DYNAMICKÁ (PSYCHODYNAMICKÁ) PSYCHOTERAPIE

Široký soubor psychoterapeutických směrů, vzniklých převážně v USA. Neortodoxním způsobem navazuje na psychoanalýzu S.Freuda. Moderní dynamická psychoterapie překonává zejména její instinktivismus a pansexualismus. Důraz je kladen ne na vrozené instinkty, ale na chování naučené, zejména v dětství. Patří sem směry zaměřené na reorganizaci osobnosti, které však věnují hlavní pozornost interpersonálním vztahům a aktuálním konfliktových situacím, v nichž hledají projevy maladaptivního chování klienta, jež je podmíněno minulými zkušenostmi. Dynamická psychoterapie zdůrazňuje význam terapeutického vztahu. V terapeutickém vztahu pracuje terapeut s přenosem klienta i protipřenosem svým. Terapeut pomáhá klientovi porozumět dynamickým vztahům mezi jeho minulými zážitky a současnými postoji a tím také se symptomy a zjevnými obtížemi. Příčina poruchy je hledána v pacientovi samém a v jeho interpersonálních vztazích. Mezi směry dynamické psychoterapie patří kulturní psychoanalýza (K. Horneyová, E. Fromm, H.S. Sullivan), chicagská škola (F. Alexander, J.H. Masserman).

Viz také terapeutický vztah , psychoanalýza , psychoterapie