Společenské náklady na problémové hráčství

V r. 2014 vypracovalo Psychiatrické centrum Praha (PCP) na základě zadání MF studii Problémové hráčství: Společenské náklady na hazardní hraní v České republice (Winkler et al., 2014). Jejím cílem bylo odhadnout společenské náklady problémového hazardního hraní v r. 2012 a možný dopad regulačních opatření, která obsahuje návrh zákona o hazardních hrách – blíže viz kapitolu Zákon o hazardních hrách, str. 13. Východiskem studie byl předpoklad, že společenské náklady jsou generovány problémovým hraním a náklady v důsledku neproblémového hraní jsou z definice nulové.

Studie byla designována jako cost of illness (COI), nezahrnovala tedy společenské výnosy z hazardního hraní ani společenské transfery v souvislosti s hazardním hraním (např. finanční ztráty hráčů a jejich rodin). Společenské náklady na hazardní hraní se podle této studie pohybovaly přibližně ve výši 14,2–16,1 mld. Kč, většina (přibližně 80 %) těchto nákladů vznikla v souvislosti s hraním na EHZ.

Z celkového objemu 14,2–16,1 mld. Kč tvořily 17 % přímé náklady (v nichž byly vyčísleny především výdaje na prosazování práva v souvislosti s trestnou činností páchanou patologickými hráči, náklady hráčů a firem v souvislosti s hledáním nové práce a nových zaměstnanců a náklady na léčbu patologických hráčů), 8–12 % hmotné nepřímé náklady (ušlá pracovní produktivita v důsledku hraní a v důsledku sebevražd patologických hráčů) a 71–75 % nehmotné náklady (emoční újma a utrpení hráčů a jejich rodin). Mezi náklady, které nebyly identifikovány ani kvantifikovány, autoři studie řadí náklady na vymáhání pohledávek, náklady na exekuce, náklady na averzi ke ztrátě1, prevenci proti kriminalitě, finanční náklady na rozvody, náklady na psychickou újmu obětí trestných činů a také náklady ušlé příležitosti – tabulka 2-19.

tabulka 2-19: Přehled odhadovaných společenských nákladů na hazardní hraní v ČR, v tis. Kč

Typ nákladů

Hmotné náklady

Přímé náklady

Výše

min.

max.

Finanční náklady

Náklady na bankrot

ano

ano

88 283

122 031

Náklady na ztrátu produktivity

Ztráta pracovní produktivity

ano

ne

501 717

1 184 746

Ztráta produktivity v domácnosti

ano

ne

3 462

8 185

Náklady na nezaměstnanost

Hledání práce

ano

ano

135 903

187 836

Hledání zaměstnance

ano

ano

307 506

425 007

Náklady na kriminalitu a právní náklady

Policejní zákrok

ano

ano

650 070

899 989

Soudnictví

ano

ano

51 572

51 572

Pobyt ve věznici

ano

ano

1 079 250

1 079 250

Osobní a rodinné náklady

Emoční náklady členů rodiny

ne

ne

1 706 351

1 706 351

Rozpad vztahů

ne

ne

898 656

898 656

Rozvod a separace

ne

ne

865 974

865 974

Násilný čin

ne

ne

359 462

359 462

Deprese

ne

ne

114 692

127 856

Úvahy o sebevraždě

ne

ne

392 138

1 111 059

Pokus o sebevraždu

ne

ne

2 328 325

2 328 325

Náklady členů rodiny při pokusu hráče o sebevraždu

ne

ne

1 816 091

1 816 091

Náklady rodičů při pokusu hráče o sebevraždu

ne

ne

419 100

419 100

Náklady na dokonanou sebevraždu

Tržní výstup

ano

ne

554 324

554 324

Netržní výstup

ano

ne

121 480

121 480

Lidské náklady

ne

ne

1 750 167

1 750 167

Náklady na léčbu a další náklady

Léčba a další služby

ano

ano

39 327

39 327

Náklady celkem

14 183 856

16 056 794

  • z toho přímé

2 351 911

2 805 012

  • z toho hmotné nepřímé

1 180 983

1 868 735

  • z toho nehmotné

10 650 956

11 383 041

Zdroj: Winkler et al. (2014)

Studie se rovněž věnuje několika scénářům, které by v ČR mohly vést ke snížení počtu patologických a problémových hráčů. Studie odhaduje, že kombinace vhodných regulačních a preventivních opatření by mohla vést k redukci společenských nákladů na hazard o 2–5 mld. Kč, tedy až o 30 %.

