DIAGNOSTICKÝ ROZHOVOR

Cílem diagnostického rozhovoru je získání informací o klientovi, ale také navázání terapeutického vztahu a ovlivnění motivace k lepšímu zvládání návykového problému. Diagnostický rozhovor je součástí diagnostického procesu, který by měl vyústit v stanovení léčebného plánu. Pro navázání terapeutického vztahu je např. důležitá terapeutova neverbální komunikace, poskytnutí vyžádaných informací, schopnost naslouchat a to, že terapeut bere vážně reálné životní problémy. Získávání relevantních informací pomáhá, pokud terapeut klade otázky srozumitelně, jazykem, který je pacientovi blízký, a zbytečně nemoralizuje. Už během vstupního diagnostického rozhovoru by měl terapeut věnovat pozornost motivaci (stadia motivace jsou: 1. nechce, 2. váhá, 3. chce, 4. jedná, 5. udržuje si dobrý stav, případně 6. recidivuje). Důležité je pomoci klientovi posílit motivaci k pozitivní změně. Diagnostický rozhovor může být i strukturovaný, tj. zahrnovat předem danou sekvenci otázek, které se pak standardně vyhodnocující (např. Addiction Severity Index – ASI). Diagnostický rozhovor je možné doplnit diagnostickými dotazníky (např. Tarterův „Drug Use Screening Inventory“, jehož česká verze je k dispozici).

Viz také ASI