![European Monitoring Centre for Drugs and Drug Addiction [nové okno]](/design/plain/images/left_top_menu/emcdda.gif)
![Rada vlády pro koordinaci protidrogové politiky [nové okno]](/design/plain/images/left_top_menu/rvkpp.gif)
This work is licensed under a Creative Commons Attribution-Noncommercial-No Derivative Works 3.0 Unported License.
drogy-info.cz / Info / Glosář pojmů / D / DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA ZÁVISLOSTI
DIAGNOSTICKÁ KRITÉRIA ZÁVISLOSTI
Podle ICD-10 (MKN-10) je syndrom závislosti soubor behaviorálních, kognitivních a fyziologických fenoménů, který se vyvíjí po opakovaném užití látky a který typicky zahrnuje následující projevy:
1)silná touha nebo pocit puzení užívat látku (craving),
2)potíže v kontrole užívání látky, a to pokud jde o začátek a ukončení nebo množství látky,
3)somatický odvykací stav, jestliže je látka užívána s úmyslem zmenšit jeho příznaky, což je zřejmé z typického odvykacího syndromu pro danou látku nebo z užívání stejné (nebo velice příbuzné) látky se záměrem zmenšit nebo odstranit odvykací příznaky,
4)průkaz tolerance jako vyžadování vyšších dávek látky, aby se dosáhlo účinků, původně vyvolaných nižšími dávkami (jasné příznaky lze nalézt u jedinců závislých na alkoholu a opiátech, kteří mohou brát denně takové množství látky, který by zneschopnilo nebo i usmrtilo uživatele bez tolerance),
5)postupné zanedbávání jiných potěšení nebo zájmů ve prospěch užívané psychoaktivní látky a zvýšené množství času k získání nebo užívání látky, nebo k zotavení z jejího účinku,
6)pokračování v užívání přes jasný důkaz zjevně škodlivých následků: poškození jater nadměrným pitím (depresívní stavy, vyplývající z nadměrného užívání látek) nebo toxické poškození myšlení; je třeba snažit se určit, zda pacient byl nebo mohl být vyšetřen a zda mohly být zjištěny příčiny a rozsah poškození.
Pro diagnózu závislosti je zapotřebí přítomnosti minimálně tří z uvedených kritérií během posledního roku. Syndrom závislosti může být: pro specifickou látku, pro třídu látek nebo pro širší spektrum farmakologicky odlišných psychoaktivních substancí.
Podle DSM-IV se závislost na návykových látkáchpopisuje jako maladaptivní model užívání návykové látky, prokázaný výskytem minimálně tří z následujících příznaků během jednoho dvanáctiměsíčního období.
1)Tolerance, projevující se jedním z následujících úkazů:
- potřeba nápadně zvýšených dávekk dosažení intoxikace nebo žádaného účinku,
- nápadně snížený účinek při užívánístejného množství návykové látky.
2)Příznaky z vysazení drogy, projevující se jedním z následujících úkazů:
- abstinenční příznaky typické pro danou návykovou látku,
- užití stejné nebo velmi podobné látky pro potlačení nebo prevenci abstinenčních příznaků.
3)Návyková látka je často užita ve větším množství, než bylo zamýšleno.
4)Je přítomna trvalá touha nebo neúspěšná snaha o snížení nebo kontrolu užívání.
5)Mnoho času je stráveno při aktivitách nutných k získání nebo užívání návykové látky nebo ke vzpamatování se z jejích účinků.
6)Důležité společenské, profesní nebo rekreační aktivity nejsou vůbec provozovány nebo jsou omezeny kvůli užívání návykové látky.
7)Užívání návykové látky nepřestává, přestože je známa existence trvalých nebo vracejících se fyzických či psychologických problémů, pravděpodobně působených nebo eskalovaných užitou návykovou látkou.
Publikováno: 23.04.2003
Aktualizováno: 08.12.2010