Winkler et al. (2014) doporučili zejména následující opatření:

  • zavedení sebeomezujících opatření (tzv. pre-commitment), jež umožní hráči nastavení limitů hraní, které potom nelze překročit,

  • omezení dostupnosti EHZ alespoň na polovinu,

  • úpravu strukturních charakteristik hazardních her (omezení výše sázek, proher a výher, přestávky ve hře, zpoždění ve výplatě výher apod.).

Rovněž doporučili výrazné navýšení finančních prostředků na prevenci a léčbu hazardního hraní a na podporu výzkumu hazardního hraní.

Výše uvedené společenské náklady hazardního hraní je možné srovnat s výsledky Studie společenských nákladů užívání alkoholu, tabáku a nelegálních drog v ČR v roce 2007 (Zábranský et al., 2011), ale je potřeba vzít v úvahu, že studie nákladů užívání návykových látek nezahrnovala nehmotné náklady. Souhrnné náklady tří hlavních skupin návykových látek, tj. tabáku, alkoholu a nelegálních drog, dosáhly v r. 2007 v ČR celkem 56,2 mld. Kč, z toho tabáku 33,1 mld. Kč (59,0 %), alkoholu 16,4 mld. Kč (29,1 %) a nelegálních drog 6,7 mld. Kč (11,9 %).2 Pokud by do společenských nákladů hazardního hraní nebyly započítány nehmotné náklady, výše společenských nákladů hazardního hraní by dosáhla 3,5–4,7 mld. Kč.

Někteří provozovatelé považují odhad nákladů na hazardní hraní ve výši 14,2–16,1 mld. Kč za nadhodnocený. Ostře se proti těmto výsledkům vymezilo Sdružení provozovatelů centrálních loterních systémů (SPELOS). Studii označilo za „neúplnou, účelovou a především vytvořenou jen na základě politického zadání“. SPELOS se nelíbilo, že studie byla vypracována psychiatrickým, a nikoliv ekonomickým výzkumným centrem a nezahrnuje výnosy hazardního hraní.3 MF námitky SPELOS odmítlo.4

V listopadu 2014 bylo na objednávku Hospodářské komory hl. m. Prahy vypracováno posouzení této studie (Pavlíková, 2014). Posouzení označilo způsob výběru metodiky jako korektní. Studie PCP byla podle posouzení provedena velice pečlivě a k výpočtům nákladů autoři maximálně využili dostupnou metodiku a dostupná data. Vzhledem k nízké dostupnosti dat však nejsou podle autorky posudku výpočty části společenských nákladů dostatečně spolehlivé. V některých případech považuje data za natolik nespolehlivá, že by bylo lepší je pro vyčíslování nákladů nepoužívat. Jde o data získaná z dotazníkového šetření provedeného PCP mezi 57 hráči v léčbě. Tento vzorek považuje za příliš malý. Data získaná z tohoto šetření byla využita u vyčíslení nákladů v hodnotě 2,9–3,8 mld. Kč. Jako problematické vnímá také zobecnění údajů získaných z odpovědí hráčů v léčbě na celou skupinu patologických, resp. problémových hráčů v ČR. Skupinu hráčů v léčbě nelze považovat za reprezentativní pro všechny problémové hráče. Rovněž upozorňuje, že řada společenských nákladů není vyčíslena kvůli nedostupnosti dat. Autorka považuje objem nehmotných nákladů na sebevraždy ve výši 7,3–8,1 mld. Kč za nepoměrně vysoký vzhledem k ostatním položkám společenských nákladů vyčíslených ve studii PCP.

 


TOPlist