BURN-OUT SYNDROM (SYNDROM VYHOŘENÍ)

Ztráta profesionálního zájmu nebo osobního zaujetí u příslušníka některé z pomáhajících profesí. Nejčastěji se spojuje se ztrátou činorodosti a smyslu práce, projevuje se pocity zklamání, hořkosti při hodnocení minulosti, postižený ztrácí zájem o svou práci, spokojuje se s každodenním stereotypem a rutinou, nevidí důvod pro další sebevzdělávání a osobní růst, snaží se pouze přežít a nemít problémy. Ve vývoji lze definovat několik stadií: (1) jedinec by chtěl pracovat co nejlépe, touží po úspěchu, ale ten nepřichází, (2) nic nestíhá, je stále v časové nouzi, jeho práce začíná ztrácet systém, (3) výskyt běžných symptomů neurózy, provázený pocitem, že něco musí pořád dělat, výsledkem je chaos, (4) pocit „musím“ se ztrácí a obrací ve vzdor: „nemusím nic.“ Nakonec kolegové obtěžují už jen svou přítomností, pryč jsou zbytky zájmu, nadšení, zůstala jen únava a zklamání. Obranou proti vyhoření je víra ve smysl poslání a v možnosti dalšího rozvoje, vědomí potřebnosti a umění vždy nalézat něco, na co se lze těšit. Pomáhá též supervize, duševní hygiena a relaxace.

Viz také supervize