G

Gambling neboli hazardní hraní je neodborný, ale běžně užívaný ekvivalent diagnostické jednotky patologické hráčství. Jde o zúžení zájmu a činnosti na hazardní hru, při kterém je poškozován samotný jedinec nebo jiní lidé, nejčastěji jeho blízcí. Jedinec není schopen odolat myšlenkám a touze (craving) hrát. Prochází periodami výher, proher a zoufalství. Když je mu hraní znemožněno, je neklidný, podrážděný až agresivní a je schopen se dopouštět lhaní, podvodů, krádeží a jiného kriminálního chování, čehož ve chvílích náhledu lituje. Při výhře není schopen často přestat hrát, pokračuje až když vše prohraje a po prohře se vrací s dalšími penězi, aby získal ztracené peníze ze hry zpět. Cítí, že mu hraní samotné umožňuje útěk do problémů a úpravu jeho psychických stavů. Dostává se často do dluhů a v nich spoléhá na své bližní. Svým chováním ohrožuje ztrátu přátel, vzdělání, pracovní kariéry či práce samotné. Léčba gamblingu probíhá podobně jako u závislosti na alkoholu či drogách (často probíhá společně s těmito diagnózami) ambulantně či ústavně. Při léčbě je třeba znemožnit gamblerovi dále hrát, zvyšovat průběžně jeho motivaci k zásadní změně v tomto směru, tj. k úplnému odvrácení se od světa hry a vytváření dovedností potřebných ke změně životního stylu (zájmy, aktivity, profese) i dovedností týkajících se mezilidských vztahů a kontaktů (relaxace, zvládání stresu a úprava dalších psychických stavů, asertivita, komunikace, úroveň partnerství). Prioritou léčby je opětné učení se zacházet odpovědně s financemi. Často je třeba, aby spravování financí bylo dočasně předáno důvěryhodné blízké osobě, která rovněž splácí klientovy dluhy dle splátkového kalendáře. Těžištěm léčby je prevence relapsu. Alternativním léčebným postupem je koncepce GA (Gamblers Anonymous), pracujících na podobných základech jako AA (Alcoholics Anonymous).

Viz také Anonymní alkoholici , hazardní hra , patologické hráčství

Člen týmu léčebného či resocializačního zařízení, který má konkrétního klienta na starosti jako jeho individuální konsultant a průvodce léčebným procesem. Úkolem garanta může být např. plánování a hodnocení kroků vedoucích ke změně, pomoc při řešení problémů, poskytování podpory a korektivní zkušenosti apod. Individuální práce garanta s klientem je významným doplňkem skupinové práce, kterou by však neměla suplovat nebo jí konkurovat: nejde o separátní kontrakt či o zvláštní “léčbu v léčbě”. Vztah garant-klient je přesto určitou formou terapeutického vztahu, má jeho sílu i úskalí, uplatňují se v něm přenosy a protipřenosy. Musí být náležitě supervidován.

Dříve používán český ekvivalent „tvarová terapie“, nyní se již nepřekládá. Humanisticky orientovaný psychoterapeutický směr, založený v 60.let 20.století Frederikem (Fritzem) Perlsem. Čerpá z principů jednoty a celosti Gestalt psychologie, Lewinovy teorie pole a teorie kontaktních mechanismů. Terapie probíhá individuálně i ve skupinách a zaměřuje se primárně na rozšíření klientova uvědomění (awareness) sebe sama a svého těla. Využívá k tomu dřívější zkušenosti, vzpomínky, emocionální stavy, tělesné vjemy (formou cílené práce s tělem). Úkolem terapeuta je mimo jiné zdůrazňovat nutnost uvědomovat si plně své pocity a předat klientovi vědomí odpovědnosti za jeho pocity, které byly dosud popřené. Terapeut vede klienta k mocnému uvolnění emocí jako je vztek, radost a zármutek, a umožňuje tak prožít pocit celistvosti a lidskosti. Důležitým principem gestalt terapie je princip „tady a teď“ - ačkoliv se může pracovat se vzpomínkami a minulými prožitky, jsou vždy zpřítomňovány pomocí specifických technik. Mezi nejznámější techniky gestalt terapie patří hraní rolí, prázdná židle, práce s podosobnostmi a další. V oblasti závislostí je přínos gestalt terapie hlavně v oblasti zaměření na mezilidské vztahy a znovuobnovování vztahového rámce závislého klienta.

Viz také psychoterapie