteří autoři vymezují termín minimální intervence pro jednorázovou intervenci tváří v tvář, trvající od 30. minut do tří hodin, což je o něco déle než u krátké či krátkodobé intervence. Jde o opatření z oblasti sekundární prevence, tedy péče o jedince, u kterého už problém vznikl a byl identifikován - což jej vydělilo ze skryté populace, na kterou je cílena časná intervence.

Viz také krátkodobá intervence , prevence

Modely závislostí slouží ke koncepční představě etiologie vzniku závislosti s adekvátní intervencí na ni. K nejstarším patří model deficitní, který má představu o nemožné napravitelnosti poruchy a jejím podrobnějším pochopení a snaží se pouze o sociální řešení na komunitní úrovni. Taktéž starý medicínský model vychází z představy o vrozené vadě, jejíž ošetření spočívá spíše v symptomatické či krizové péči. Nový medicínský model se opírá o „zatím nevyzkoumanou poruchu“, kde abstinence pomáhá zapouzdření poruchy, a zaměřuje se na psychoterapeutické vedení při přechodu jedince na abstinentní životní styl. Psychodynamický směr vychází z představy, že závislost souvisí s dosud neprokázanou psychickou poruchou na intrapersonální či interpersonální úrovni a že její terapie odstraní i ji. Adekvátní intervencí se zde jeví individuální, případně partnerská psychoterapie. Humanistický přístup se snaží k psychodynamickému směru přidat důraz na respektování svobody rozhodnutí jedince žít svůj život i s drogou a někdy se v tomto modelu setkáváme až s představou stále běžnějšího moderního životního stylu, kde bychom neměl aplikovat psychoterapii, jestliže jedinec žádnou změnu nechce. Dle modelu rodinného je závislost symptomem špatného fungování rodinného systému a vychází z představy častého výskytu při změnách rodinného systému, jako např. při odchodu dospívajících z domova. Adekvátní intervencí je rodinná terapie, všichni členové by se jí měli účastnit, popř. se snažit i o úpravu svých intrapsychických problémů, které do rodinného systému mohou zasahovat a tím jej narušovat. Behaviorální modely naopak vycházejí z teorie naučeného špatného chování a snaží se v terapii toto chování přeučit. Sociální modely považují závislost za projev sociální či komunitní poruchy a snaží se řešit problém sociálními intervencemi; velmi pak záleží na samotném postoji společnosti k droze. Morální model považuje závislého za „hříšníka“, který by se měl „napravit“ v nápravném zařízení. Bio-psycho-sociální model závislosti integruje faktory individuální (somatické i psychické), sociální a specifické faktory potencující závislost.

Viz opioid , analgetikum

Motivace je proces usměrňování, udržování a energetizace chování, proces zvýšení nebo poklesu aktivity jedince. Vlivem drog se tato základní osobnostní dimenze zásadně mění, jednak základním poklesem zájmu o cokoli jiného než záležitosti týkající se drog a jednak ztrátou energie, kterou jedinec potřebuje k vývojovému růstu a prosperitě. Je nejhlavnějším faktorem ze čtyř (další jsou: stupeň závislosti, kvalita osobnosti jedince, kvalita jeho okolí včetně sociálního), které rozhodují o úspěšnosti léčby. Speciální technika „motivační rozhovor“ se používá v léčbě k iniciaci nebo udržení změny. Při závislosti proti motivu stojí zvyk, který je ustáleným vzorcem prožívání a chování. Někteří odborníci zdůrazňují rozlišení pojmu příčiny a motivu a v adiktologii se setkáváme s tím, že příčina chování se stává ustáleným, do struktury chování zabudovaným zvykem, který již nemá povahu motivu. Některé psychoanalytické směry však trvají na instrumentálním, tedy i motivačním obsazení všech psychických reakcí. Nejčastěji užívanou teorií motivace v současné době je Maslowova teorie hierarchické struktury potřeb, která pomáhá k individualizaci terapeutické strategie a k sebeaktualizačnímu procesu. Hnutí AA (Anonymní alkoholici) zdůrazňují v závislostech duchovní potřebu spojení s vyšší silou, která pomůže člověku zrealizovat změnu, na kterou jeho motivace nestačí.

Technika používaná v poradenství u osob přicházejících s otázkami na problematická témata, jakým je užívání alkoholu a ostatních drog; sleduje v první řadě nekonfrontační přístup k těmto osobám a pomáhá jim se pozitivně rozhodnout omezit své užívání, nebo s ním zcela skončit. Základní filozofie tohoto přístupu je úzce svázána se stádii změny, definovanými v „modelu změny chování“; podle něj probíhá rozhodování ke změně chování právě v určitých stádiích, označovaných jako: pre-kontemplace, kontemplace, příprava na akci-změnu, akce-změna a udržení změny. Motivační rozhovor zahrnuje okruh technik, vypracovaných k podpoře postupného posunu uživatele drog, kuřáka nebo alkoholika, těmito stadii. Napomáhá k přesnému zmapování a zvážení kladů a záporů jeho chování v prostoru neodsuzujícího dialogu.

Viz také poradenství , psychoterapie